Ginette Kolinka Bücher

“Niemand, der diesen Text gelesen hat, wird ihn vergessen können.“ Carolin Emcke Im März 1944 wird Ginette Kolinka zusammen mit ihrem Vater, ihrem Bruder und ihrem Neffen von Avignon nach Auschwitz-Birkenau deportiert. Ginette ist die Einzige, die Monate später nach Paris zurückkehrt. Sie schildert eindringlich, wie sie die Schläge, den Hunger, die Kälte, die Nacktheit, den Hass, das Grauen im Lager überlebt hat. Und sie erzählt, wie notwendig das Festhalten an der Weiblichkeit für sie war. Ein Kleid, das Simone Veil ihr im Lager schenkte, gab ihr Würde und Kraft zum Überleben. Ginette Kolinka hat lange geschwiegen und ihre Geschichte zum ersten Mal erzählt, als Steven Spielberg Zeitzeugen für "Schindlers Liste" suchte. Heute führt sie regelmäßig Schulklassen durch Auschwitz. Sie ist 94 Jahre alt und lebt in Paris. „Eine außergewöhnliche Beschreibung des Unbeschreibbaren." Le Monde

Útlá kniha, ale silné autobiografické vzpomínky francouzské židovky, kterou nacisté v roce 1944, když jí bylo devatenáct let, odvlekli do vyhlazovacího tábora Osvětim-Březinka a pak dalších táborů. V březnu 1944 byla Ginette Kolinka zatčena gestapem společně se svým otcem a dvanáctiletým synovcem, a deportována do Osvětimi - Březinky. Následovaly deportace do Bergen-Belsenu, Raguny a Terezína. Tato kniha přináší ojedinělé svědectví o tom, co Ginette Kolinka viděla a zažila ve vyhlazovacích táborech. Vypráví o tom, co ona a statisíce dalších museli přežít. Bití. Hlad. Nenávist. Zimu. Slova. Nahotu. Nepředstavitelnou špínu. Krutost. Barbarství. Ale někdy také sounáležitost. Vzpomíná na šaty, které dostala, a které ji zachránily. Ginette Kolinka o tom všem vypráví proto, aby se na to nikdy nezapomnělo. Abychom stále měli na paměti události, které by se neměly opakovat. A čím více náš svět zabředá do války a nenávisti, tím více bychom si o událostech a hrůzách tehdejší doby měli vyprávět a číst. Nakladatelská anotace. Kráceno.

Ginette Kolinka ha diciannove anni quando, insieme al padre, al fratello minore e al nipote, viene deportata a Birkenau. Sarà l'unica della famiglia a tornare, dopo aver attraversato l'orrore del campo di sterminio. La fame, la violenza, l'odio, la brutalità, la morte sempre presente, l'assurdità e la disumanizzazione: con semplicità, schiettezza e una forza straordinaria oggi Ginette ci narra l'inenarrabile. Per mezzo secolo ha tenuto per sé i propri tremendi ricordi, poi, a partire dagli anni Duemila, sempre più forte si è fatta l'esigenza di tramandare alle giovani generazioni ciò che è stato: da allora Ginette visita le scuole e accompagna i ragazzi ad Auschwitz-Birkenau, trasmettendo la propria testimonianza.