Bohumil Ryba Reihenfolge der Bücher

Hranice pravdy stojí na pomezí mezi historií a fikcí. Autor v ní pojednává o dramatickém Husově procesu v Kostnici v letech 1414-1415. Její sepsání bylo podmíněno dobovou společenskou situací, kdy na své hranice pravdy dobrovolně vstoupili studenti Jan Palach a Jan Zajíc, které v dubnu téhož roku následoval jihlavský nástrojař Evžen Plocek. Šmahel svoji primárně historickou studii, založenou na dobových pramenech, jež z Husova zápasu činí příběh plný zvratů, osobního nepřátelství i boje za pravdu, zároveň pojímal jako mentonto pro současníky, jako poučení z minulosti pro přítomnost a budoucnost. Hranice pravdy je psána formou jakési reportáže, v níž Jan Hus vystupuje jako hrdina, jenž nepodlehl tlakům kostnických otců a jenž svoji pravdu hájit na kacířeské hranici. Knihu doprovázejí Husovy listy z Kostnice v úpravě Bohumila Ryby (1900-1980).

Spis Václava Payera z Lokte z roku 1522 je první tištěný vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě. Vychází nyní poprvé v českém překladu B. Ryby.

Spis Václava Payera z Lokte z roku 1522 je první tištěný vědecký spis o Karlových Varech a tamní léčbě. Vychází nyní poprvé v českém překladu B. Ryby.

"Hoc incendium e turre Maecentiana prospectans laetusque flammae, ut aiebat, pulchritudine 'Halosin Ilii' in illo suo scaenico habitu decantauit." "Diesem Brand schaute Nero vom Turm des Maecenaspalastes herab zu. In freudiger Begeisterung über die Schönheit des Feuerscheins - so drückte er sich aus - trug er in seinem üblichen Theaterkostüm eine Gesangsszene über die Eroberung Trojas vor."

Seneca pěstoval skoro všechny slovesné druhy: epigram, tragédii, satiru, řečnictví, dopis, prózu historickou a filosofickou. Jako skladatel tragédií měl významný vliv i na novověkou dramatickou tvorbu. Proslul především svou sbírkou sto dvaceti čtyř dopisů adresovaných příteli Luciliu Iuniorovi, určených však veřejnosti. V těchto dopisech vysvětluje své morální a etické zásady. Toto dílo bývá považováno za jeho nejlepší dílo.

Z rukopisů, starých tisků a nápisných nálezů k vydání připravil a úvodem i poznámkami doprovodil Bohumil Ryba. Předmluvu napsal František Graus. Betlemské texty jsou ony texty, jimiž Mistr Jan Hus a Jakoubek ze Stříbra dali popsati zdi Betlemské kaple a jejichž zlomky byly objeveny při stavebním průzkumu kaple 1919/20 a zvláště pak 1948/50. Nápisy a jich původ rozluštil právě prof. Ryba, podávající nyní kritická vydání textů, k nimž kromě traktátu Husova a dvou traktátů Jakoubkových v latině patří i staročeské znění Desatera a Věřím v Boha. Tím, že k Husově latinské verzi je připojena i verze česká a že texty Jakoubkovy jsou opatřeny paralelním překladem českým, resp. novočeským, je kritická edice přístupna i čtenářům neodborníkům.