V půvabné knížce plné ilustrací od Dannyho najdete pohádku také z Červené Lhoty, Lásenic, Albeře, Nové Bystřice, Otína, Číměře a Staré Říše. Pohádky mají na závěr poučení pro děti a je tam opět jedna Popletená. V knize jsou před každou pohádkou básničky k tématu, které slouží dětem ke cvičení paměti.
Knížka POHÁDKY Z TŘEBÍČE a okolí obsahuje 17 pohádek. 7 se vztahuje k Třebíči, ostatní jsou z Mastníka, Náramče, Pocoucova, Zárubic, Čechočovic, Ptáčova, Budíkovic, Stříteže, Starče a Vladislavi. Dvě pohádky jsou úplně popletené a jedna je sestavena z jazykolamů. Jsou tam i strašidla, čarodějnice, skřítek Boroviňáček, i čert. Doufám, že se pohádky budou líbit, proto je taky píšu. Na závěr, jak je mým zvykem, je vždy nějaké poučení pro děti.
Kniha je složená z 21 pohádek. V každé pohádce jsou začleněny různé vesničky a městečka z České Kanady , v kterých se něco odehrává. Např. Jak vrabeček dostal na zadeček - zmiňuje Dačice a vzniklou první kostku cukru. Nová Bystřice, zase vláček. Je tam úzkokolejka do Jindřichova Hradce. Opět v každém závěru je poučení pro děti. Oproti první knize jsou vložené omalovánky, aby děti vnímaly, co je v pohádce a následně podle paměti obrázek vymalovaly.
Učebnice katolického náboženství pro 3. třídu
V knize jsou vedle Jivjan, které oslavily v roce 2015 devítisté výročí od první písemné zmínky, monograficky zpracovány informace o sousedním Velkém Malahově a Ostromeči. Autorka tu zpracovala jak starší dějiny těchto lokalit, v nichž žilo před rokem 1945 německy mluvící obyvatelstvo, tak i poválečné budování vysídlených obcí a jejich současnost. Plnobarevná publikace je doplněna kopiemi archiválií a historickými i současnými fotografiemi všech tří lokalit i jejich památek.
Povídky PERU SE S TEBOU, ŽIVOTE, jsou tentokrát určeny pro dospěláky. Je to 13 příběhů o ženách, pracujících v Domově seniorů. Jejich radosti a strasti osobního života, při náročné práci se starouškama.v Domově seniorů.
Pohádky budou mít děti rády vždycky. A když v nich navíc poznají známá místa, ani si nevšimnou, že dostávají nějaké to životní poučení. Přesně takové pohádky začala poměrně nedávno psát i Marie Špačková z Třebíče. „Začalo to v Albeři na chalupě, v Jižních Čechách,“ vzpomíná Marie Špačková. Byla tehdy krátce v důchodu, a při posezení ve vesnické restauraci jí začaly naskakovat vzpomínky na dětství. „Jak jsme byly se sestrou na chalupě. Tak vznikly pohádky z Albeře,“ říká s tím, že o krásné České Kanadě napsala dvě pohádkové knížky. Další už směrovala do Třebíče a okolí. „Tady jsem odmalička, i když jsem se tady nenarodila,“ vysvětluje. Marie Špačková dnes bydlí v areálu bývalé obuvnické firmy BOPO v třebíčské Borovině v domě, který byl dříve tovární budovou. „Nikdy by mě nenapadlo, že já tady budu na stará kolena bydlet. Dělala jsem tady vedle na pletacích strojích,“ ukazuje směrem k vedlejší budově. Říká, že je v tom místě šťastná. I přilehlé Libušino údolí se stalo dějištěm jejích pohádkových příběhů. Pohádky Marie Špačkové jsou ze života. Někdy je prvním impulsem povídání lidí, jindy třeba zpráva v televizi. Tak mimochodem vznikla i její pohádka o útěku bizonů od landštejnského hradu. „Pohádky si vymýšlím. Někdo něco řekne, přijdu domů, a musím si to napsat,“ popisuje. Je zajímavé, že zatím každá její knížka má jiného ilustrátora. A většinou jsou to jména dosud neznámá. Autorka totiž dává příležitost začátečníkům. „To malovala kamarádka, která dělá čtyřicet let v keramice,“ ukazuje na Pohádky z Třebíče. Největší odměnou autora pohádek je, když děti její knížky čtou. Marii Špačkové se to splnilo. Děti její texty poznávají, a hlásí se k ní i rodiče, kteří potomkům pohádky předčítají. „Že si půjčili Pohádky z Třebíče, a že tam četli o tom strašidýlku z třebíčského Podkláštěří,“ vzpomíná autorka na zážitek z pískoviště.
Marie Špačková vydala už svou jubilejní desátou knihu. V půlce dubna ji pokřtila v Nové Bystřici a nazvala ji Pohádky z České Kanady II. Ilustrátorku pro svou knihu našla v Náměšti nad Oslavou na Třebíčsku. Už ale píše knihu další.. „Je to o zvířátkách, protože si říkám, že zvířátka děti oslovují pořád,“ svěřila námět pohádkové knížky. Zároveň chce, aby knížka děti inspirovala k návštěvě míst, která popisuje. „Třeba tam dám nějakou vesnici nebo městečko, třeba zámek v Jindřichově Hradci, kde je zpívající fontána. Napíšu pohádku o třech skřítcích z Jindřichova Hradce a ten poslední skřítek třeba hlídá fontánu a doporučí dětem, aby se šly na zpívající fontánu na zámku podívat,“ vysvětluje.
V této knížce najdete fenečku Betynku, jak pomáhá hasičům, nebojí se zlého toulavého psa a chrání holčičky, zažene paní Tmu, která leží nad městem, bába Třešňožroutka ji odnese k babičce a dědečkovi, protože se zatoulala, navštíví místní pivovar s babičkou a dědečkem a spadne do sudu s pivem, schová se ve Veterán Muzeu do starého auta a všichni ji hledají… prostě Betynka všude něco vyvádí. Knížka provází lehkou formou čtenáře Novou Bystřicí, prostřednictvím fenečky Betynky. Ilustrovala H. Hejduková
