Tomáš Zahradníček Reihenfolge der Bücher

Nové prameny, nové otázky a nové interpretace událostí osvětlují důležitou křižovatku soudobých dějin. Mezioborová publikace inspirovaná třicátým výročím prvních svobodných voleb v Československu přináší výsledky nejnovějších výzkumů z české i slovenské akademie věd a předních univerzitních pracovišť. Analyzuje roli dlouhého volebního roku 1990, v němž občané nejprve rozhodli o podobě demokratického zastoupení ve třech parlamentech tehdejší federace a na podzim také o novém obsazení místních samospráv.

Kniha přináší komentovaný výbor z textů Jacka Kuroně (1934–2004), polského politického aktivisty a myslitele, politického vězně a prvního z významných středoevropských disidentů, který na konci komunistické éry zasedli do vládních úřadů. Po volebním trumfu Solidarity v červnu 1989 byl Kuroń jedním z kandidátů vítězné Solidarity na premiéra, nakonec se v nové vládě ujal postu ministra práce a sociálních věcí a jako nejpopulárnější člen kabinetu se podílel na všech významných politických rozhodnutích. V roce 1995 kandidoval v prezidentských volbách a zůstal na třetím místě za Aleksandrem Kwaśniewským a Lechem Wałęsou. Poté omezil své politické aktivity a napsal řadu úvah a studií o polské transformaci. Psané dílo, zejména analýzy, prognózy, politické programy a také vzpomínkové texty tvořily významnou část Kuroňova působení. Od úvah o práci s kolektivem, které Kuroń jako metodik Svazu polských junáků sepisoval na přelomu padesátých a šedesátých let, přes proslulý Otevřený dopis straně (v roce 1964 mu vynesl tři roky věznění), programové články disidentské éry až po texty z posledního období života, které přináší tento výbor. Snažil se v nich kriticky analyzovat své vládní zkušenosti, pojmenovat vznikající dějinnou situaci a hledat programové cesty k dalšímu rozvoji.

Kniha Návrat parlamentu je věnována poslednímu československému parlamentu v období od listopadu 1989 po zánik společného státu v roce 1992. Federální shromáždění vzniklo jako produkt Pražského jara 1968, avšak jeho aparát a pravidla se utvářely v normalizačním období. Od počátku svobodné éry se utkávalo s charismatickým prezidentem Václavem Havlem. Noví poslanci se učili, jak vzdorovat vládě i nepřízni veřejného mínění (otázka platů poslanců, parlamentních prázdnin apod.). Na jeho půdě se zakládaly strany, které neodrážely rozložení sil ve federální vládě, vycházely tu nové politické hvězdy. Zároveň zde ale narůstaly československé rozdíly a vzájemné politicky motivované národnostní napětí. Autoři dokazují, že podíváme-li se na první polistopadové roky skrze instituci Federálního shromáždění, zažijeme jinou revoluci roku 1989, než jsme z ustálených vyprávění zvyklí, a z dosud neznámé perspektivy spatříme první transformační měsíce i rozdělení Československa. Předností knihy je skutečnost, že zohledňuje nejen českou, ale zároveň i prozatím velmi neznámou slovenskou perspektivu.

Monografie je věnována československému disentu v časech komunistického režimu, demokratické revoluce a liberální transformace. Její tematický a obsahový rámec ohraničují mezníky „obnovení pořádku“ po srpnu 1968, vzniku Charty 77, pádu komunistického režimu v listopadu 1989 a manifestací občanského neklidu v letech 1999–2000. Jejím cílem je představit disent jako politický, kulturní a duchovní faktor působící až do našich dnů. Jednotlivé kapitoly jsou věnovány disidentskému legalismu a zrodu právního odporu; politickým perspektivám socialistické opozice po sovětské okupaci; vlivu a rezonanci disidentských myšlenek v československé společnosti; svobodnému filosofickému myšlení v podmínkách vnější nesvobody; názorovému a politickému profilování disidentů po pádu komunistického režimu; možnostem a limitům morálního vzdoru vůči politice jako technologii moci v podmínkách komunistické diktatury i liberální demokracie. Autoři vycházejí z intelektuálních dějin a dějin politického myšlení, z kritických pohledů na pozdně moderní společnosti; využívají archivních pramenů a sociologických šetření. Vedle obecnějších, teoreticky zakotvených úvah nabízejí vhledy mikrohistorického a personalistického charakteru.

Tento kapesní slovník je praktická a jednoduchá pomůcka pro nejširší okruh uživatelů. Obsahuje více než 30.000 hesel a cca 80.000 jejich ekvivalentů. Předností slovníku je výslovnost všech základních anglických hesel jak v anglicko-české části, tak i v části česko-anglické. Příloha obsahuje stručný přehled anglické gramatiky, slovní druhy, použití slovesných časů, praktický přehled anglických nepravidelných sloves a nejběžnější zdvořilostní frazeologii.

ŠPANĚLSKO-ČESKÝ/ČESKO-ŠPANĚLSKÝ KAPESNÍ SLOVNÍK je praktická a jednoduchá pomůcka pro všechny studenty, ale především pro turisty, kteří se potřebují dorozumět v běžných situacích. Slovník obsahuje cca 20.000 nejfrekventovanějších hesel, obratů a frází. Výslovnost všech hesel je uvedena ve španělsko-české části. Slovník je doplněn přehledem španělských nepravidelných sloves.

Tři studie založené na odlišné pramenné základně zprostředkovávají vhled do různých prostředí politického života a myšlení polských dramatických let 1968-1989. První se opírá o texty polské opozice, zejména Adama Michnika a Jacka Kuroně, v nichž se tematika pražského jara a srpnové okupace objevuje vždy s novou naléhavostí v různých peripetiích polského vývoje 70. a 80. let. Druhá studie je založena na politických denících šéfredaktora stranického týdeníku Polityka, člena ÚV PSDS a od roku 1981 místopředsedy vlády Mieczysława F. Rakowského, které si vedl od roku 1958 a zaznamenával získané informace a své postřehy a názory a které v letech 1999-2005 vydalo v deseti svazcích varšavské nakladatelství Iskry. Třetí studie analyzuje deníky dalšího muže mocenského centra, Józefa Tejchmy, po celá sedmdesátá léta tajemníka ÚV, člena politbyra, ministra kultury později ministra školství. Své nepravidelné glosy nesouhlasu a bezmoci si do deníku zapisoval od konce roku 1970. Také Tejchmovy deníky vyšly tiskem v letech 1991-2002. Průzkum těchto pramenů potvrdil, že nápadně vysoký výskyt zmínek o Československu nebyl projevem o dění v sousední zemi, ale v naprosté většině vystupuje jako modelové schéma reformní pokus - intervence, které zaměstnávalo polské intelektuály v opozici i v mocenských strukturách.