Lukáš Marvan Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Texty ve sbírce Někoho mi připomínáš, označené rokem vzniku, jsou dosud nepublikované básně, na které jsem náhodou ve svých rukopisech narazil. Setkal jsem se tak sám se sebou, asi o třicet let mladším. A připadá mi, že si celkem rozumíme. Setkat se sám se sebou může člověk různě. Zahlédnete se v odrazu lidské postavy míhající se ve výlohách ulice, ve tváři na fotografii, o které jste netušili, že ji někdo kdysi udělal, ve zvuku otravné ozvěny v telefonním hovoru, ve změnách které nastaly v důsledku nějakého dávno zapomenutého vašeho činu, ve vyhrocené situaci, kdy s údivem pozorujete, co ten člověk, oblečený do vašeho těla, vlastně dělá. A nebo...

Sbírka básní. Lukáš Marvan se narodil v roce 1962 v Písku. Živil se jako laboratorní technik programátor, novinář a publicista. V roce 2002 se stal buddhistiským mnichem a žil do roku 2003 v buddhistických klášterech na Srí Lance. Na Srí Lanku se ještě několikrát vrátil jako meditující laik. Nyní žije v Ústí nad Labem, je příslušníkem Hasičského záchranného sboru ČR. Publikovat básně začal v devadesátých letech v Revolver revui a Literárních novinách, od té doby v řadě dalších revuích, sbornících a antologiích včetně zahraničních. Básnické sbírky: Levhart nebo leopard, Český spisovatel 1993, Stíny a příběhy, Torst 1997, Je to napsáno v čarách světa, Petrov 2000, Noční cesta denní krajinou, Petrov 2003, Klášter v džungli, Concordia 2004, Deník Avatára, Druhé město 2010 Próza: Mnich. Deník ctihodného Mantakusaly, Eminent 2004, Záblesky svobody, Druhé město 2014.

V dubnu 2003, po půlročním pobytu v Asii, odložil Lukáš Marvan roucho buddhistického mnicha a vrátil se ze srílanské džungle zpátky do Čech, aby zde znovu vplynul do každodennosti čtyřicátníka s jejími radostmi i starostmi. Konfrontoval tak zkušenost, kterou získal v asijských klášterech, s všední realitou západního člověka. Ovlivnilo meditační poznání prázdnoty a pomíjivé podstaty skutečnosti jeho zdejší život? Jak? V autobiografické knize reflektuje uznávaný básník a prozaik deset let svého života „po návratu“. Popisuje svou cestu k vnitřní svobodě a podává živé svědectví o úskalích, zkouškách, otřesech a pádech, jimiž procházel. Vypráví o nalézání moudrosti i odhalování vlastního stínu, vlastních limitů, slabostí a bolestí. Píše o míru, laskavosti k sobě, o nalezení „vnitřního učitele“ a smíření se s otcem. Vypovídá o proměně, o cestě „od sebe k druhému, od získávání k dávání“. Lukášův poetický jazyk a mozaikovitá posloupnost vyprávění dávají knize poutavou formu a umožňují vyniknout jeho postřehům i mnohdy provokujícím myšlenkám a otázkám. Záblesky svobody se tak jistě stanou cenným zdrojem inspirace pro všechny zájemce o sebepoznání a spiritualitu.

Sbírka obsahuje verše, které vznikaly v letech 2004–2010.

Sbírka obsahuje verše, které vznikly v letech 2002-2003. Základním tématem tohoto Marvanova cyklu je tentokrát jeho půlroční pobyt v lesním klášteře na Srí Lance, kde působil jako buddhistický mnich. Tuto činnost vykonával autor pod jménem Mantakusala a vystupoval v ní především jako "tichá postava v oranžovém rouchu", oddávající se hlavně četbě a meditacím. I z tohoto důvodu jsou Marvanovy stručné texty naplněny rozjímáním, v němž hraje podstatnou roli střídání protikladů, ozvláštňující celkové vyznění veršů vibracemi vnitřního napětí. Marvan se pohybuje ve svých básních v obrazech, jež vyjadřují na jedné straně tíseň a samotu, na druhé však zároveň pocit hlubokého duchovního uspokojení. I když se tento pocit stává dominantním prvkem autorova nazírání na svět, neopomene v závěrečném verši zdůraznit varovnou připomínku, v níž přece jen "lidé bloudí ve svém životě / jako voda ve vodě".

Autor v knize popisuje svoje zkušenosti z půlročního pobytu v buddhistickém klášteře na Srí Lance. Upřímně se zpovídá z důvodů, které ho k tak závažnému životnímu kroku přiměly, a zároveň odkrývá možnosti, jak Evropan může získané poznatky využít v běžném životě. (Deník ctihodného Mantakusaly: jak jsem se stal, byl jsem a jak jsem přestal být Buddhovým mnichem.) Fotografie Jan Benda.

„Sen je pro mě součástí života, a tak je součástí i mých textů,“ načrtává básník základní poetické souřadnice své poslední knížky Noční cesta denní krajinou, potažmo prostoru celého básnického díla. Pro Marvanovu motiviku je rovněž příznačný samotný titul sbírky: básník spontánně přechází mezi nocí a dnem, snem a reálným bytím, záznamem snu a záznamem všedních hovorů lidí. A krajina surreálně-civilistních barev, kterou se pohybuje, je krajinou sui generis, krajinou o sobě a především pro sebe: prázdným světem a nekonečným vesmírem, kterým se šíří ticho, zhmotněným prostorem a časem, z něhož jde strach, ale stejně tak jím prostupuje autorova touha tento strach zakoušet.

Básnická sbírka. * Ukázka z knihy … Je to napsáno v čarách světa na zahradě ve stínu kousek ve výřezu kde sedí měsíc je to napsáno v čarách světa jdeš a čaruje se je to napsáno v čarách světa tmavá místa pod zemí prosvítají ve stínech … můžeš se ochladit v trávě která vypadá jako sníh

Sbírka veršů českého básníka, ispirovaná drobnými příběhy všedního dne.