Připravte se dokonale na zkoušky z angličtiny na filozofické či pedagogické fakulty. Publikace obsahuje testové úlohy a cvičení z anglického jazyka, angloamerických reálií a literatury psané anglicky. Učebnici využijí také ti, kteří se chtějí v angličtině zdokonalit.
Připravte se spolehlivě a efektivně na státní maturitu! V publikaci najdete: - přehledně zpracované tematické okruhy z angličtiny - texty k rozšíření slovní zásoby - cvičení pro zopakování gramatiky - taktické rady, jak se připravit, abyste u zkoušky obstáli
A balanced and thought-provoking guide to all the big questions about AI and ethicsCan computers understand morality? Can they respect privacy? And what can we do to make AI safe and fair? The artificial intelligence revolution has begun. Today, there are self-driving cars on our streets, autonomous weapons in our armies, robot surgeons in our hospitals – and AI's presence in our lives will only increase. Some see this as the dawn of a new era in innovation and ease; others are alarmed by its destructive potential. But one thing is this is a technology like no other, one that raises profound questions about the very definitions of human intelligence and morality. In Moral AI, world-renowned researchers in moral psychology, philosophy, and artificial intelligence – Jana Schaich Borg, Walter Sinnott-Armstrong and Vincent Conitzer – tackle these thorny issues head-on. Writing lucidly and calmly, they lay out the recent advances in this still nascent field, peeling away the exaggeration and misleading arguments. Instead, they offer clear examinations of the moral concerns at the heart of AI programs, from racial equity to personal privacy, fake news to autonomous weaponry. Ultimately, they argue that artificial intelligence can be built and used safely and ethically, but that its potential cannot be achieved without careful reflection on the values we wish to imbue it with. This is an essential primer for any thinking person.
12 x 50 testových otázek k přijímacím zkouškám na VŠ ekonomického zaměření, obsahuje testy a klíč s výkladem
Výbor z díla českému čtenáři dosud málo známého amerického básníka, jenž se stal na rodném kontinentu klasikem již za svého života (1874–1963). Zařazením se R. Frost formálně nejvíce blížil modernistům, ačkoli zpracovával výhradně přírodní až rustikální témata, čehož je nový výbor dokladem. Je jisté, že pod kůží básníka ptačího zpěvu a lesního klidu tepe vášeň a nejistá rozdvojenost člověka 20. století. Osamělá sveřepá cesta amerického autora, jenž si mimo jiné poezií dokázal vydělat na slušné živobytí, stále zůstává významným milníkem hodným zamyšlení. Výbor je doprovázen stylovými tušovými kresbami L. Regnera a paralelním textem anglického originálu.
Amerikanisch und deutsch
Dieses wohl berühmteste Gedicht des amerikanischen Autors Edgar Allan Poe erschien im Jahre 1845. Seitdem hat es immer wieder übersetzer und Illustratoren zu Nachschöpfungen angeregt, unter denen die berühmtesten die von Charles Baudelaire, Stéphane Mallarmé sind. Unter den neuesten deutschen übersetzungen nimmt die von Hans Wollschläger einen bedeutenden Raum ein. » Der Rabe ist die schlichte Erzählung eines einfachen Geschehens. Ein Vogel ... den ein früherer Besitzer das Sprechen gelehrt, verirrt sich in einer stürmischen Nacht und flattert, vom Lichte angezogen, in das Fenster einer Studierstube. Dann an die Tür. Der Gelehrte vermutet einen Besuch, öffnet die Tür, und das Wort, das der Rabe zufällig spricht, läßt ihn erinnernd und phantasierend ... an seine tote Geliebte oder Frau denken. So das Gedicht. Die letzte Strophe ist ein Nachgedanke ... Der Rabe ist ein Juwel der Kunst.« John M. Daniel
Kniha Slepí málokdy spojuje v harmonický celek dvě protilehlé sféry: text, působící jako nástroj verbálního vyjadřování skutečnosti, a fotografii coby médium neverbální povahy, která skutečnost zachycuje. Každé z osmdesáti jazykovo-obrazových zastavení, z nichž publikace sestává, přitom poukazuje na problematičnost a nejednoznačnost jazyka i fotografie jako prostředků komunikace a popisu reality. Ne každou větu lze číst jen jedním způsobem, ne každá ústní promluva odpovídá jednoznačnému písemnému vyjádření. Fotografie mohou text ilustrovat, ale i zamlžovat, vysvětlovat, ale i transformovat. Na knihu Slepí málokdy lze jistě pohlížet jen jako na sbírku jazykových rébusů a hříček nebo pouze jako na soubor uměleckých fotografií. Především se však jedná o dílo, které dokládá, že verbálním i neverbálním vyjadřováním skutečnost nejen popisujeme, nýbrž i vytváříme, a že jazyk i fotografie jsou nám v obou těchto ohledech velmi nedokonalými nástroji.
Básnická prvotina je inspirována náměty z řecké mytologie.
Sto příběhů, sto malých dětských patálií. Sto jmen začleněných do důmyslných, nevšedních rýmů. Sto velmi nekonvenčních ilustrací. V milých a vtipných, jindy zas v jízlivých či mírně krutých čtyřverších si přijdou na své nejen děti, ale i ti, pro něž jsou předškolní a školní léta už jen vzpomínkou. Obecně vzato se pak u četby pobaví každý, kdo má děti rád – nicméně hřejivý pocit zvláštního zadostiučinění bezpochyby zakusí rovněž ti, kdo lidský potěr vnímají především jako zdroj hluku, nepořádku a migrén. Básník a překladatel Tomáš Jacko předkládá malým i velkým čtenářům neotřelé básně balancující na hranici mezi seriózní poezií a dětskými říkankami, na hranici mezi humorem laskavým, humorem sarkastickým a humorem černým. Od své dosavadní tvorby se přitom neodchyluje až tak radikálně, jak by se mohlo na první pohled zdát. Brilantní práce s českým jazykem, čtenářsky přístupná, a přitom inteligentní a živá poetika, nenucené používání dokonale zvládnutého vázaného verše, originální obrazy i obraty: to vše jsou již dobře známé atributy Jackova jedinečného rukopisu. Básnická sbírka „Sto dětí“, jejíž součástí je neuvěřitelných sto ilustrací Markéty Prachatické, se nabízí jako balzám na duši každému, kdo v dnešní střemhlavé době ještě někdy sáhne po knize – ať už ji bere do rukou pro vlastní potěšení, nebo jen aby ji podal tomu, kdo na poličku ještě nedosáhne.
Je dobře se při četbě ptát, co chtěl básník říci? Jinými slovy - je autor literárního textu garantem jeho významu? A je důležité, aby čtenář onen význam nalezl? Co potom čtenář sám, je pouhým konzumentem daného textu, nebo se i on může stát tak trochu autorem, a text do jisté míry dotvářet? A vůbec, co přesně si lze pod pojmy autor a čtenář představit? Filolog Tomáš Jacko nám předkládá přehled některých nezřídka protichůdných způsobů, jimiž se koncepty autora a čtenáře zaobírají literární teorie a filozofie několika posledních desetiletí. Konstruuje přitom trajektorii určitého souvislého vývoje: ukazuje, že ve dvacátém století se literární teorie odklonila od tradičního pojetí autora, který byl ve vztahu ke svému dílu dosud většinou považován za nedotknutelnou autoritu, a že se do centra zájmu postupně dostává čtenář, dříve obvykle nahlížený jen jako pasivní recipient. Současně Jacko poukazuje na některé epistemologické problémy, které s sebou tento nový vývoj přináší. Nežli pokusem o jednoznačné rozkrytí dané problematiky je tak toto pojednání spíše nabídkou škály různých směrů, jimiž se mohou ubírat naše úvahy nejen o autorovi a čtenáři, ale i o literatuře obecně. (koncepty autora a čtenáře v moderním a postmoderním myšlení).
