Kniha reaguje na problémy českého důchodového systému a na stárnutí populace. Zaměřuje se na věk odchodu do důchodu a dobu pojištění potřebnou pro nárok na starobní důchod, přičemž rozebírá úskalí zvyšování těchto parametrů. Zvažuje také flexibilitu důchodového systému a možnosti ekonomické aktivity starobních důchodců. Srovnává přístup České republiky k penzijní reformě s jinými zeměmi, kde reforma již proběhla. Dalším tématem je vztah starobního důchodu k postavení žen, rodin s dětmi a prorodinné politice. Kniha zdůrazňuje nedostatečnou podporu sociálního a vlastnického bydlení jako klíčovou pro úspěšnost prorodinné politiky a podporu starobních důchodců. Primárním cílem reformy by měla být dlouhodobá finanční stabilita a udržitelnost systému, zaměřená na stabilizaci mandatorních výdajů státního rozpočtu na starobní důchody. Důchodová reforma by neměla spočívat v přerozdělování prostředků určených na starobní důchody, ale měla by se soustředit na správné nastavení důchodového věku a přechod na vícepilířový systém, který zahrnuje povinné veřejné pojištění, povinné spoření a dobrovolné připojištění nebo spoření.
