Jan Tuček Reihenfolge der Bücher

Už déle než sto let vozí československé a české prezidenty automobily. Tato kniha se snaží zmapovat pestrou paletu několika stovek vozů dvou desítek tuzemských i zahraničních značek, které se díky svým uživatelům významně zapsaly do našich dějin. Vedle dobře známých vozů připomíná i některé téměř zapomenuté. Zakladatel Československa T. G. Masaryk nejezdil jen v automobilech Laurin a Klement, Praga, Škoda Hispano-Suiza a Tatra, ale v roce 1919 i rakouskou limuzínou Gräf und Stift. Edvard Beneš dal v roce 1936 zhotovit pancéřovaný kabriolet Praga Golden, v němž po návratu z exilu v květnu 1945 projížděl osvobozenou Prahou. V letech 1945 a 1947 si pak pořídil dvě anglické limuzíny Daimler. Emil Hácha v Němci ovládaném protektorátu plnil od listopadu 1938 funkci tzv. státního prezidenta, v létě 1942 obdržel z Berlína k 70. narozeninám pancéřovaný Mercedes 770. Osmiválcový Daimler po Benešovi od června 1948 používal první komunistický prezident Klement Gottwald. Záhy jej však vyměnil za tuzemský pancéřovaný VOS. Stejným po něm jezdil i Antonín Zápotocký, poté přesedl do sovětských vozů ZIM a ZIS. Sovětskými automobily ZIS a ZIL se v letech 1957 až 1968 pyšnil Antonín Novotný, zatímco jeho nástupce Ludvík Svoboda se spokojil se skromnějším typem GAZ 13 Čajka. V letech 1975 až 1989 vládnoucí Gustáv Husák si užíval pohodlí řady velkých vozů ZIL, nepohrdl však ani Tatrou 613. Sametová revoluce přivedla v prosinci 1989 na Pražský hrad disidenta Václava Havla, jehož prvním prezidentským vozem byl Renault 21 TSE. Flotilu hlavy státu dále tvořily limuzíny BMW řady 7 a Mercedes-Benz S 600. V hradní vozbě Václava Klause v letech 2003–2013 vládla značka Audi. Desetiletí prezidenta Miloše Zemana patřilo v letech 2013 až 2023 výlučně značce Škoda, jeho nástupce Petr Pavel preferuje limuzíny BMW řady 7. Kniha je doplněna technickými popisy jednotlivých automobilů a doprovázejí jej dvě stovky převážně dobových fotografií, z nichž část je publikována poprvé.

Publikace, první tohoto druhu u nás, připomíná více než 150 modelů automobilů prodávaných a provozovaných v Československu v letech 1945 až 1990. Osobní vozy třiceti různých značek jsou přehledně rozčleněny do tří časových období: 1945–1960, 1961–1975, 1976–1990. Každé časové pásmo je dále členěno podle původu automobilů: auta tuzemské výroby, auta z Východu a auta ze Západu. U všech vozů jsou uvedeny základní technické údaje a počty prodaných, resp. dovezených kusů, dále pak dobové prodejní ceny v korunách (Kčs) resp. v tuzexových bonech (TK). Jsou to automobily, které prodávala Mototechna, Tuzex a značkové prodejny Škoda. Popisy automobilů ilustruje 450 převážně barevných fotografií a kreseb.

Kniha je věnována poslední generaci automobilů Škoda s motorem vzadu, modelové řadě Š 105/120/130, jejíž produkce v letech 1976 až 1990 překročila hranici dvou milionů vozů. Připomíná čtyřdveřové sedany i dvoudveřová kupé Garde a Rapid, ale také pestrou paletu dnes již téměř zapomenutých variant a prototypů. Automobily řady Škoda 105/120 patřily ve druhé polovině sedmdesátých let a po celá léta osmdesátá ke každodennímu obrazu našich ulic a silnic. Měly zastaralou koncepci s motorem vzadu, jejich zvuk se nedal přeslechnout a kvalitou poněkud zaostávaly za evropským průměrem. Ale byly tady a žily s námi. Zatímco na Západě se prodávaly za nemravně nízké ceny, v tuzemsku jsme na ně vydělávali roky.A většinou také dlouhé roky svým majitelům sloužily. Přečkaly v provozu listopad 1989, razantní změna poměrů je však zejména v Praze a ve velkých městech poměrně rychle odesílala do výslužby. Mnohé ale jen změnily působiště, na venkově nahradily ještě starší „embéčka“ a „stovky“ a začaly nový život.Poslední škodovky s motorem vzadu ze silnic prakticky vymizely, jen ty nejšťastnější přešly do kategorie sběratelských objektů. Važme si jich a nezapomínejme, že napsaly významnou kapitolu naší motoristické historie.

Kniha je především věnována osobním automobilům Tatra poslední generace, typům T 613 a T 700 se vzduchem chlazeným motorem V8 nad zadní nápravou. Připomíná všechna provedení šestsettřináctek z let 1969 až 1997, včetně luxusních verzí T 613 Speciál, přehlídkových polokabrioletů T 613 K a sanitek. Mapuje také pestrou škálu vozidel poháněných osmiválcem T 613, supersporty MTX Tatra V8, Ecorra Sport V8, Grafit a AML Lanta, neopomíjí ani osobitě střižené tříkolky Hill Cooper.

Historie slavné „stovky“ se začala psát v srpnu 1969, kdy převzala štafetu tehdy populárního „embéčka“. Škoda 100/110 se stala nejrozšířenějším osobním automobilem v Československu. V Mladé Boleslavi jich v letech 1969 až 1977 vyrobili přes milion. Kniha je věnována především těmto automomobilům, ale připomíná i jejich sourozence: kupé Škoda 110 R ze závodu v Kvasinách, sportovní vůz ÚVMV 1100 GT z pražského výzkumného ústavu a vývojovou studii Škoda Super Sport následně přestavěnou na filmovou hvězdu jménem Ferat. Jedna z kapitol mapuje i vývoj a náběh výroby automobilů Škoda 105/120, posledních škodovek s motorem vzadu.

Kniha je věnována všem automobilům Škoda Octavia z let 1959 až 2020. První Octavia vznikla v lednu 1959 modernizací vozu Škoda 440. Výroba její základní verze skončila na jaře 1964, kariéra kombi však pokračovala až do prosince 1971. V létě 1996 debutovala první novodobá Octavia, symbol vzestupu značky Škoda v rámci koncernu VW. Vyráběla se plných čtrnáct let, od jara 2004 souběžně s vozy druhé generace. Soutěžní Octavia WRC se v období 1999 až 2003 proslavila i v mistrovstvích světa v rallye. Octavia třetí generace (2012–2019) vynikala elegancí a moderní technikou stejně jako její nástupkyně představená v listopadu 2019. Publikace je bohatě ilustrována fotografiemi z továrního archivu, nechybějí ani technické kresby – rozměrové náčrty vozů a rentgenová zobrazení.

Sanitní automobily slouží lidem už bezmála 110 let. Tato kniha se snaží slovem i obrazem zmapovat dlouhou a pestrou historii sanitek od prvopočátků z dob rakousko-uherské monarchie přes meziválečné Československo a protektorát, dlouhá poválečná desetiletí socialismu až po mnohotvárnou současnost.

Automobilová a motocyklová soutěž Malou dohodou, byla největším motoristickým podnikem organizovaným v meziválečném Československu a v jeho spřátelených zemích. Historicky první knižní publikace věnovaná této motoristické soutěži, jež se jela v září 1937 na trase Praha-Bratislava-Košice-Užhorod-Kluž-Bukurešť-Bělehrad, líčí přípravy a průběh této ojedinělé akce a přináší dosud nezveřejněnou startovní listinu i kompletní výsledky soutěže. Z Prahy odstartovalo 73 automobilů a 58 motocyklů, z nichž 9 mělo postranní vozík, v cíli v Bělehradě bylo klasifikováno 63 vozů, 40 sólových motocyklů a 3 sajdkáry. Není bez zajímavosti, že vítěze tohoto přes 2400 km dlouhého a týden trvajícího klání určila až závěrečná jízda zručnosti na vojenském cvičišti na předměstí Bělehradu. Poutavý příběh ilustruje 170 dobových fotografií, z nichž mnohé jsou publikovány poprvé.

Kniha podrobně popisuje osobní automobily vyráběné na území Československa v letech 1918 až 1938, včetně jejich základních technických údajů. Vedle automobilů velkých továren (Praga, Škoda, Tatra) jsou prezentovány i vozy menších výrobců (Aero, Jawa, Walter, Wikov, Z), a také vozy malých značek (Disk, Enka, Gatter, Isis, Stelka, Trimobil …) – celkem 33 nejdůležitějších značek. V každé kapitole čtenář najde statistiky prodejů v jednotlivých letech, dobové ceny a další technické informace. Kniha je ilustrována výhradně dobovými fotografiemi a prospekty, často dosud nepublikovanými.

Kniha slovem i četnými fotografiemi dokumentuje cesty manželů Elstnerových. Popisuje jejich první výpravu do Afriky, kam v roce 1933 cestovali vozem Aero Spexor společně s dalšími dvěma posádkami aerovek. V roce 1934, doprovázeni Modrým teamem Aero, výpravu do Afriky opakovali. Sami pak cestovali v roce 1936 po USA a Mexiku, o dva roky později se vydali do Argentiny. Další delší jízdu podnikl Elstner až po válce v roce 1947 malým vozem Aero Minor spolu se synem Reném a svojí třetí ženou Annou. Trasa vedla z Prahy do rovníkové oblasti u Guinejského zálivu a zpět, se dvěma průjezdy napříč Saharou. Únor 1948 znamenal pro F. A. Elstnera konec cestování. Avšak mírné politické uvolnění druhé poloviny padesátých let mu umožnilo vydat se v roce 1959 zapůjčeným vozem Škoda Octavia do Sovětského svazu. Průvodcem na cestě dlouhé 14 tisíc kilometrů, jejíž trasa vedla až do Gruzie a na Krym, mu byl fotograf a filmař Jan Fiala. Kromě zmíněných dálkových jízd obsahuje publikace i několik kratších cest po Evropě, které podnikal ještě s první ženou Evou, a představuje Elstnerovu pestrou a mnohotvárnost osobnost - mimo jiné jako průkopníka skautingu v Československu a zapáleného propagátora dopravní bezpečnosti.