**Die Furcht vor der Freiheit** (original *Escape from Freedom*) ist ein Buch des Psychoanalytikers, Philosophen und Sozialpsychologen Erich Fromm, welches 1941 veröffentlicht wurde. Mit diesem Buch beabsichtigte Fromm, neben seinen Charakterstudien des modernen Menschen, die Wechselwirkungen zwischen psychologischen und soziologischen Faktoren zu untersuchen. Ziel der Untersuchung war es, „die Gründe für die totalitäre Flucht vor der Freiheit“ zu erkennen. (Quelle: [Wikipedia](https://de.wikipedia.org/wiki/Die_Furcht_vor_der_Freiheit))
Naše sny jsou plné symbolů, které v zašifrované formě zprostředkovávají vzkazy a poznatky o naší minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Tato kniha obsahuje v přehledné formě nejdůležitější symboly našich snů a možnosti jejich výkladů.
Kniha mikrofejetonů obsahuje texty publikované po r. 1989 v Lidových novinách, Tvaru, Mostech, Hospodářských novinách a dalších časopisech. Byly čteny v televizním pořadu Sváteční slovo i v Českém rozhlase. Pro tuto knihu doplnil autor, člen české pobočky PEN klubu, soubor novými texty. Daniela Fischerová knihu přirovnává k podobně laděným úvahám amerického spisovatele Fulghuma.
Wie lassen sich Liebe, Vernunft und produktives Tätigsein im Leben eines Menschen verwirklichen? Erich Fromm beschreibt eine «Kunst des Lebens», die auf echter Selbst-Erfahrung und Selbst-Analyse gründet. Und er warnt vor dem Irrtum, daß diese Erfahrung ohne Anstrengungen zu haben ist und daß ein Leben ohne Leiden möglich wäre.
Básnickou sbírku Volání na časy jsme vydali k 80. autorovým narozeninám. Reflexivní verše jsou jistým bilancováním autorova dosavadního života a jeho lásek. Ilustrovala a graficky upravila Věra Martinková.
Výbor, který autor sestavil ze svých dříve publikovaných prací, je kromě čtenářského zážitku připomenutím jeho významného životního jubilea. Zdeněk Janík se v knize představuje různými žánry, jež pěstuje a ovládá: kontemplativní i přírodně-reflexivní poezií, fejetony a esejemi, obracejícími se k člověku uprostřed společnosti, a opět verši – subtilně náladovými haiku – a texty kraťoučkými, ale stejně promyšlenými, ať je nazývá aforismy, mikrobajkami nebo opravenými příslovími. Není na škodu připomenout, co o Janíkových knihách říkají jeho kolegové-spisovatelé:
„Slovům tento básnivý fejetonista rozumí, jeho texty jsou lingvistickou lahůdkou. Jsou napsány bohatým slovníkem, jenž při slohové vytříbenosti a kultivovaném stylu připomene vnímavému čtenáři stále častěji opomíjený fakt, že čeština je překrásný jazyk.“ (Antonín Bajaja)
„Neostýchá se vyjádřit etický postoj, což si autoři mladší generace už prakticky netroufají z obav, aby nebyli nařčeni z moralizování.“ (Daniela Fischerová)
„Pokaždé jsem měl radost – jeho poezie je neukecaná a přitom voňavá. A taková je i jeho próza. Byť umí i šlehnout – při čtení Zásloví a podsloví jsem se opravdu bavil.“ (Jiří Stránský)
