Ivan Wernisch Bücher

Zwei Großmäuler demolieren nach einem Saufgelage ein Bordell und entkommen der Polizei auf unerklärliche Weise.

Půvabné leporelo o ztracených rukou malého Ježíška, zázračné sošky v karmelitánském klášteře pod Pražským hradem, jehož teprve anděl, seslaný z nebe, dokázal uzdravit. schovat popis

Sbírka básní. – „Žofíny? To je snad něco na vodě, ne? Hudební pavilon, třepetavé odlesky, rozvlněné stíny, přízraky tančící na palubě parníku, jiskry na nočním nebi, slowfox, který se vzdaluje po řece. Co myslíš, mohl by to být parník, mohly by to být jiskry na nočním nebi, slowfox, který se vzdaluje po řece?“

Básnická tvorba významného představitele moderního umění s autorovými vlastními ilustracemi.

Výbor z poezie Vítězslava Nezvala připravil Ivan Wernisch.

Úvahy o umělecké tvorbě, mikropovídky, dramolety, vzpomínky, útržky, záznamy snů. Též zápisy hovorů odposlouchaných v hospodách, ve vlaku, v tramvajích, na ulici, autorem proškrtané a zhuštěné do „fantastických textů“. A všechno dohromady celá tahle koláž je především o životě a smrti. O autorově čekání na smrt. Wernisch ke knize dodává: „Pozor: Nepokračuji v Pekařově noční nůši! Tentokrát se hodlám pokusit o zcela jiný neúspěch.“

Zapadlo slunce za dnem, který nebyl / Zapomenutí, opomíjení a opovrhovaní. Z jiné historie české literatury (léta 1850-1940) Antologii je možné z mnoha důvodů považovat za nevídaný ediční počin. Ivan Wernisch v ní nashromáždil na sedm set osmdesát básníků, kteří se z nejrůznějších příčin ocitli v kategorii outsiderů. Množstvím jmen a vypracováním autorských medailonů však náročnost projektu nebyla zdaleka u konce. Každý z autorů byl podroben zevrubnému zkoumání, aby na jeho konci, často mezi stovkami či tisíci básní, editor vybral tu nejzdařilejší a zařadil ji do kontextu antologie. Knihu lze používat jako příručku, lze ji ovšem číst naráz od začátku do konce jako jedinou kaleidoskopickou báseň. Nepochybně však pomůže zaplnit mnohá bílá místa na mapě našich literárních dějin.