Zdenek Primus Bücher

Novela, kterou česko-německý autor napsal v němčině a která se opírá o autentické výpovědi, popisuje příběh a vnitřní stav pěti mužů, které v mládí totalitní (v tomto případě nacistický) režim donutil k vině. Každý z nich jiným způsobem, ale vždy neodvratně, ve zralém věku prožívá vědomí oběti i výčitky svědomí zároveň a dospívá k tragické bilanci vlastního života. Hlavními tématy knihy jsou geneze viny jedince v totalitním režimu, otázka odčinitelnosti provinění a předpoklady odpuštění sobě i druhým. Autor tak svou novelou přispívá k úvahám o poměru nejen jedince a národa, občana a státu, ale také oběti a viny, "nevinnosti" a zodpovědnosti, přispívá k úvahám o konfrontaci jedince s tím, co ho sice přesahuje, co se vymyká jeho vůli (rodinný původ, historický okamžik dospívání atd.), ale s čím se musí vyrovnat pouze on sám, a to bez politického rituálu, který by vedl ke katarzi.

Ideu zátiší ve fotografii dokumentuje Siegertova sbírka, shromažďovaná od počátku sedmdesátých let 20. století a dnes jedna z nejvýznamnějších na světě, půldruhou stovkou snímků vybraných do této publikace, jež obsáhly více než stopadesátileté období. Kromě proslulých fotografií kniha obsahuje i řadu snímků dosud málo známých - vedle klasických námětů květin, potravin a uměleckoprůmyslových předmětů představuje početné "nálezy", mezi nimiž nechybějí ani surreální a abstraktní kompozice.... celý text

Publikace přibližuje méně známou část tvorby výtvarníka Zbyňka Sekala. Zaměřuje se na jeho knižní obálky, na fotografie z cest, které lze považovat za fotografické skici k dalším dílům, a na skládané obrazy, v nichž jsou kombinovány různé materiály.

Eva Fuková se v šedesátých letech stala jednou z nejvýznamnějších osobností české fotografie. Spolu s V. Reichmannem a dalšími autory spoluvytváří její imaginativní linii. Její počátek se odvíjí od surrealismu, v temných 50. letech s existenciálními podtexty . Zároveň tu byl silný vliv tzv. poezie všednosti, opět navazující na starší zdroj, poetiku válečné Skupiny 42. Po emigraci do USA (1967) se její tvorba poněkud proměnila, aniž by opustila surrealistickou poetiku. Odklonila se od přímé fotografie a vytvářela především tzv. multipláže, v nichž používala princip seriálního opakování stejných či podobných motivů. Výpravnou monografií se Eva Fuková vrací zpět do českého prostředí. Jejím editorem je Zdenek Primus, který též napsal jednu ze dvou kapitol, druhá je z pera předního znalce české poválečné fotografie Antonína Dufka.