Milan Pospíšil Bücher

Opera rakouského skladatele Josepha Weigla Die Schweizerfamilie (1809) se stala prvním operním představením v českém jazyce ve Stavovském divadle v Praze roku 1823. Dvojjazyčná kniha, druhý svazek ediční řady Nota bene, zkoumá libreto Ignaze Franze Castelliho a jeho francouzské inspirační zdroje, německé a české provedení, interprety, a recepci v tisku a korespondenci české vlastenecké společnosti. Obsahuje také překlad Simeona Karla Macháčka Rodina švejcarská a edici německého a českého libreta. Druhý svazek se zaměřuje na opera Die Schweizerfamilie, publikovanou v obou jazykových verzích. Analyzuje libreto z hlediska inspiračních zdrojů, od příběhu z 18. století ve Francii po rakouskou adaptaci na „lyrickou operu“. Opera byla velmi oblíbená a po prvním provedení v Praze v roce 1809 dosáhla do roku 1848 celkem 72 představení v německém a českém jazyce. Hrála významnou roli v českém divadle a mírné pěvecké nároky sólových rolí přispěly k jejímu výběru pro profesionální scénu, aby ukázala, že český jazyk je vhodný pro operní zpěv. Kniha se dále věnuje domácím i hostujícím interpretům a recepci v Praze, Vídni, Drážďanech a Lipsku. Zvláštní pozornost je věnována českému provedení a jeho ohlasům v korespondenci české vlastenecké společnosti.

Jubilejní publikace věnovaná opeře Prodaná nevěsta vydaná u příležitosti oslav Dne české státnosti 28.9.2009 s doprovodnými studiemi, úvodním slovem v té době úřadujícího předsedy vlády Jana Fischera a s historickými rozhlasovými nahrávkami na čtyřech CD. Na sestavení doprovodných textů se podílelo několik autorů. První kapitolou je Smetanův soukromý a umělecký život v datech, druhá se věnuje jeho významné roli v českém hudebním životě 19. století, třetí je průvodkyní historií Prodané nevěsty - jejího vzniku a mnoha provedení. Tato kapitola obsahuje i fotografie prvních představitelů hlavních rolí, scény z přírodního divadla v Šárce r. 1913 a autograf partitury. Závěr knihy je sestaven z informací o jediných dvou rozhlasových nahrávkách s popisem jejich scén, obsazení jednotlivých rolí a s medailony dirigentů Karla Boleslava Jiráka a Karla Ančerla, pod jejichž taktovkou byla jednotlivá představení provedena.

Bohatě ilustrovaná publikace ke 180. výročí premiéry Tylovy a Škroupovy hry (21. prosince 1834). Zabývá se známým tématem v širším kontextu pražského dobového divadla, literatury a žurnalistiky a věnuje se též problému pražské němčiny, který měl pro další život hry zásadní význam. Připomíná slovem i obrazem dobové zdroje Tylova námětu a porovná jednotlivé úpravy textu Fidlovačky, vzniklé během sta let v divadelní praxi. Samostatně je komentován český film Svatopluka Innemanna Fidlovačka z roku 1930. Poprvé je podrobněji představen pražský estetik, divadelní kritik a univerzitní profesor Anton Müller (1792-1843), nejvýznamnější referent pražského listu Bohemia, jehož negativní kritice Fidlovačky připsala historie rozhodující podíl na jejím premiérovém neúspěchu. Samostatná kapitola nabízí přehled nastudování Fidlovačky od premiéry do současnosti na pražských i mimopražských scénách. Texty a vybrané inscenace jsou doplněny obrazovými a textovými dokumenty z fondů archivu Národního divadla v Praze, divadelního oddělení Národního muzea, fotografického archivu Divadelního ústavu, Národní galerie a dalších zdrojů. Text doplňuje jmenný rejstřík.

Kniha esejů o vztahu Bedřicha Smetany k rostoucímu národnímu nacionalismu, zájmu o historii i víře v neomezený pokrok, tak charakteristický v jeho hudbě. Devatenácté století, období rostoucího nacionalismu, prohlubujícího se zájmu o historii a neochvějné víry v pokrok, se v hudební oblasti téměř vždy spojí s osobností Bedřicha Smetany a přívlastkem zakladatel české národní hudby. Jak tomu však bylo v jeho době, jaký byl Smetanův poměr k soudobým proudům českým a evropským, to je předmětem několika sond, které představují kapitoly této knihy.