Petra Veselá Bücher

Průvodce světem kávy s recepty na její přípravu

Vykřičená čtvrt Yoshiwara v období Edo byla centrem kultury a umění, kde umělci jako Utamaro, Hokusai a Kunisada odhalovali svět za barevnými zástěnami čajoven. Tradiční kurtizány oiran a tayu předznamenaly vznik gejš, které přinesly půvabnou zvukomalebnost. Edo, z jehož odkazu čerpá moderní japonské umění, zanechalo významnou stopu v kulturní paměti a styl ukiyo ovlivnil i evropské umělce. Vznikly nádherné tisky ukiyo-e a specifické literární žánry reflektující proměnlivý svět. Šunga, erotické svitky malované minerálními pigmenty, představovaly vrchol výtvarné a literární činnosti té doby. Disciplíny jako shibari a eroguro překračují hranice japonské kultury a vyjadřují její jedinečnost. Autorka originálně interpretuje proměny japonské tradice a ukazuje, jak kultura přebírá významy a zasazuje je do nových kontextů. Různé umělecké směry se proměňují s proměnami společnosti, mísí se s novými trendy a aktuálními problémy. Okouzlení mladé generace tradičními kulturními modely je procesem kulturní re-identifikace, kdy se znovu navazuje nit, přetržená narůstajícími moralizujícími tlaky.

Paměť a zapomnění v české společnosti na příkladu umělecké činnosti Pavla Zajíčka a skupiny DG 307. Umělecké a emotivně zabarvené vyjádření skupiny DG 307, její poetiku a hudbu, lze považovat za metaforický odraz reality, která stále vyvolává historické reminiscence. Apelativnost a hluk nejsou jen vyjádřením nespokojenosti, nebo kvílením, které volně vychází z duše, je to také hudba srdcí, již chce jen málokdo poslouchat. Je to rámus zbraní, reakce na podobu společnosti. Pavel Zajíček a DG 307 považovali svou antihudbu za způsob komunikace s okolním světem a právě experimentální projev skupiny staví autorka do kontextu se vzpomínáním, zapomněním, sociálními traumaty a kulturní identitou české společnosti. „Kakofonie není mytizací světa, ale vrací světu skutečný prožitek. Hrubý zvuk železných tyčí, řetězů nebo motorových pil představuje realitu, která je pro socialistickou estetiku pobuřující. Jde přitom o objevování výjimečných hudebních obrazů, naplněných poetickou expresivitou, která je Zajíčkem chápána ve smyslu imaginárního projevu zvukové krajiny,“ píše Petra Veselá. Autorka vystudovala kulturologii, antropologii a hru na saxofon, takže se pohybuje nejen v oblasti teorie kultury, ale sama po léta hrála s jazzovým kvartetem. Její teoretické úvahy o hudbě DG 307 jsou proloženy fragmenty a interpretacemi mnohých rozhovorů, které vedla s Pavlem Zajíčkem, ale i vyjádřeními a komentáři ostatních členů skupiny.