J. Goth Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Autorčiny vzpomínky zejména na svůj život v Praze v době svého mládí, tedy v čase okolo poloviny 19. století. Čtenář se zde dočte i o diskriminaci žen a dívek, o všudypřítomné němčině a potlačované češtině, ale najde zde i řadu postřehů z prostředí okolo Poštovské ulice, dnes Karoliny Světlé, kde tehdy autorka bydlela. A o životě v tehdejší době vůbec.

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnickádívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm?

Třídílný román z valašských hor. Díl l. - Sny o štěstí.

Černý Petříček patří mezi první prozaická díla Karoliny Světlé. Námět čerpala z městského prostředí, ve kterém sama vyrůstala. Zaznívá zde jak sociální tematika, běžná v celém díle autorky, tak i kritika církve a hlavně pravdy, které od ní přebírají lidé a po svém si je vykládají. V neposlední řadě znázorňuje vzpouru čerstvě dospělých dětí, proti jejich rodičům či autoritám, které jim plánují život bez toho, aby se jich na něco ptali.

Z Vídně se na statek svého otce vrací Jindra se sestřenkou Amálkou. Doma obě dívky vítá nejen rodina, ale i Vojtěch Lípa, vlastenecký vychovatel Jindřiných mladších bratrů. Jindře je vlastenec Lípa i jeho zápal pro národní věc k smíchu, pozvolna však začíná přejímat jeho názory. Obamladí lidé se do sebe zamilují, osud jim však nepřeje. Statek Jindřina otce vyhoří a dívka, aby zachránila rodinu před bídou, se provdá za bohatého hraběte Ostrovína. Není s ním šťastná, žal a trápení zaviní její předčasnou smrt. Podle posledního přání odvádí Jindřin otec jejího synáčka Lípovi, aby z něho vychoval řádného vlastence.

Enefa Podhajská žije v malé chaloupce na úpatí tajemné hory Ještěd jen se svým bratrem a moudrým dědečkem. Mezi svými vrstevníky je nazývána Kantůrčicí, protože se ve všech ohledech vymyká ostatním vesnickým dívkám.

Honoré de Balzac charakterizoval své dílo takto: Sestřenice Běta je tzv. chudá příbuzná, pronásledovaná neštěstím: žije v lůně tří nebo čtyř rozličných rodin a mstí se za všechna utrpení. Námět, který měl být zpracován jako povídka, Balzacovou horečnou tvořivostí vzrostl naromán s celou řadou charakterů, jež se staly postavami světové literatury. Jsou to zvláště: venkovsky energická sestřenka, prostopášník baron Hulot, povýšenec Crevel a měšťácká kurtisána Marneffová.