Tomáš Petráček Bücher

In den letzten Jahrzehnten wurde die Geschichte der Bettelorden mit neuen Methoden und Fragestellungen intensiv erforscht, wobei ihre weitreichende Bedeutung für die Politik-, Wirtschafts- und Sozialgeschichte sowie für Bildungs- und Geistesgeschichte hervorgehoben wurde. Der Fokus liegt auf der Geschichte der Dominikaner im deutschen Sprachraum, wobei auch relevante Untersuchungen zur Ordensverfassung, Frömmigkeit, Philosophie und Theologie berücksichtigt werden, die für den Dominikanerorden von Bedeutung sind, selbst wenn sie nicht spezifisch auf deutsche Dominikaner und Dominikanerinnen abzielen. Der Begriff "Dominikanerorden" wird weit gefasst und umfasst alle Gemeinschaften, die in rechtlicher oder geistlicher Hinsicht mit den Dominikanern verbunden sind, einschließlich des Predigerordens, dominikanischer Frauenklöster und -gemeinschaften, der Dritten Orden sowie verschiedener Bruderschaften. Die Forschung erstreckt sich von den Anfängen des Dominikanerordens bis in die unmittelbare Vergangenheit. Besonderes Augenmerk gilt auch der Aufarbeitung der Geschichte der dominikanischen Frauengemeinschaften des 19. Jahrhunderts, die mit ihren religiösen und sozialen Aktivitäten in einer sich schnell verändernden Gesellschaft eine bedeutende, oft unterschätzte Rolle spielten.

Historie jako zdroj porozumění naší současné situaci. Kniha rozhovorů se známým historikem, teologem a katolickým knězem Tomášem Petráčkem propojuje řadu světů. Petráčkovy úvahy o dějinách a dějinnosti se proplétají s jeho reflexí současného křesťanství a katolické církve, stejně jako celé společnosti.

Publikace přináší zamyšlení nad životem a činy patnácti starozákonních postav, které jsou určitými předobrazy Krista. Některé úvahy se týkají tradičních postav (Abrahám, Samson, David atd.), jiné si všímají neobvyklých osudů postav méně známých (Abigail, Tobiáš, Levitova žena atd.). Autor tak čtenářům pomáhá najít cestu k pokladům ukrytým na stránkách Starého zákona.

Život a dílo Vincenta Zapletala OP (1867-1938). P. Vincent Zapletal OP (1867-1938), jeden z prvních absolventů Biblické školy v Jeruzalémě, se právem řadí mezi nejvýznamnější průkopníky moderní, vědecké katolické biblistiky. Jeho pohnuté životní osudy ilustrují proměny katolické církve a celé společnosti na přelomu 19. a 20. století.

Kniha Tomáše Petráčka představuje jedinečný pokus o nový vhled do sociálních dějin české společnosti 10–12. století. Autor na základě dochovaných pramenů zkoumá problematiku proměn osobní svobody venkovského obyvatelstva, nově analyzuje roli nevolnictví a otroctví v raně přemyslovských Čechách či proměny vlastnictví půdy a majetku a dispozice s nimi. Spolu s tím originálním způsobem analyzuje vznik knížecích a církevních velkostatků, rozvoj hradské správy či vliv služebné organizace na rozvoj osobní svobody původně závislých řemeslníků. Provokativní závěry, k nimž autorův výzkum dospěl, tak vrhají na nejstarší české dějiny zcela nové světlo.

Životopis zakladatele moderní katolické biblistiky M.-J. Lagrange (1855-1938), muže, kterému se za cenu osobního heroického nasazení podařilo smířit vědu s biblickým poselstvím. Doplněno překlady základních textů (Prameny Pentateuchu, Historická metoda).

Kniha nastiňuje několik klíčových témat pro porozumění současné pozici, postojům a konfliktům katolické církve v globálním a českém kontextu. Církev si v druhé polovině 19. století konstruovala novou institucionální podobu a identitu a tento proces ji vrhá do stále nových konfliktů se společností a kulturou moderní éry. Těžištěm knihy je otázka hodnot, na kterou se církev v (post)moderní době velmi upnula. Podrobněji analyzuje tři zásadní výzvy: otázku těla a tělesnosti, kněžství a synodalitu, které souvisejí s otázkou moci. Detailní vhled nabízí i do vývoje papežství v 21. století a do proměn české církve po roce 1989. Nakonec jsou pojednány hlavní výzvy pro budoucí vývoj církve a její působení v kontextu rozdělené společnosti, včetně varianty postinstitucionálního křesťanství.

Při výročí uzavření Druhého vatikánského koncilu se specialista na církevní, kulturní a sociální dějiny zamýšlí nad řadou otázek, včetně té základní, jaké je místo koncilu v dějinách církve a západní společnosti druhého milénia. Jak je to s otázkou změny, vývoje, kontinuity a diskontinuity v dějinách církve? Opravdu byl koncil „jenom“ pastorální, nikoliv doktrinální? Co znamenal program hermeneutiky kontinuity a reforma reformy přelomu první a druhé dekády třetího tisíciletí? Kdo, proč a jak připravil a uskutečnil koncil? Jak je to doopravdy s „problematickým“ učením koncilu, například náboženskou svobodou? A kde ve všech těch často velmi lidsky vedených zápasech a sporech hledat vanutí a řízení Ducha a je v možnostech historické vědy se o to pokusit? Jaká jsou měřítka a znamení „úspěšnosti“ církve či „zdravého vývoje“ a může i velká a stabilní církev odumřít a zaniknout? Diskuze o koncilu nabízí možnost dotknout se řady zásadních životních otázek existence církevního společenství a antropologicky univerzálních problémů náboženského života vůbec s přesahy do mnoha dalších disciplín a oborů.

Druhá světová válka vzbuzuje trvalý zájem historiků a odborné veřejnosti, neboť patří mezi nejdramatičtější a nejtragičtější období moderních dějin. Množství filmů, dokumentů a knih to jasně dokládá. V církevních dějinách se dlouhodobě diskutují náboženské poměry let 1939–1945, zejména otázky týkající se (po)vědomí Vatikánu o tragických událostech v Evropě, odpovědnosti papeže Pia XII. za holocaust a součinnosti církevních představitelů s totalitními režimy. Tato kniha se zaměřuje na nábožensko-politický vývoj v letech 1939–1945, který zásadně ovlivnil mezinárodní situaci a vedl k nástupu agresivních autoritativních režimů, jež porušovaly základní lidská a občanská práva a demokracii. Katolická církev se musela vyrovnat s nesmírným utrpením a reagovat v daném historickém kontextu. Papež s obavami sledoval dramatické události v různých zemích, kde často docházelo k porušování hlavní myšlenky Svatého stolce o dosažení klidu a míru prostřednictvím jednání a dohod legitimních vlád.

Monografie se zabývá analýzou příčin, které způsobily, že se český národ během poměrně krátké periody jediného století (přibližně 1850-1950) změnil z jednoho z nejvíce religiózních a s katolickou církví spojených národů Evropy na nejvíce ateistickou a agnostickou společnost světa. Důraz je položen na ty momenty a prvky, které jsou specifické pro českou situaci, a to od začátku 19. století prakticky do současnosti. Kniha je inspirací pro přemýšlení o české společnosti v minulosti i současnosti.

Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Monografie popisuje vývoj katolické exegeze Bible od začátku 20. století směrem k historickokritické metodě exegeze. V roce 1904 vydal jezuitský generál Luis Martin varování před novou herezí při výkladu Bible, kterou nazývá „historická metoda“. Tento postoj záhy potvrdily nejvyšší církevní autority. O téměř devadesát let později Papežská biblická komise vydává dokument, ve kterém se konstatuje, že historickokritická metoda musí být považována za samotný základ veškeré vědecké exegeze v církvi. Jak došlo k tak radikální změně názoru během devadesáti let? Jaké byly peripetie zápasu o vědecký a kritický výklad Bible v katolické církvi? To jsou některé z otázek, na které se tato práce pokouší formulovat odpověď. Významným přínosem je integrování české katolické exegeze, která v té době měla přinejmenším čtyři vynikající představitele světové úrovně, do příběhu progresivní katolické exegeze té doby. Téma dějin zápasu katolické biblické vědy o přijetí náročných vědeckých kritérií umožňuje otevřít celou řadu dalších otázek: vztah církve a moderní doby, svobody teologické a exegetické práce, způsob výkonu učitelského úřadu církve, vznik a výklad církevních dokumentů, otázku cenzury a autocenzury v církvi, ohrožení vlastní osobní víry vědeckým bádáním či otázku následků ignorování a popírání reálně existujících problémů.

Krátký esej o strategiích, které zvolila římskokatolická církev tváří v tvář reformaci.

Kniha vypráví jedinečný příběh, který se odehrál v komunistické minulosti, ale jeho vzkříšení a pokračování probíhá v současnosti. Dokumentární snímky českého fotografa Petra Neuberta a dalších, včetně Martina Anderleho, se setkávají s texty odkazujícími na místní historii a dramatický osud faráře Josefa Toufara. Ten byl v lednu 1950 unesen komunistickou Státní bezpečností, brutálně mučen a zavražděn. Fotografie a texty autenticky informují o událostech, kterých se široká veřejnost nemohla zúčastnit, jako je exhumace na ďáblickém hřbitově v listopadu 2014, antropologický výzkum ostatků, výroba kovové schrány pro mučedníka a budování hrobu v číhošťském kostele. Kniha také zachycuje radostnou třídenní slavnost v Číhošti v červenci 2015, kde byl P. Toufar slavnostně pohřben za účasti církevních a veřejných představitelů a mnohatisícového davu poutníků. Editorem je Miloš Doležal a knižní grafiku upravil Luboš Drtina. Obsahuje texty, promluvy, reflexe, úvahy, modlitby a básně autorů jako kardinál Dominik Duka, biskup Jan Vokál, historik P. Tomáš Petráček a další.

Výročí pěti set let od počátku reformace poskytuje příležitost k hlubšímu pohledu na příběh novověkého a moderního křesťanství, formovaného významnými náboženskými událostmi 16. století. Autor analyzuje stav západního křesťanstva kolem roku 1500, příčiny Lutherovy revolty a její úspěch, a zvažuje, zda bylo možné zabránit rozdělení církve, přičemž vyvrací běžná klišé. Hlavní část knihy se soustředí na dalekosáhlé dopady Lutherovy reformace: prohloubené pokřesťanštění společnosti, ztrátu dobrého jména náboženství a deformovaný vývoj všech větví západního křesťanství; vytvoření dokonalejší církevní organizace, ale ztrátu schopnosti utvářet jednotný hodnotový rámec; narušení vztahu mezi náboženstvím a vědou; vychýlení rovnováhy mezi státem a církvemi; a chápání náboženské nenávisti jako součásti konfesní identity. Kniha přesahuje pouhou rekapitulaci konfesijních střetů a nabízí socio-kulturologickou esej, která pomáhá porozumět historickým kořenům současného vývoje západní společnosti a jejímu vztahu k církvím a náboženství. Předmluva biskupa Václava Malého a doslov prof. Karla Skalického přinášejí pohledy tří generací českých katolických intelektuálů na fenomén reformace.

Sborník ze stejnojmenné konference v premonstrátské kanonii v západočeské Teplé. Vědecké setkání 26 odborníků především ze střední Evropy se konalo ve dnech 8. až 10. září 2005 při příležitosti a pro potřeby kanonizačního procesu zakladatele tepelského kláštera bl. Hroznaty, jenž byl zahájen přesně o rok dříve. Proto se část příspěvků orientovala na tuto postavu, dále pak na svaté premonstráty a nakonec na české a středoevropské světce. Sborník je obohacen černobílými fotografiemi.

Titul naší knihy, verš z nesmrtelné Božské komedie, je oblíbeným citátem českého historika Jaroslava Čechury (* 1952). Dobře vystihuje zásady, jimž tento plodný autor trvale zachovává věrnost: Nikdy se nenechá vyvést z míry mluvením zaujatých kritiků, a naopak prvořadou pozornost věnuje hlasům pramenů, respektive jejich tvůrců, které nechává promlouvat ve svých pracích. Publikace, kterou držíte v rukou, souvisí s profesorem Čechurou hned v několika rovinách. Je darem k jeho životnímu jubileu, napsali ji jeho kolegové, přátelé a žáci a obsahuje studie k tématům, jimž se odborně věnoval nebo věnuje. Nechybějí tu klášterní dějiny, osobnost historika Josefa Pekaře, spletitý labyrint dějů předbělohorských a bělohorských či kriminální delikty v minulosti (včetně těch sexuálních). Autoři těmto studiím věnovali tolik péče a času, že se z daru k oslavencovým 65. narozeninám stal dar k šestašedesátinám…

Soužití lidí různých kulturních tradic, etnik a jazyků se v globalizovaném světě stává jednou z největších výzev. Ve své monografii se autor na vybraných fenoménech zabývá schopností středověké kultury a civilizace v Evropě unést kulturní, sociální a náboženskou pluralitu a diverzitu, aniž by to ohrozilo soudržnost, otevřenost, dynamiku a samotné fungování společnosti. Na vybraných problémech rozebírá pojetí lidského údělu a dějinnosti ve středověku, otázky spojené se středověkou antropologií a pojetím vztahu církve a společnosti, problematiku míry christianizace středověké společnosti a další. Samostatné kapitoly jsou věnovány rovněž středověké inkvizici a vlivu křesťanství na sociální a ekonomické uspořádání společnosti. To vše z transkulturní perspektivy, která se na konkrétním příkladu kulturních a sociálních mechanismů, struktur, institucí, ideových a hodnotových konceptů středověké společnosti zamýšlí nad univerzálními antropologickými fenomény, které umožňují vzájemnou komunikaci různých kultur a náboženství.

Co jsou to církevní dějiny? Jaké je jejich postavení v rámci ostatních historických oborů? A jaký mají vztah k církevním společenstvím a jejich teologiím? Jsou církevní dějiny perspektivní disciplínou? A pokud ano, v čem tkví jejich přínos? Představují v dnešní době kreativní a novými impulsy a inspiracemi nabitý projekt, nebo pouze okrajovou složku historie, spíše jen trpěnou? Která témata církevních dějin jsou dnes nosná, které oblasti by měly být zpracovány? Autoři jednotlivých esejů - historikové, teologové i společenskovědní badatelé - se v této publikaci snaží na jedné straně vystihnout specifika církevních dějin jako historického oboru, a na straně druhé poukázat na rozmanité vazby, které existují mezi historiografií, církevní historiografií a některými příbuznými obory.