Nina Fojtů Bücher

Nejnebezpečnější zvířata světa se představují: drobná, ale velmi jedovatá šípová žába, nenasytný krokodýl a rychlé šelmy tygr a černý panter. Gigantický hroznýš usmrcuje svou kořist škrcením a plivající kobra dokáže zabít jednou dávkou jedu až dvanáct lidí. Na pozoru se mějte i pod vodní hladinou! Zde číhají nejen žraloci bílí, ale také velmi jedovatí hadi, ryby a medúzy. Na základě zevrubných charakteristik a četných fotografií vás kniha seznámí s těmito a dalšími pozoruhodnými živočichy a představí vám také jejich smrticí zbraně. Přehledná stupnice zřetelně ukazuje, jak nebezpeční jednotliví živočichové jsou. U každého živočicha naleznete: charakteristiku hlavních znaků, informace o způsobu života, stupnici pro stanovení faktoru nebezpečnosti. Na konci knihy si můžete ověřit svoje znalosti pomocí znalostního kvízu a slovníčku pojmů.

Dne 15. března 1938 oslavovali Vídeňané po anšlusu Rakouska na náměstí Hrdinů (Heldenplatz) Adolfa Hitlera. Po válce se Rakousku podařilo stylizovat se jako „první oběť Hitlerovy dobyvačné politiky“ a nacionální socialismus představit jako čistě „německý“ problém. Zatímco výzkum pachatelů ve Spolkové republice Německo od 90. let zásadně změnil představu o osobách zodpovědných za válečné zločiny, Rakousko na to dosud stále čeká. V historické vědě bylo přitom již delší dobu známo, že například tři čtvrtiny všech velitelů vyhlazovacích táborů pocházely z bývalé rakousko-uherské monarchie. Tato reprezentativní a široce pojatá studie poprvé analyzuje 51 vedoucích pracovníků bezpečnostní policie (Sipo) a SD, což je počin, který poskytuje zcela nový pohled na ‚Ostmark‘ (Východní marku), na historii Rakouska v rámci nacionálního socialismu.

Německo 1945: země v troskách. Z měst se staly ruiny a více než polovina obyvatel žije na místech, kam nepatří nebo kde netouží být. Jak lze z takového chaosu znovu vybudovat fungující společnost? Ve vybombardovaném Berlíně se novinářka a členka odboje Ruth Andreas-Friedrich zahřívá u provizorního topidla a do deníku zaznamenává, jak město zachvátilo šílenství očekávání a pracovitosti. Spojené státy vysílají Hanse Habeho, židovského novináře a vojáka americké armády, do první linie psychologické války; jeho úkolem je založit novinové impérium a pokusit se změnit německé myšlení. Filozofka Hannah Arendt se vrací do země, ze které utekla, a s překvapením zjišťuje, že její obyvatelé jsou sice posedlí touhou po novém začátku, ale při zmínce o holokaustu mlčí. Kniha Čas vlků zobrazuje fascinující panorama národa, který se ocitl na křižovatce monumentálních změn. Roky 1945 až 1955 byly hrubou a surovou dekádou, ale ukázaly se jako rozhodující období pro další budoucnost Německa. Harald Jähner nabízí strhující portrét zkorumpované, demoralizované a současně svobodné společnosti.

Die Eltern Pubertierender tauchen im berühmten FAZ-Fragebogen als Helden in der Wirklichkeit auf, sie brauchen Unterstützung. Wer sollte besser geeignet sein als Dr. Jan-Uwe Rogge? Seine Bücher sind wahre Rettungsringe für Eltern, die ihre Kinder lieben, ihre Aufgaben ernst nehmen und manchmal in den Strudeln des Familienalltags mächtig zu rudern haben. Dies gilt ganz besonders für die tumultuarischen Jahre der Pubertät.Der Nervenkrieg zwischen rebellischen Kindern und ihren gestressten Eltern muss nicht sein, sagt Rogge. Mit Pubertät lässt sich auch produktiv umgehen. Grenzen setzen, genau darum geht es auch in der Pubertät und in diesem Buch über die Kämpfe zwischen Eltern und ihren pubertierenden Kindern, damit Eltern lernen, gleichzeitig loszulassen und Halt zu geben.

»Sehr gut und äußerst interessant ... eine wichtige wissenschaftliche Studie, ausgezeichnet recherchiert« Ian Kershaw Drogen im Dritten Reich: Norman Ohler geht den Tätern von damals buchstäblich unter die Haut und schaut direkt in ihre Blutbahnen hinein. Arisch rein ging es darin nicht zu, sondern chemisch deutsch – und ziemlich toxisch. Wo die Ideologie für Fanatismus und »Endsieg« nicht mehr ausreichte, wurde hemmungslos nachgeholfen. Als Deutschland 1940 Frankreich überfiel, standen die Soldaten der Wehrmacht unter 35 Millionen Dosierungen Pervitin. Das Präparat – heute als Crystal Meth bekannt – machte den Blitzkrieg erst möglich. Auch der vermeintliche Abstinenzler Hitler griff gerne zur pharmakologischen Stimulanz: Als er im Winter 1944 seine letzte Offensive befehligte, war er längst süchtig nach Eukodal, einem Opiat stärker als Heroin. Täglich erhielt er von seinem Leibarzt Theo Morell verschiedenste Dopingmittel, dubiose Hormonpräparate und auch harte Drogen gespritzt. Nur so konnte der Diktator seinen Wahn bis zum Schluss aufrechterhalten.