Jean Flori Bücher

Monografie je věnována rytíři par exellence, anglickému králi Richardu I. Jeanu Florimu se podařilo vytvořit brilantní portrét tohoto krále opředeného mýty a legendami, v němž neváhal odkrýt ani temné či skrývané stránky Richardovy osobnosti (prchlivost, sklony k homosexualitě) a zároveň vykreslit dějiny rytířské mentality 12. století. Svou monografii Flori založil na pečlivém studiu a analýze dobových pramenů, které interpretuje jasným a přitom čtivým způsobem, stejně jako na pečlivé kritice novodobé historické literatury. V první části se autor zaměřuje i na méně známá období Richardova života (mládí a pobyt v Poitou a v Akvitánii, kde vládl v letech 1174–1189 a střetal se zde se vzpurnou aristokracií), jeho roli normanského a akvitánského vévody a anglického krále a neopomíjí ani Richardův pobyt ve Svaté zemi. Druhá část knihy je koncipována jako portrét krále v zrcadle rytířských ctností.

Tento výkladový slovník je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostatným esejem.

Představy rytířského turnaje, rytíře a jeho dámy či střetnutí obrněných jezdců pod praporci jsou pro mnohé téměř synonymem k samotnému pojmu „středověk". Práce předního francouzského medievalisty, životopisce rytířského krále Richarda Lví srdce či královny Eleonory Akvitánské nabízí mnohostranný a poutavý pohled na klíčový fenomén středověkých evropských dějin. Jean Flori ve své knize nejprve přibližuje kořeny ideje rytířství ve zlomovém období sklonku římské říše a nástupu germánských království. Pozornost je dále věnována způsobu boje rytířů, jejich zbroji a výzbroji, zlatému věku rytířských turnajů i rubu mince rytířství, jejž představovalo plenění a loupeže. Důležité místo náleží také „ideologii" rytířství – etice a zákonům rytířské cti, obřadům, jako bylo pasování, vztahu mezi rytířstvem a církví či stopě, jež rytířství zanechalo v literatuře a umění, v proslulých dílech hrdinské epiky nebo milostné poezie.

Eleanor Akvitánská (1122–1204), dědička akvitánského vévodství a dvojnásobná královna, byla nejprve manželkou francouzského krále Ludvíka VII. Když dosáhla rozvodu s ním, stala se ženou normanského vévody a anglického krále Jindřicha II. Tato matka tří králů (Jindřicha Mladíka, Richarda Lvího srdce a Jana Bezzemka), vládla téměř sedmdesát let, strávila však také patnáct let ve vězení, kam ji uvrhl její druhý manžel. Byla zatracována pro svůj tzv. "nemravný" život, stala se však i inspirací trubadúrů. Hodnocení a soudy Eleonořiny osobnosti se i mezi historiky dodnes značně rozcházejí. Jean Flori, který patří k významným znalců evropského středověku a rytířské a dvorské kultury vytváří objektivní a především na důkladné analýze pramenů založený životopis této mimořádné pozoruhodné ženy, přičemž nepřestává být velmi poutavým vypravěčem.

Le règne de Philippe II, plus connu sous le nom de Philippe Auguste, constitue un véritable tournant, tout à la fois pour la monarchie capétienne, pour la fondation de la France et pour la construction du royaume qu'il a marqué d'innovations durables. Rival des Plantagenêts, Henri II, Richard Cœur de Lion et Jean sans Terre, contre lequel il triomphe à Bouvines en 1214, Philippe Auguste impose sa puissance et son autorité sur l'ensemble de l'Europe occidentale. Dans le domaine royal, qu'il augmente de la Normandie et de l'Anjou, il met en place avec succès un pouvoir fort, usant habilement des structures de la société féodale, créant une véritable administration centrale ainsi que des Archives royales. Roi bâtisseur, Philippe Auguste dote Paris d'une muraille d'enceinte et couvre la France de donjons fortifiés, de Falaise à Châteaudun, de Dourdan à Gisors, qui nous rappellent aujourd'hui encore son intense activité militaire. Jean Flori brosse le portrait d'un roi guerrier, bâtisseur et administrateur d'exception, à la personnalité complexe, parfois austère, qui s'impose comme modèle à ses successeurs et pose les bases de l'Etat moderne.