Reedice výboru z milostné poezie. Výbor se sbírek Kolik příležitostí má růže (1957), Co zbylo z anděla (1960), Hodina mezi psem a vlkem (1962), Smuténka (1965), Metličky (1968), Dávné proso (1981), Naděje s bukovými křídly (1983), Odlévání do ztraceného vosku (1984), Kdo pije potmě víno (1988). Dvě závěrečné básně pocházejí z rukopisu. Kniha obsahuje medailonek ilustrátorky Kateřiny Hosnedlové a doslov Jakuba Flanderky.
Srpen 1968 na malém moravském městě nahlížený očima malého chlapce - Jaroslava Formánka, který se v roce 2000 rozhodl k tomuto tématu, coby etablovaný Pařížan, vrátit. "A v té mléčné tmě uviděl jsem zázrak, skála se rozestoupila, spatřil jsem tajemství - dlouhé kakaové řasy," říká hlavní hrdina.
Málokdo jako Arthur Rimbaud dokázal vtisknout svým veršům natolik silnou poetiku, že ovlivnila další literární generace, proudy a směry. Rimbaud naplnil tuto vizi nejen svým tvůrčím úsilím, ale i rezolutním postojem k tehdejší společnosti. Uměl například prosadit zcela původní strukturu verše, odmítl módní romantická snění a vzpurným tónem vyjádřil rozpory, které cítil mezi osobností umělce a nejvýše postavenou elitářskou vrstvou. I ve verších, obsažených v této antologii, zaznívá Rimbaudova revolta proti "sešněrovaným" tradicím, duchu doby či šlechtické nadřazenosti. Rimbaud jde však ještě dále, dovoluje si dokonce napadnout tabuizované hodnoty, o nichž se dosud nikdy nepochybovalo a v centru jeho pozornosti se objevují pojmy jako víra a rodina, vlast, národ nebo práce. I proto je autor nazýván "prokletým" tvůrcem, pro něhož se každé téma stávalo možnosti postavit se na odpor zbabělosti, pokrytectví, povrchnosti či křivé morálce. Právě tímto způsobem se Rimbaud zařadil mezi průkopníky moderní francouzské poezie, který svými formálními i obsahovými postupy inspiroval nastupující surrealistické a symbolistické hnutí