Miloš Doležal Reihenfolge der Bücher

Lidé ve stínech ztracené svobodyDramatické příběhy, které se odehrávají v padesátých letech dvacátého století v Československu, spojuje surová pečeť doby, různorodí jsou však jejich aktéři, jejich volby a chování. Sedm statí vychází z důkladného studia dokumentů a svědectví aktérů i pamětníků. A tam, kde končila předcházející autorova kniha 1945: Léto běsů, začíná tento svazek. K ponížení a sebevraždě je na podzim onoho roku dohnán sklář, filantrop a protinacistický odbojář Čeněk Císař. Ruskými „osvoboditeli“ je při ochraně své rodiny zastřelen Josef Vašíček. Nikdy nepotrestaným zůstal dozorce leopoldovské věznice Ján Blahút, který zavraždil vysočinského sedláka Václava Průšu, otce sedmi dětí. Dozorce pankrácké věznice Václav Sisel je zase naoko přísný, ve skutečnosti rozlišující muž, který z kriminálu tajně vynáší texty vězněných spisovatelů. Jedním z vězněných byl i básník Jan Zahradníček. Jeho pozdní propuštění a následné umírání je syrovou a smutnou pointou padesátých let.

Sbírka Česká litanie svérázným způsobem připomíná vybrané aktéry zdejší kultury a novodobé historie. Literáti, výtvarníci či hudebníci se v ní potkávají s faráři, politiky a ornitologem, hrdinové s padouchy a oběti s fízly, tragické s komickým, každodenní s mimořádným, vysoké snízkým. Litanie ve světě této knihy nevylučuje ironii a sarkasmus a básně Miloše Doležala se tu stýkají s jeho dokumentární a badatelskou prací.

Publikace vydaná u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v zóně pro umění 8smička od 15. 6. do 29. 9. 2024. Malíř Jan Zrzavý patří mezi národní klasiky, který výtvarným jazykem pomáhal pojmenovávat identitu české kultury. Autor často reprodukovaných jihočeských a vysočinských krajin, ilustrátor Erbenovy Kytice a Máchova Máje, scénograf Libuše a Čertovy stěny. A přeci tento malíř, jehož dílo bylo mnohokrát vystavováno, neprošel žádnou uměleckou školou, býval samotářem uprostřed davu obdivovatelů a nesl si v sobě od dětství osten jinakosti. Zápasil se svým tělem a homosexuální orientací ve značně konzervativním středoevropském prostředí, hledal východiska ze svého určení a nacházel je v umění a duchovních světech. Zrzavý jako moderní a progresivní autor, jehož dílo vyrůstá z hlubokého poznání starého umění, navazuje v 8smičce pomyslný dialog s motivicky či duchovně spřízněnými autory a autorkami. Témata spjatá s tělesností a krajinou (vnitřní i vnější), subjektivita a vědomé navazování na práce některých mistrů minulosti činí jeho tvorbu obzvlášť aktuální.

Výbor z poesie (1995–2022).Rozteklý inkoust podvodního netopýraplandavý hymen černého andělabodec panice nicotysmrtihrot –alfa omega bod.(srpen 2007, Pag)

Devět příběhů, které Miloš Doležal vypráví v knize Tady nikdo není, jen já, přibližuje devět osudů židovských obyvatel Střední Evropy ve 20. století. Promítají se do nich velké dějinné zvraty i každodenní čas – v první světové válce, ve vícejazyčném a multikulturním meziválečném Československu, za nacistické okupace, arizace majetků a deportací do vyhlazovacích táborů, v lepším případě s útěky do exilu, u některých se zázračným návratem po válce, po níž ovšem následovalo nové zestátnění majetku a komunistická totalita. Autor se zabývá především postavami, jež jsou často přehlížené nebo považované za vedlejší, a dějiny nahlíží i skrze místa zdánlivě nepodstatná. Vnímavé, hutné a čtivé líčení zakládá na badatelských rešerších a často objevném pátrání v archivech. Podstatnou součástí knihy v grafické úpravě Luboše Drtiny jsou obrazové strany s mnoha fotografiemi a reprodukcemi dalších dobových pramenů.

Průhledy do Reynkova grafického a kreslířského díla, k jeho existenciálním tísním a soucitným dotekům, se pokoušíme rozšířit o pohledy, dialogy a setkání s několika spřízněnými tvůrci – v rozpětí od generačních druhů po současné autory. Už za svého života nebyl Bohuslav Reynek zapadlým samotářem, ale důležitým souputníkem, který byl navázaný na aktuální francouzskou, německou a rakouskou tvorbu. S Bohuslavem Reynkem se v 8smičce setkává dvanáct tvůrců z různých světových stran – z Francie, Rakouska, Německa, Maďarska, Rumunska, Číny a pochopitelně z Čech. Každý svým jedinečným výtvarným tónem. Poprvé se v Čechách, díky Reynkovi, můžeme setkat s díly Balthuse či Silke Otto-Knapp.

Sbírka Jana bude brzy sbírat lipový květ je v jádru souborem nénií za odchodem nejbližšího člověka z tohoto světa. Verše Miloše Doležala vynikají koncizním tvarem, lapidárním výrazem, pracují s překvapivou asociativností, intertextualitou, nápovědou, zámlkou. Imaginace se tu odvíjí od nenadálého existenciálního zážitku. Zmar a beznaděj ze ztráty nejbližší jsou konfrontovány s mocností básnického slova. Kniha vychází k nedožitým pětapadesátým narozeninám Jany Frankové Doležalové (21. 5. 1967 – 18. 6. 2021).

Dokumentární povídky z jara, léta a podzimu 1945. Kapitulace je podepsána, šeříky voní. Je po válce, ale svět už nikdy nebude jako dřív. Třetí díl autorem zamýšlené tetralogie. Běsi nemizí, ale spíše se v lidech zabydlují, často v rafinovaných převlecích. Čechoslováci vítají volnost a mír, ale vědomě i nevědomě navlékají hlavu do oprátky nových nesvobod. Měsíce plné šťastných návratů, nových začátků, ale i surových odplat, kamuflování pofiderních válečných kariér, sebevražd a zklamání. Dramatický příběh rodiny Šámalových a jejich nalezených dětí se protíná s příběhem lékaře a kozáka Nikolaje Kelina, který kdysi utekl z Ruska, aby se zde dočkal poválečného zatčení NKVD a jen zázrakem unikl deportaci na Sibiř. Loupežné vraždy německých farářů na Broumovsku se „potkávají“ s příběhem zachráněné velbloudice, kterou odvádějí skauti do pražské zoo. Václav Černý putuje rodným Náchodskem, čestná jednotka „partyzánů“ při odhalování pamětní desky přestřelí dráty vysokého napětí, které pak zabíjejí v davu. Ostatně je to profesor Černý, kdo na jednom místě svých vzpomínek píše: „Historiku, věz, že dějiny naší soudobé národní krize budeš musit zahájit už tou rozptýlenou a bezděkou kocovinou českých myslí v druhé půli roku pětačtyřicátého.“

Maso se stává slovem je strhující básnická sbírka, v níž významný publicista, prozaik a především bytostný básník Miloš Doležal, ostrým až surovým básnickým jazykem, zbaveným všech příkras, žaluje snad ještě brutálněji než všechna dosud publikovaná fakta o tragickém osudu pátera Josefa Toufara umučeného Státní bezpečností v roce 1950. Doležalovy básně-dokumenty jsou nevybíravým svědectvím, v němž drsná až na kost odřená slova bez metafor staví do kontrastu s životem, vírou a bolestí. Silnou básnickou výpověď umocňují skvostné barevné ilustrace Jakuba Grece.