Pavel Büchler Bücher

Výpravná kniha poprvé představuje práci brněnského performera a konceptuálního umělce Vladimíra Ambroze. V sedmdesátých letech chtěl dát svému životu smysl a reflektovat pokřivenou dobu. Sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, zaparkoval se na ulici jako automobil nebo vycházel do města se zrcadlem, které nastavoval zvláštním věcem. Ambrozova činnost v oblasti performance a intervencí do veřejného prostoru trvala jen několik let, avšak v druhé polovině sedmdesátých let se stal součástí brněnské umělecké scény mimo oficiální instituce. Jeho práce reflektují civilizační témata a reagují na temnou atmosféru normalizace. V československé performance jsou unikátní důrazem na fotografickou dokumentaci, která slouží nejen k zachycení výkonu, ale blíží se inscenované nebo esteticky působivé konceptuální fotografii. Ambroz byl také prvním, kdo kombinoval performance s videem. Bohatě ilustrovaná kniha obsahuje umělcův archiv s dokumentací jeho akcí. Historik umění Tomáš Pospiszyl zasazuje Ambrozovu práci do kontextu československé i světové performance. Kniha rovněž obsahuje vzpomínky jeho přátel a spolupracovníků, jako jsou Petr Štembera, Marian Palla a Pavel Büchler.

As a teacher, critic and occasional curator Büchler has made significant interventions into debates about the history of photography, theories of media, the paradoxes of art education and artistic research, the peculiarities of art as a form of work, and the politics and poetics of?making nothing happen?. Spanning three decades, the selections are pooled in three parent sections that together cover seven thematic areas.

Monograficky koncipovaný česko-anglický katalog Pavel Büchler: Známky života / Signs of Life zevrubně mapuje tvůrčí kariéru tohoto mezinárodně respektovaného konceptuálního umělce. V knize jsou zastoupeny a představeny všechny důležité polohy jeho tvorby, ať už se jedná o konceptuální práci s textem, „starými“ technologiemi nebo fotografií, ale rovněž ukázky juvenilních východisek tvorby jako byla koláž nebo performativní aktivity. Publikace rovněž reflektuje asymetricky rozdělenou uměleckou dráhu mezi bývalé Československo a Velkou Británii, kam Pavel Büchler z politických důvodů odešel na počátku roku 1981. Jedná se první takto obsáhlou retrospektivu Pavla Büchlera ve veřejné umělecké instituci v ČR a publikace je první umělcovou monografií publikovanou v českém jazyce. Pavel Büchler je zároveň i autorem grafiky a sazby publikace.

"Drawing on research within the library, Marx Angels contains extracts from correspondence between Marx and Engels, who both spent time studying in Chetham's Library. Presented as a journal and illustrated with details of hand gestures culled from the media, Marx and Engels' correspondence is paraphrased by extracts from Pavel Büchler's imaginary diary. These diary extracts, reading like a list of Fluxus actions, reveal the warmth, humour and the mundanity of domestic arrangements within the correspondence of Marx and Engels." [Publisher's description].

Publikace shrnuje téměř půl století Halounovy grafické práce pro tuzemské rockové, folkové nebo alternativní hudební skupiny a umělce (Jasná páka, Hudba Praha, Visací zámek, Michal Prokop, Vladimír Mišík, The Plastic People of the Universe, Vladimír Merta). Je nejen představením jeho grafické práce, ale také mapou tuzemské nonkonformní hudební scény. Představuje spolupráci autora s hudebními tělesy "šedé zóny", alternativní scény i takzvaného chmelnického okruhu hudebníků za uplynulých pětačtyřicet let. Kniha obsahuje vedle autorských komentářů a rozhovoru s Janem Mattušem také texty Františka Štorma a Pavla Büchlera. Reprodukované práce pocházejí převážně z archivů autorů grafické úpravy, vydavatelství Supraphon, Popmusea a soukromých sbírek. Společně s Hudbou Praha byl Karel Haloun v roce 2006 uveden do Beatové síně slávy. Knihu graficky upravili Karel Haloun, Luděk Kubík a Jan Arndt.

„Připadá mi zvláštní, co se s naším textem pozvolna děje. Čím dál víc se mi totiž jeví, že se pozvolna emancipoval a začíná stát sám o sobě jako cosi, co nemám potřebu pojmenovat,“ píše Karel Haloun v jednom z dopisů Pavlu Büchlerovi. Původním Halounovým záměrem bylo shromáždit v korespondenci materiál pro přehledovou publikaci o Büchlerově tvorbě, která v české literatuře dosud chybí. Výměna názorů mezi dlouholetými přáteli a výtvarníky téže generace se však rozvinula do šíře – od současného umění, designu a populární kultury přes Karla Marxe, Andy Warhola nebo Franze Kafku až po otázky estetického hodnocení, funkce kritiky a mnohé jiné – a zavede čtenáře mnoha oklikami do míst, kam Pavel Büchler opakovaně a neplánovaně dochází ve své vlastní umělecké praxi. „Řídím se pravidlem, že věc je hotová v momentu, kdy jí sám přestanu rozumět a kdy se jí jaksi podaří uniknout z dosahu mých původních intencí. A pokud mě překvapí něčím, co bych od ní nebyl nikdy čekal a co nemohu nijak ospravedlnit, tím lépe a tím spíše si jsem jist, že ji mohu pustit do světa.“

Výbor z recenzí uveřejňovaných v 80. let v smz. časopisu; mj. o J. Kozákovi, B. Říhovi, V. Černém, M. Kunderovi, J. Pelcovi, J. Otčenáškovi, J. Peterkovi, V. Rzounkovi, J. Šotolovi, M. Červenkovi aj.