Jiří Sozanský Bücher

Publikace vydaná u příležitosti výstavy ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze (21. října 2014 - 8. února 2015) Jiří Sozanský se k orwellovskému tématu periodicky vracel v rámci svých dalších aktivit reflektujících totalitu, politické procesy padesátých let a všechny formy násilí. V posledních letech vytvořil sérii nových uměleckých děl inspirovaných jedinečným objektem Veletržního paláce v čase jeho totální devastace a představuje ji nyní v symbióze s fragmenty zachované dokumentace původního projektu z roku 1984. Projekt 1984 – Rok Orwella autor věnuje památce prof. Jiřího Kotalíka, někdejšího ředitele Národní galerie v Praze, který se významně zasloužil o znovuvzkříšení Veletržního paláce pro službu umění.

Monografie českého výtvarníka Jiřího Sozanského v česko-anglickém vydání.

Obsahem této publikace je podstatná část mého životního příběhu a zkušeností, které jsem nabyl na cestě za poznáním lidské podstaty. Téma mezních situací, jímž se zabývám po desetiletí, je pro mě stimulem k dalším projektům. Chtěl jsem se dopátrat, jak člověk reaguje v těchto situacích, což mě zajímalo zejména kvůli tomu, že jsem vyrostl v totalitním režimu. Tuto zkušenost nepovažuji za ztrátu, ale za výhodu, která mi umožnila empatii vůči realitě, kterou jsem sám neprožil, jako byla nacistická okupace. Proces tvorby mi pomáhá vzpírat se manipulacím, které jsou charakteristické pro totalitní režimy. Mělo by být jasné, že tyto problémy nejsou překonané a budoucnost nebude vždy bezpečná. Publikace doprovází výstavu v GASK, 2015. Malíř a sochař Jiří Sozanský (1946) se ve své tvorbě vyjadřuje k tématu zhroucení osvícenských hodnot a jejich nahrazení „popravištěm svědomí“. Výstava MEZNÍ SITUACE se váže k 70. výročí konce druhé světové války a 20. výročí konce války na Balkáně. Projekt vychází ze studia dokumentárních materiálů a autentických zážitků autora z míst tragédií, jako jsou Terezín a Osvětim. Sozanský se tématem holocaustu zabývá od svých studijních let. Jeho komplexní projekt v GASK zahrnuje různé formální přístupy, od klasické kresby po nové média. Spolukurátor Jiří T. Kotalík zdůrazňuje, že Sozanský se vrací k věčnému tématu člověka v mezní situaci a hledání naděje v beznaději.

Děj se točí kolem ponurého mistra, kacířského mnicha vzývajícího ďábly, věčně zpité básnické existence zvoucí se andělem a mileneckého páru rozmarné kurtizány s loupežnickým hrubcem. Příběh je zpočátku rozkouskován do krátkých příběhových linií několika knižních postav, jež se časem sjednocují či mezi sebou proplouvají. Vše se vším úzce souvisí a charaktery jsou rozličně propracované. Osudy postav jsou výstřední, avšak v mnoha případech se zde kloubí fantazie s drtivou realitou.

Jedním z hlavních témat knihy výtvarníka Jiřího Sozanského je složité hledání vztahu s lidmi, kteří zažili politické věznění, zejména v 50. letech. Po roce 1989 Sozanský navázal kontakt s těmito lidmi, sdruženými v Konfederaci politických vězňů (KPV). Své umění věnoval připomínce jejich osudů, což se nejvýrazněji projevilo při realizaci památníku politickým vězňům před věznicí ve Valdicích v roce 2009. Kniha obsahuje obrazovou část s fotografiemi Sozanského děl a dokumentací jejich vzniku, stejně jako osobní příběhy lidí spojených s valdickou věznicí, dokumenty a portréty. Historik Petr Blažek a archivářka Alena Šimánková přispěli studií o tragickém osudu Miloše Horny, politického vězně, který zemřel ve Valdicích v roce 1958 a jehož ostatky nebyly dosud exhumovány. Literární historik Jan Wiendl zahrnul do knihy ukázku z rozhovoru se svým otcem, účastníkem odboje, který strávil deset let v komunistických věznicích a po roce 1989 se angažoval v KPV. Jan Kalous přispěl předmluvou a studií o valdické věznici jako místě utrpení. Kniha byla vydána Muzeem paměti XX. století a Symposion.

Skupina BOXART, umění v boxu, box v uměni. Osobní zážitky boxerů i umělců, světových i našich. Zajímavé texty, rozsáhlá fotodokumentace. Objemná kniha pro nejen příznivce boxu. Jiří Sozanský vypadá jako boxer - a nejenom to, on opravdu boxerem je, i když nikdy na nejvyšší úrovni neboxoval, protože dal přednost umělecké dráze. Box však zůstal jeho osudovým sportem. Má jej v krvi. Naučil jej přijímat i rozdávat rány, přičemž obojí je stejně důležité. Osvojil si principy fair play, respektu vůči soupeři. Díky boxu pochopil, že prohra, po níž přijde ponaučení, může člověka více posunout dopředu než snadné vítězství. Byl první mezi českými špičkovými umělci, kteří se boxu plně oddali: dávno předtím, než se stal módní záležitostí. Trénink Sozanského zoceloval, nacházel v něm přátelství, inspiraci. Svoje boxerské zanícení dokázal předávat ostatním, už padesát let působí jako neformální propagátor sportu odehrávajícího se na pódiu mezi dvanácti provazy - a boxeři jej přijali za svého. Seskupení Boxart, které uvedl na sklonku osmdesátých let minulého století do pohybu, se již řadí mezi legendy uměleckého a sportovního světa. Jedná se o značku symbolizující harmonii dvou zdánlivě vzdálených sfér lidského konání.