Jenny Proctor lässt sich von den Bergen West-North Carolinas inspirieren, einem Ort, den sie immer noch ihr Zuhause nennt und als das schönste auf Erden betrachtet. Ihre Schriften erforschen oft Themen der tiefen Verbundenheit mit der Natur, die Freuden und Komplexitäten des Familienlebens und die Wertschätzung einfacher Freuden. Proctors Erzählstimme zeichnet sich durch Wärme und Authentizität aus und spricht Leser an, die herzliche Geschichten schätzen. Ihre Arbeit lädt die Leser in eine Welt ein, die reich an Liebe zur Heimat und an der beständigen Schönheit der Natur ist.
A famous boss. A secret identity. And a hilarious road trip to love. Yes. Yes, Rosie does have a crush on Isaac, her YouTube-famous boss. Does she ever talk to him? Absolutely not. Crippling social anxiety can do that. But Rosie is nothing if not tenacious. Ignoring her friends' advice to just talk to him already (nope, that's way too hard), she instead opts to pursue a virtual relationship with Isaac using a secret identity.
Tyler is hard enough to resist. Put a baby goat in his arms? Oh, I'm a goner. Romance is the last thing on my mind when I meet Tyler at a wedding. Yes, he's gorgeous. Yes, we have instant chemistry. But I can't go there with him. I'm too busy convincing my skeptical parents I'm ready to run our family farm to give Tyler's smoldering smile a passing glance.
A Wedding dress heist with my ex? Why not? Going home to my twin brother's house in Charleston with my tail between my legs is the last thing I want to do. But when I walk out on my fashion-house dream job, I don't exactly have a choice. Living in New York City is anything but free.
Moje požadavky na muže jsou jednoduché. Musí milovat knihy. NESMÍ milovat hokej. A proto se ani nepodívám na svého souseda, rezervovaného a tajemného Felixe Jamisona, bez ohledu na to, kolik knih ho vidím tahat do svého bytu. Dokud nezahodí brusle, nemá u mě šanci. Ale pak se ukáže na koncertě symfonického orchestru, kde hraju, a já zaslechnu, jak na chodbu pronikají sladké tóny Dvořáka. A už jsem se zmínila o tom, jak neuvěřitelně mu to sluší v dresu? Ale i tak, k hokeji mám od dětství komplikovaný vztah. Můj starší brácha ho hrával a řekněme jen, že se koupal v záři tolika reflektorů, že to způsobilo blackout na celém pobřeží. Tak dlouho jsem musela být součástí toho světa, že teď, když si můžu vybrat, je to ta poslední věc, kterou bych chtěla. Ale něco mi říká, že kvůli Felixovi možná změním názor…