Ivan Martin Jirous Reihenfolge der Bücher

Ivan Jirous, a pivotal figure in Czechoslovakia's cultural underground during the 1960s to '80s, believed rock and roll was key to enacting change against the oppressive communist regime. As the artistic director of The Plastic People of the Universe, he faced multiple prison sentences for his dissent, contributing to the civil rights movement Charter 77. This collection, the first major English anthology of his works, showcases his sophisticated poetry, prison letters, and critical essays, offering insight into the life of this complex and influential writer.

Strašidelná pohádka Ivana Martina Jirouse, kterou napsal svým dcerám v dopise z vězení. Ivan Martin Jirous psal svým dcerám, Františce a Martě, v dopisech z vězení básničky a pohádky, které pak vyšly souborně v knize Magor dětem. Marta, dneska máma čtyř dětí, měla nejradši strašidelnou pohádku Ptala se Františky Marta, a právě proto ji nejmenším čtenářům namalovala přesně tak, jak si v dětství ta hrozná strašidla představovala.

Ivan M. Jirous byl nejen duchovní vůdce undergroundu, vězeň, básník a magor, ale též velký modlitebník. Z Magorovy summy jsou vybrány nejlepší básně duchovní a seřazeny shora dolů: Nejprve Bůh ve třech podobách – Stvořitel, Vykupitel a Utěšitel. Poté nebeské zástupy neboli „katolický panteon“ – andělé, Panna Maria, „svatí staří“ a „svatí noví“, nekanonizovaní (a často nekanonizovatelní). Konečně ten, kdo se modlí – zase ve třech polohách: hříšník – vzpurník – vděčník. Nejsou to jen osobní modlitby Magorovy, ale magorské modlitby. Konkrétní jména a reálie si každý modlič může nahradit svými.

Básně z 80. let minulého století. Doslov František Stárek Čuňas.

Svazkem Magorova oáza se uzavírá vydávání díla Ivana M. Jirouse v nakladatelství Torst. Svazek obsahuje časopisecky publikovaný cyklus Na Oáze, množství drobných textů z let 1997–2011 a též všechny Jirousovy rozhovory z daného období. Ve své první části je svazek doplněn texty vzniklými před rokem 1997, které nebyly obsaženy ve výboru Magorův zápisník. Vznikla tak obsažná kniha, která umožňuje čtenářům číst spolu s pěti předchozími svazky Jirousovo dílo jako celek, jako jedno ze stěžejních děl poválečné české literatury. Knihu k vydání připravila a ediční poznámku napsala Adéla Petruželková, úplnou bibliografii Jirousova nebeletristického díla sestavil Michael Špirit, jmenný rejstřík sestavila Eva Vrabcová.

Sbírku Magorův ranní zpěv dělí od sbírky Magorova děťátka více než dvacet let, ale spojuje je v Jirousových básnických textech dosti výjimečná hravost, odlehčenost. Většinou zde chybí ona závažná "existenciální" témata a svědectví o hrůzách pobytu v komunistických vězeních i na relativní mimovězeňské svobodě. Magorův ranní zpěv je první Jirousovou sbírkou vydanou v samizdatu (1975), již tvoří causerie a literární experimenty, kdežto sbírku Magorova děťátka sestavil autor při přípravě prvního vydání Magorovy summy z básnické žně první poloviny devadesátých let: oproti stejně datovaným sbírkám Magorův soumrak a Wydrzie Mediocri (1997) vyznívají Magorova děťátka o poznání radostněji.

Tvorba malíře Josefa Žáčka má hluboce sociální a politický kontext. V současnosti kriticky reaguje na skryté i otevřené manipulace masmédií, otázku terorismu a na situaci vyvolanou uprchlickou krizí v Evropě. V publikaci ANTICORPS mimo jiné umělec ukazuje svět jako každodenní mechanismus lidského konání, stereotypů, standardních úkonů.

Soubor básnického díla básníka, esejisty a významného kulturního organizátora Ivana M. Jirouse, nositele Ceny Jaroslava Seiferta, vychází již potřetí, tentokrát však rozdělen do dvou svazků a doplněn svazkem třetím, obsahujícím sbírky napsané až po předchozím druhém vydání Magorovy summy. Vůbec poprvé tak vychází Jirousovo básnické dílo v úplnosti. Edici k vydání připravil a podrobnými komentáři (obsaženými ve třetím svazku) opatřil Martin Machovec. Třetí svazek obsahuje sbírky Okuje, Roky krysy, Akrostichy, Magorův noční zpěv a Úloža.

Ivan M. Jirous byl od svatby s Julianou Jirousovou, dcerou malíře Otto Stritzka a vnučkou nakladatele Josefa Floriana, v roce 1976 do roku 1989 z politických důvodů čtyřikrát vězněn. Po dobu odloučení, které trvalo sedm a půl roku, se stala jejich jedinou pravidelnou komunikací korespondence. Přestože byla kontrolována a tematicky i formálně omezována cenzurou, je soubor 357 vzájemných dopisů z let 1977 až 1989 nabitý láskou, zprávami o dění, poezií, kritičností i humorem a společnou vírou. Celkem 231 dopisů Juliany Jirousové, zpřístupněných zde poprvé, tvoří živý obraz undergroundového společenství i vesnické pospolitosti ve Staré Říši. Těžištěm knihy jsou vzájemné dopisy z let 1981–1985, kdy Juliana Jirousová líčí svému muži vyrůstání dcer Františky a Marty a Ivan M. Jirous posílá domů pohádky a říkanky později sebrané do knihy Magor dětem (1986) a básně ze vznikající sbírky Magorovy labutí písně (1985). Současná edice nově obsahuje nedávno objevený soubor šestadvaceti Jirousových dopisů z let 1988–1989 a spolu s listy jeho ženy z téže doby i dětské dopisy dcer Františky a Marty. Grafička Jana Vahalíková do knihy zakomponovala kresby Juliany Jirousové a jejích dcer i ukázky rukopisů všech pisatelů. Obsáhlou publikaci v závěru doplňuje historický doslov Tomáše Bursíka, ediční poznámka, komentář editorek Daniely Iwashity, Petry Poukarové Klimešové a Marty Kordíkové, rejstřík citovaných děl, jmenný rejstřík a mapa Staré Říše.