Rea Michalová Bücher

Karel Teige ovlivnil českou kulturu v mnoha oblastech a jednoznačně patří k mimořádným osobnostem českého moderního umění. Jeho tvorba je však paradoxně známa a uznávána více v zahraničí než u nás. Kniha Karel Teige – Kapitán avantgardy je dalším příspěvkem k odčinění tohoto dluhu. Její autorka, historička umění Rea Michalová, se navrací ad fontes a především na základě přímých citací známých i zapomenutých Teigeho textů, prací jeho generačních souputníků, autentických vzpomínek i dokumentů zprostředkovává fascinující příběh myšlenkového vývoje a názorového zrání jednoho z nejinspirativnějších, byť v mnoha ohledech rozporuplných tvůrců české moderní kultury.

První novodobá, reprezentativní monografie Jana Baucha, vynikajícího malíře, jediného českého umělce, který prožil téměř celé 20. století a jehož citově vzrušené, mistrovské dílo přesáhlo hranice své generace a své země. Jeho obrazy z třicátých let jsou barevnými drahokamy spojujícími skutečnost s představou, ty z čtyřicátých let obsahují napětí a tragiku doby, varování i úzkost, jsou skrytými symboly. V padesátých letech a později dostává Bauchova malba nový řád, upomínající na nejstarší humanistické poselství, jež tvůrcova ruka, která poslouchá hmotu a ctí její zákony, odevzdává neustále a nezprostředkovaně dál do dějin. Rea Michalová (monografie); Peter Kováč (esej)

Uměleckohistorická studie pojednává o problematice tradicionalismu a moderního umění koncem 19. a v prvních desetiletích 20. století. Odvíjí se od výstavy francouzského malíře Émila Bernarda (1868-1941) roku 1909 v Praze a rozehrává fiktivní „diskuzi“ čtyř umělců (Émile Bernard, Maurice Denis, Bohumil Kubišta, Miloš Marten) o tom, jaká by současná tvorba „po impresionismu“ měla být. Bohumil Kubišta (1884-1918), přesvědčený, že "člověk nový je skutečně jinak uzpůsoben nežli člověk starý", si s Émilem Bernardem, bojovníkem za „uměleckou Renesanci“, mohl porozumět skutečně jen těžko. Ale na druhou stranu je tu přece něco, co všechny jmenované spojuje: program syntetické malby, symbolismus se sklonem k mysticismu a především hluboké přesvědčení a neoblomná víra v uměleckou pravdu, kterou hájí, bez ohledu na strasti, jež s sebou přináší.

Karel Teige ovlivnil českou kulturu v mnoha oblastech a jednoznačně patří k mimořádným osobnostem českého moderního umění. Jeho tvorba je však paradoxně známa a uznávána více v zahraničí než u nás. Kniha Karel Teige – Kapitán avantgardy je dalším příspěvkem k odčinění tohoto dluhu. Její autorka, historička umění Rea Michalová, se navrací ad fontes a především na základě přímých citací známých i zapomenutých Teigeho textů, prací jeho generačních souputníků, autentických vzpomínek i dokumentů zprostředkovává fascinující příběh myšlenkového vývoje a názorového zrání jednoho z nejinspirativnějších, byť v mnoha ohledech rozporuplných tvůrců české moderní kultury.

První novodobá publikace souhrnně se zabývající klasicismem ve výtvarném umění. Definuje ho jako pojem a vysvětluje jeho významy od antiky do 20. století. Podrobně se zabývá klasicistními projevy v moderním evropském, především francouzském umění a následně v českém prostředí, od 90. let 19. století až do 30. let minulého století. Samostatné medailony pojednávají o André Derainovi, Pablu Picassovi, Janu Preislerovi, Bohumilu Kubištovi, Josefu Čapkovi, Rudolfu Kremličkovi a Otakaru Kubínovi – Coubine a dalších. Kniha upozorňuje na důležitou roli klasicistních tendencí v moderním umění a dokazuje, že tradice a originalita si nemusí protiřečit.Zvláštní pozornost si zaslouží obrazová příloha. Autorka vybrala reprezentativní soubor méně známých a vzácných výtvarných děl.

Monografie zachycuje život a dílo (malířskou tvorbu) jedné z hlavních osobností devětsilské malířské generace a české imaginativní malby.

Katalog významného umělce mladší generace mapuje tvorbu malíře z let 2003 až 2018.

Reprezentativní katalog kurátorky Rey Michalové představuje tvorbu členů uměleckého seskupení Natvrdlí - Karla Jerie (1977), MICLA (1969), Lukáše Miffka (1978) a Jaroslava Valečky (1972). Tyto čtyři výrazné umělecké osobnosti svým dílem obhajují pozice figurativní malby a rozvíjejí tradici poutavého obrazového sdělení. Program Natvrdlých je založen na myšlence tolerance, volnosti projevu a "nestydaté natvrdlosti". Na "natvrdlém" trvání na radosti z malířské práce, na "natvrdlé" závislosti předstoupit před bílé plátno, cítit vůni barev, štětci se ho dotýkat a dát průchod své tvůrčí vizi, bez ohledu na trendovost a v uvědomění si relativity obecných soudů. Natvrdlí usilují o formování výtvarného tvarosloví, které je nezaměnitelným otiskem umělcovy jedinečnosti, stejně jako ukazatelem jeho vrcholné tvůrčí dovednosti. Mezi ideu a výsledné dílo nestaví jiného prostředníka než čistě malířské prostředky. Nalezli si vlastní tvůrčí prostor spíše v intuitivní rovině než v oblasti spekulace. Malují obrazy, které svou existenci opravňují jen samy sebou. Pojímají malbu v novém významu osvěžující "hry", volně a fantaskně manipulující s realitou, aby citově vyprahlému diváku poskytli neopakovatelný, co nejautentičtější zážitek.

Uměleckohistorická esej, která osvětluje podstatu díla malíře André Deraina (1880-1954) na základě méně známých dokumentů. Zároveň však překračuje pouhou monografickou studii tím, že jasně formuluje dopady modernistického „odvracení zraku“, jehož se Derain stal obětí. Napsáno u příležitosti padesátého výročí Derainova úmrtí.

Een exklusiven Auswiel aus der aktueller tschechoslowakescher bildnerescher Konscht stellt d'Féierungen vun dëser Szenerie vir, mat engem Fokus op traditionell Medien wéi Moolerei an Skulptur, déi och haut nei Inhalter an künstleresch Aussoen droen. D'Publikatioun huet 206 Säiten an ëmfaasst bedeitend etabléiert Kënschtler vun der Mënschheet, déi an den 90er Joren an d'Konschtwelt erakomm sinn, souwéi méi jonk Kënschtler mat engem groussen kreative Potenzial. Den Index vun den abegraff Mooler enthält realistesch, hyperrealistesch, narrativ, expressiv, konstruktivistesch a abstrakt Approche. D'Buch stellt och selektiv Wierker vu verschiddene féierende Skulptoren a Fotografen vir. D'Kënschtler déi vertruede sinn, enthalen Pepu Achrera, Karel Balcar, Aleš Brázdil, Roman Franta, Jan Gemrot, Patrik Hábl, Jiří Hauschka an aner. D'Fachkonzept an d'Texter vun der Publikatioun goufen vun der PhDr. Rea Michalová, Ph. D. ausgearbeitet.

This monographic publication offers a representative and comprehensive selection of the works of Jaroslav Valečka from 2010 to 2015, showcasing an artist who has emerged as a significant figure in the contemporary Central European artistic generation, building on the long tradition of Czech landscape painting and symbolist imagination. In addition to Valečka's typical, enchanting landscapes with distant horizons and magical light situations, this book reveals the hidden, inner sources of his work, uncovering the connection between the artist's creations and the landscape of his childhood, the contemplative and melancholic environment of the Lusatian Mountains, and the "chilling" stories of its inhabitants. The introductory study is written by renowned British theorist and curator Edward Lucie-Smith, an author of over a hundred publications in art history and poetry, whose most famous book, Art Today, remains an essential manual of contemporary global artistic creation. Further insightful studies on Valečka's work have been contributed by art historians Martina Vítková, Rea Michalová, and curator Veronika Marešová.

Katalog vydán k výstavě konané ve dnech 23. ledna – 28. března 2014 v Galerii Beseda v Ostravě. Jakub Špaňhel je představitelem současného malířství mladší střední generace a v této kategorii drží bezpochyby medailové pozice. Přestože jeho tvorba nezapře původ v konceptuálním myšlení, spočívá její těžiště v monumentální malbě výrazně expresivního ladění. Jako rodák z Karviné absolvoval střední uměleckoprůmyslovou školu v Ostravě a místní industriální krajina také výrazně formovala jeho umělecké vidění světa. Zde má snad svůj původ určitá „ponurost“ některých pláten, s výraznou rolí, kterou autor přisoudil černé barvě. Ta je rozehrávána v sofistikovaném kontrapunktu se zlatou, fialovou či jinými tóny. V nejnovějších dílech, především v cyklu na téma českého venkova, ustupují tyto „efekty“ do pozadí. Malíř využívá sofistikovanou „kresbu“ sušším štětcem na bílém pozadí, jako v naddimenzované kaligrafii. Jistý odstup od někdejší patetičnosti a větší výrazová střídmost v nových dílech jsou pro mě přesvědčivým důkazem, že Jakub Špaňhel se nespokojuje s dosaženými metami, ale svou práci zdokonaluje a kreativně rozvíjí. Právě pro tyto hodnoty jsou jeho obrazy velmi vyhledávané, a to právem. – Rea Michalová