Martin Veselka Reihenfolge der Bücher

Chorvatsko znamená pro Evropany především azurové moře a letní dovolenou. Aleksandra Wojtaszeková však strávila hledáním jeho skutečné tváře více než deset let a napsala knihu, která dokáže dojmout i rozesmát a otevírá dveře k hlubšímu poznání jeho regionů. Díky znalosti jazyka, kultury i místních reálií propojuje v citlivě vyváženém vyprávění současnost s historií, legendy s realitou, každodenní život se společenskými traumaty. Najdete zde kapitolu o fotbale, o rozmanitosti místních jazyků a bohatství balkánských nadávek, o životě na pevnině i jadranských ostrovech, o bývalých prezidentech, generálech či selském králi. Autorka se nevyhýbá ani úvahám o nacionalismu a jiných ismech, věnuje se jihoslovanské popkultuře a fantasy a podniká také sondy do dějin bývalé Jugoslávie. Wojtaszeková o tom všem píše bez sentimentu, ale s nakažlivým zaujetím, které se přenáší na čtenáře. Výsledkem je komplexní a velice lidská kniha. A co je ta tajemná fjaka v názvu? Představuje dalmatský výraz pro stav duše, kdy člověk jen tiše hledí do dálky a nechává se pohltit vedrem. V Dalmácii se fjaka stala životním stylem v naší knize i klíčem k pochopení Chorvatska.

Vlídně ironický pohled na vše české. Opravdu si Češi zaslouží být nazýváni nejpohodovějším národem střední Evropy? Proč je tak obtížné naučit se česky a proč by tu Poláci neměli používat slovo szukać? A jak vlastně zbohatli zdejší oligarchové? Na tyto a další otázky zasvěceně odpovídá znalec a především milovník Čech, polský bohemista, překladatel a novinář Aleksander Kaczorowski, který vášnivým objevováním naší země strávil nemalou část života a do polštiny přeložil díla Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého nebo Egona Bondyho. Autor v knize původně určené polským čtenářům sleduje Čechy z perspektivy našich sousedů a rozdíly vnímá na každém kroku. Popisuje zdejší reálie, kulturu a historii – třeba i to, jak se chovat v české hospodě – a vyznává se ze svého upřímného zaujetí vším českým, přestože ho Češi někdy štvou. Českým čtenářům nabízí vlídný a lehce ironický pohled na to, jak jsou vnímány naše zvyky, mentalita, tradice, politika a dějiny. A zabývá se i tím, jestli skutečně žijeme v nejlepším místě na zemi.

Piaszczyste plaże, trawy i trzcinowiska przyciągają ludzi spragnionych wypoczynku. Oraz tych, którzy z dala od wielkomiejskiego gwaru prowadzą tu swoje ciemne interesy. Na przykład takich jak Luca. Inni, tacy jak Marcin i Paulina, woleliby pewnie zjawić się tam z własnej woli i w nieco przyjemniejszych okolicznościach. Chwilowo są jednak za bardzo zajęci ratowaniem własnej skóry, żeby o tym myśleć. I choć ciąg dalszy nastąpi, to nie wszystkim to wyjdzie na dobre i nie każdy wyjdzie z tego żywy...

W Komendzie Miejskiej Policji w Tychach wybucha afera: kilku policjantów miało rzekomo zgwałcić prostytutkę. Pokrzywdzona jako głównego sprawcę wskazuje Krzysztofa Strzeleckiego – wzorowego funkcjonariusza i w ogóle człowieka „do rany przyłóż”. Strzelecki stanowczo twierdzi, że jest niewinny, ale zostaje odesłany na przymusowy urlop. Jedyną osobą, która bez zastrzeżeń wierzy w jego niewinność, jest jego szef. Niestety, on sam też ma kłopoty, a właściwie nie tyle on, co jego przybrana córka, która mocno niepokoi się losem swojej 18-letniej bratanicy. Dziewczyna była zawsze tzw. „trudnym dzieckiem” – wielokrotnie na długo znikała z domu; teraz też przepadła bez śladu, ale jej ciotka jest przekonana, że tym razem chodzi o coś poważnego, konkretnie o porwanie. Urlopowany Strzelecki chwilowo dysponuje nadmiarem wolnego czasu, więc przełożony prosi go o pomoc w prywatnym śledztwie. Tropy prowadzą nad Paprocany – jezioro w Tychach, popularne na Śląsku miejsce wypoczynku.

Po smrti své sestry touží gymnazistka Astrid po jediném – opustit své rodné maloměsto. Po maturitě se společně se svým dobrým přítelem ze školy rozhodne uskutečnit svůj plán – vypravit se na cestu a nechat za sebou všechny své dosavadní starosti a životní peripetie. Na své putování přizvou i kamaráda, s nímž se seznámili teprve nedávno. V podstatě hlavně díky němu se jejich sen daří proměnit ve skutečnost. Čas, který spolu stráví, s sebou přinese řadu silných zážitků, díky nimž se Astrid, Vejce a Pluto sblíží a jejich vzájemné vztahy se nečekaně mění. Román Řeknu o tobě hvězdám není jen příběhem o síle přátelství a moci lásky. Je to také vyprávění o odhodlání mladých lidí, kteří se navzdory příkořím osudu a tragickým životním zkušenostem usilovně snaží nalézt své štěstí.

Edward Said nazwał Al-Andalus wcześniejszą wersją naszego własnego hybrydycznego świata przez osiem wieków południe Hiszpanii i okoliczne regiony zamieszkiwali i współtworzyli żydzi, muzułmanie i chrześcijanie. Książka na każdym kroku rozpięta jest między historią i współczesnością, między reportażem i esejem. Równie ważne są tu arabsko-wielokulturowa przeszłość Al- Andalus, jak i to, jak rezonuje ona dziś. Opisując średniowiecze i początki nowożytnego świata, autorka wyławia zadziwiająco aktualne wątki i pokazuje, jak dzisiejsi Andaluzyjczycy i Andaluzyjki obchodzą się z tym nietypowym dziedzictwem (nie brakuje takich, którzy mówią, że są potomkami Maurów), oraz jak dziś w praktyce wygląda wielokulturowość tego regionu (Andaluzja nazywana jest nową Lampedusą). Koegzystencja, spotkanie tak zwanego Zachodu z tak zwanym islamem, płynność granic, lecz także fundamentalizmy, wypędzenia, egzorcyzmowanie innych... Al-Andalus to potężny mit, ale jak twierdzi andaluzyjski antropolog Jos Antonio Gonzlez Alcantud mito bueno, dobry mit, który pozwala poszerzać granice wyobraźni i myślenia o dzisiejszej Europie i stojących przed nami wyzwaniach.

Román Bestie z Buchenwaldu je založen na skutečných událostech. Přesto, nebo možná právě proto, se jeví být tak šokujícím a neuvěřitelným. Jak známo, pravda totiž může často být horší než ta nejděsivější fikce. Protože i ve skutečnosti je člověk schopný všeho. Ilsa Kochová se dopustila příšerných činů. V průběhu historie bezohledně týrala a zneužívala neuvěřitelné množství vězňů. Čarodějnice z Buchenwaldu týrala vězně mimořádně brutálním způsobem a vysloužila si pověst jednoho z nejhorších sadistů v historii. V její vile byly mimo jiné nalezeny výrobky z lidské kůže. Ilsa Kochová byla německá dozorkyně SS v koncentračních táborech a manželka Karla Otto Kocha, který byl velitelem tábora Buchenwald. Byla zařazena do skupiny válečných zločinců a nejčastěji je známá jako „velitelka Buchenwaldu“ Co udělalo z rozkošného a spokojeného děvčete rafinovanou, surovou sadistku? Je neuvěřitelné, jak snadno se lidé přizpůsobí změně…

Povídačky o tom, že v tomto díle se všechno vysvětlí, hodně přeháněly. Naštěstí. Velká láska je úžasná věc, jenomže občas se s ní pojí velké problémy, zvlášť když se ukáže, že bůh sexu je současně i bohem války… Mala sice možná našla chlapa svých snů – respektive našel spíš on ji –, ale zároveň nenávratně přišla o možnost žít poklidně a v bezpečí. Její dřívější aférky a výstřelky náhle působí jako něco nudného a bezbarvého, protože teď dokonce i chvíle odpočinku po boku kamarádky Zuzky nabývají podoby něčeho naprosto šíleného. Malin život nikdy nebyl vzorem usedlé a uspořádané existence, ale aspoň čas od času si mohla namlouvat, že si o svém životě rozhoduje sama. Teď tato iluze praskla jako mýdlová bublina. Mala se stává pouhou figurkou ve hře, které sama nerozumí. Mala se tedy musí skrývat, nejprve v „luxusním vězení“, později dokonce na slunném jihu. Zdánlivě příjemný až idylický pobyt však brzy přeroste v tísnivou nejistotu a boj o holý život. Koneckonců, chaotičnost má v sobě odnepaměti a ti, jimž se nevědomky postavila do cesty, nemají ani tušení, s jak ničivým živlem mají co do činění. Občas však dokonce i ona zjišťuje, že by bylo fajn, kdyby se ten šílený kolotoč událostí, který s ní hází na všecky strany, přece jen točil o fous pomaleji…