Jindřich Vybíral Bücher

Architekt Friedrich Ohmann (1858–1927) byl prvním profesorem architektury na pražské Uměleckoprůmyslové škole a předním představitelem pozdního historismu i rané moderny v Čechách. V době svého desetiletého působení v Praze výrazně přispěl k probuzení zájmu o český barok. Výstava a publikace představují jeho tvorbu v českých zemích a pojetí moderní architektury, jaké Ohmann na přelomu 19. a 20. století prosazoval: místo redukce forem a sbližování s racionalismem inženýrských staveb upřednostňoval syntézu historických témat tvořivě interpretovaných dle požadavků moderního života. Katalog vychází v rámci projektu programu Aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI Ministerstva kultury ČR. Grafické řešení Tomáš Nedoma.

Cizí Dům? / Ein Fremdes Haus: Během 19. Století V Procesu Rozvoje Občanské A Národní Společnosti Češi A Němci Stanuli Na Opačných Stranách Barikády. Každý Národ Se Snažil O Definování A Obhájení Své Vlastní Identity. Zatímco Češi Získávali Stále Významnější Postavení, Bojovali Němci O Uchování Svých Pozic. Architektura Je Jedním Z Nejmarkantnějších Svědk°u Jejich Snah, A Zvláště Stavby úzce Spojené S Národní Myšlenkou: Spolkové Německé Domy, Německá Divadla, Radnice Německých Měst, Turnerské Tělocvičny, Luteránské Nebo Starokatolické Kostely. Kniha Tedy čtenáře Seznámí Nejen S Tvorbou českoněmeckých Architekt°u, Ale Také Přiblíží Charakter Architektury Měst V Někdejší Německé Jazykové Oblasti. Jejím Hlavním Cílem Je Hledat Odpověď Na Otázku, Jak Se Architektura českých Němc°u Podílela Na Formování Jejich Národního Uvědomění, A Sice V Neklidném Období Od Revoluce Roku 1848 Nazývané Jarem Národ°u Až Do Otevření Jubilejní Zemské Výstavy Roku 1891, Na Které Se Již Prezentoval Pouze Jeden Ze Zemských Národ°u: Češi. Zatímco V Padesátých Letech 19. Století Ještě Nebylo D°uležité, Zda Projekt českého Národního Divadla Vytvoří Architekt Německé Národnosti, Koncem Století Tu Proti Sobě Stojí Dva Znesvářené Tábory. Nakolik Však Byla česká A Německá Architektura Skutečně Vzájemně Cizí? Publikace Vychází V česko-německé Jazykové Mutaci

Das Zacherlhaus befindet sich im Herzen Wiens nur 180 Meter vom Wiener Stephansdom entfernt und ist eines der bedeutendsten Bauwerke der Otto-Wagner-Schule. Joesef Plečnik, der später an der Akademie der bildenden Künste in Prag unterrichtete und Laibach ab etwa 1925 städtebaulich umgestaltete, errichtete es für den Bauherren Johann Zacherl in den Jahren 1903–1905. Es wurde als erstes Wohn- und Geschäftsgebäude modernen Stils in der Altstadt errichtet und zählt zu seinen bekanntesten Gebäuden in Wien. Im Buch kommen ausschließlich Experten für mitteleuropäische Architektur des 20. Jahrhunderts zu Wort, wie z. B. Ákos Moravánszky und Kenneth Frampton. Eine gründliche Renovierung die 2015 abgeschlossen sein wird, ist Anlass für diese großzügig bebilderte, repräsentative Dokumentation.

Rakouský architekt českého původu František Schmoranz mladší byl prvním ředitelem pražské Uměleckoprůmyslové školy a spolu s Janem Machytkou také projektantem její historické budovy. Vedle toho však patřil k průkopníkům archeologicky fundovaného orientalismu. V letech 18681872 působil v Egyptě a po svém návratu do Evropy byl pověřen projektem egyptské skupiny pro světovou výstavu ve Vídni, která se konala roku 1873. Jako exkluzivní znalec islámské architektury pak v tehdejším Rakousku realizoval řadu výstav a architektonických návrhů. Publikace je první Schmoranzovou monografií, která zahrnuje celé jeho architektonické i designérské dílo. Součástí knihy je analytická studie od profesora Jindřicha Vybírala, která interpretuje a kontextualizuje Schmoranzovo dílo, a zkompletovaný přehled umělcových děl (oeuvre catalogue), jehož autorem je Milan Němeček. Kniha vychází česko-anglicky. Grafika Štěpán Malovec.

Národní styl vstoupil na scénu s koncem první světové války, kdy intenzivní pocit historického vítězství podmínil a stvrdil nový obsah části českého umění, architektury a uměleckého řemesla. Ambice vybudovat českou národní kulturu na státní platformě byla motivována snahou vtisknout Československé republice dominantně slovanský charakter. Hlavní protagonisté národního stylu Pavel Janák, Josef Gočár a František Kysela usilovali o vytvoření specifických výrazových prvků, které by byly inspirovány místním naturelem. Umělci se však nepokoušeli o bezprostřední citaci motivů z rejstříku etnografického materiálu, ale spíše o postižení esence charakteru lidového umění a vyjádření této autentické podstaty vlastními autorskými prostředky. Prvotní nadšení ze vzniku českého uměleckého projevu začalo však již v 1. polovině dvacátých let atakovat kritické hodnocení příslušníků internacionální avantgardy, zejména okruhu Karla Teigeho, kteří odmítali dekorativní výraz národního stylu. Krátkou existenci tohoto uměleckého proudu ukončila mezinárodní výstava v Paříži, po které Janák s Gočárem definitivně opustili ornamentální tvarosloví, a národní styl tak dožíval pouze ve výuce státních odborných škol a v tvorbě některých regionálních architektů. Grafické řešení Matěj Činčera a Jan Kloss.

Knihu Umění a evoluce vydává nakladatelství UMPRUM u příležitosti životního jubilea profesora Jindřicha Vybírala.Je sestavena z textů od předních tuzemských i zahraničních historiků umění a architektury, kteří ve svých příspěvcích publikovaných v češtině, slovenštině, angličtině a němčině v nejširším slova smyslu navazují na práci oslavence:…