Lada Hubatová-Vacková Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Škola uměleckých řemesel v Brně 1924–2024 / The School of Arts and Crafts in Brno 1924–2024 Jak se v Brně rodilo moderní umění a design, jaké byly metody uměleckoprůmyslového vzdělávání? Publikace zachycuje stoletý příběh jedné středoevropské školy, v níž se setkávaly lokální folklorní tradice s experimentální uměleckou avantgardou, poslušnost vůči politickému establishmentu s odvážným volnomyšlenkářstvím a tradiční řemeslná zručnost s novými médii. Představuje výsledek týmového výzkumu a přináší řadu původních textových studií i dosud neznámý obrazový materiál. Vychází česko-anglicky v rámci projektu NAKI III / Místa tvořivosti* / Uměleckoprůmyslové vzdělávání – konstrukce identit, záchrana minulosti a design budoucnosti. Grafika Jiří Mocek. Kniha doprovází stejnojmennou výstavu v Domě umění města Brna (22. 10. 2025.–8. 3. 2026).

Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence, kdy výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československajako Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská a další. Mezi nejvýznamnější aktivity patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty prostřednictvím renomovaných českých a slovenských autorů a názorně ilustruje vynikajícími dobovými fotografiemi od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších.

Teoretik Karel Teige v dvacátých letech minulého století použil metaforu „divadlo ulice“ pro dynamický vizuálně-akustický děj v centrech měst, zahrnující dopravní ruch a novou urbánní ikonografii, jako jsou vývěsní štíty, osvětlené výkladní skříně a blikající neony. Surrealisté obdivovali absurdní aranžmá zboží, zatímco konstruktivisté byli fascinováni světelnými iluminacemi. Reklamy a nápisy čerpaly z moderní typografie a osvědčených postupů pro upoutání pozornosti kolemjdoucích. Ačkoliv „divadlo ulice“ je klíčovým tématem pro pochopení meziválečného modernismu, zůstává málo prozkoumané. Publikace se snaží nalézt průsečík mezi obchodem a uměním, popkulturou a nezávislou tvorbou. Obsahuje pět odborných studií, které zkoumají reklamní praktiky v kontextu výtvarného umění, architektury, fotografie, filmu a technologií spojených s elektrifikací měst, zaměřených na Československo v letech 1918-1938. Text doplňuje bohatá obrazová dokumentace z dobových periodik a archivů. Do knihy je vložen soubor dvaceti kreseb Evy Koťátkové, které rozvíjejí téma na pomezí obchodu a surrealismu. Grafika Adéla Svobodová. Publikace vychází s podporou Grantové agentury ČR v česko-anglické verzi.

Winternitzova vila je jednou z posledních realizací vzniklých z tvůrčí synergie a spolupráce Adolfa Loose a Karla Lhoty mezi lety 1931 a 1932. Je významným příkladem modernistické architektury, ale také tichým svědkem konkrétního dějinného příběhu židovské rodiny Winternitzovy v multikulturním meziválečném Československu, reliktem historických zvratů během 2. světové války a později v komunistické zemi. Publikace, která slouží i jako průvodce vilou, je sestavena z dílčích studií. V nich vedle historie rodiny a vily předkládáme otázky týkající se autorství a architektonického „rukopisu“ nebo problémy spjaté s terminologickým situováním loosovské architektury. Obrazová archivní dokumentace spjatá s Winternitzovou rodinou a vilou je doplněna o současné fotografie a grafické vstupy mladých tvůrců (axonometrické vizualizace, panoramatické fotografie

Cílem publikace je prezentovat výsledek doktorského studia Alice Klouzkové v Ateliéru módní tvorby UMPRUM. Tématem jsou tradiční české a moravské textilní techniky a jejich využití v současném oděvním designu. Autorka chce dokázat, že tyto techniky nejsou odsouzeny k zániku, ale mohou existovat i jako funkční součást soudobého oděvního designu.…

Designéři a architekti Michal Froněk a Jan Němeček založili společné studio – nazvané Olgoj Chorchoj – v roce 1990. Od roku 2000 jsou vedoucími Ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. V českém i globálním kontextu Olgoj Chorchoj patří ke špičce ve svém oboru. Kniha představuje profesní dráhu Olgoj Chorchoj v oblasti designu, architektury, výstavnictví formou autorských esejů a kompletním soupisem jejich dosavadních realizací. Produkce Olgoj Chorchoj mezi lety 1990–2016 je symptomatická pro představení širšího rámce postkomunistické transformace (v oblasti designérské praxe, uměleckého školního vzdělávání, tovární výroby a restartu kapitalistického tržního hospodářství). V rovině dějin a teorie designu je aktivita Olgoj Chorchoj pozoruhodná počáteční inklinací k emotivnímu postmodernismu a pozdějším příklonem ke strohým, logickým principům neomodernismu. Publikace vychází u příležitosti retrospektivní výstavy konané v Uměleckoprůmyslovém muzeu Moravské galerie v Brně. Autoři textů Tulga Beyerle, Andrea Brezinová, David Crowley, Michael Horsham, Lada Hubatová-Vacková, Rostislav Koryčánek, Adam Štěch, Petr Volf, Jan Wollner

Komentovaný překlad německého spisu Gottfrieda Sempera Wissenschaft, Industrie und Kunst z roku 1852 k českému vydání připravili a obrazovou přílohou doprovodili Lada Hubatová-Vacková a Tomáš Zapletal. Text Věda, průmysl a umění vznikl v přímé návaznosti na londýnskou Světovou výstavu a je referenčním spisem jak pro všechna další vlivná díla architekta a teoretika historismu Gottfrieda Sempera (1803–1879), tak i pro kontext rodícího se uměleckého průmyslu. Umělecký průmysl, který Semper ve své době na příkladu Světové výstavy komentoval, zaznamenal následně po vzoru Anglie obrovský rozvoj i v kontinentální Evropě. Postupně vznikla hustě rozvrstvená institucionální síť uměleckoprůmyslových škol a muzeí. Překlad Semperova spisu je tak podstatný pro pochopení geneze konceptu „Kunstindustrie“ a moderního uměleckoprůmyslového diskurzu. Dvojjazyčná česko-německá edice Semperova někdejšího „programatického“ textu je doplněna o odborné doslovy Jindřicha Vybírala a editorů. Pražská Vysoká škola uměleckoprůmyslová (UMPRUM), jejíž identita a koncepce jsou postaveny na semperovském historickém pojmu, se z uvedených důvodů chopila prvního převedení tohoto textu do českého jazyka. Překlad Tomáš Zapletal. Grafika Štěpán Marko.

Katalog představuje novou semestrální kolekci realizovanou v Ateliéru oděvu a obuvi UMPRUM, který vede významná oděvní designérka Liběna Rochová. Kolekce Modernita v lidovém vychází z poučení historickým výzkumem lidového řemesla a stavitelství, pracuje s četnými předlohami a fotografiemi z knihovny VŠUP. Cíleně se soustředí na provázanost lidového řemesla s modernistickým designem, tj. na typologii jednoduchých střihů a konstrukčních řešení. Soubor Modernita v lidovém navazuje na úspěšnou oděvní kolekci Simply for Simple 2013 (Bohemia Collection). Katalog doprovází výstavu, která se koná v brněnské Jurkovičově vile (26. 6.-1. 11. 2015). Je obohacen odborným textem Lady Hubatové- -Vackové, popisem o vzniku a průběhu práce na oděvní kolekci od Liběny Rochové a medailony zastoupených autorů. Grafický design Štěpán Marko.

Kniha Tam a zpátky je pokusem o rozbor současného stavu designu, architektury a urbanismu posledních deseti let. Kritériem volby témat a příkladů byla otázka času, respektive různé roviny časů současnosti. Co vlastně dnes znamená být současným? Zjevně to přesahuje rovinu soustředění se výhradně na to, co se odehrává právě teď. Některé současné práce se záměrně vracejí k předobrazům minulosti, jiné se naopak obracejí do budoucnosti. Některé projekty jsou v tomto smyslu passéistické, revivalistické, retro, jiné jsou naopak vizionářské, experimentální, prospektivní nebo prognostické. Mezi těmito ostrými protiklady, mezi inspiracemi a pohledy zpátky do minulosti a tam do budoucnosti je několik dalších časově nuancovaných rovin času, které se dotýkají otázek prchavosti, dočasnosti, efemérnosti a naopak také otázek trvání, věčnosti. Vedle odborných studií a rozhovorů publikace představuje šest současných prací z oblasti designu, architektury a urbanismu, které různým způsobem tematizují čas: stárnoucí šaty, hřbitovní písmo, staronové boty, okamžitý telefon, v čase se měnící přizpůsobivý dům a horskou krajinu. Grafické řešení Anežka Hrubá Ciglerová.

Václav Cigler (*1929) is an artist and designer renowned for his sculptures made from optical glass. His visionary technological thinking is also evident in the design of utilitarian glass, lighting systems, jewelry, and inflatable structures, which are contextualized within their historical framework. The emphasis is placed on drawing as a key to understanding the diverse body of Cigler's work.

Komentovaná antologie se soustřeďuje na odbornou reflexi užitého umění a průmyslového designu a její proměny od konce 19. století do šedesátých let 20. století v českém prostředí. Cílem je základní zmapování dosud kriticky nezhodnocené oblasti české odborné literatury a umělecké kritiky a teorie od doby formování moderní vizuální kultury do doby pozdního modernismu a tzv. druhé avantgardy. Shromážděné texty odhalují složitý, avšak mimořádně zajímavý proces transformace oborové terminologie od „praktické estetiky“, „dekorativního umění“, „uměleckého řemesla“, „aplikovaného“ či „užitého umění“ přes exponovaný „umělecký průmysl“ po pojem „design“. Od secesní teorie ornamentu a principiálních otázek povahy a vztahu rukodělného a průmyslového produktu se antologie dotýká otázek, které byly s moderním užitým uměním a designem ve sledované době nejvýznamněji propojeny, včetně bydlení a životního stylu. Problematika užitého umění a průmyslového designu sice patřila až do 2. poloviny 20. století spíše k okrajovým oblastem umělecko-kritické a teoretické reflexe, přesto se však významným způsobem promítala do statí a referátů našich výtvarných kritiků a historiků umění a také zásadně ovlivnila dobové debaty o uměleckém vzdělávání.

Dějiny českého průmyslového designu se váží k počátkům modernismu, avšak jako svébytná disciplína se tento obor v tuzemsku začal vyučovat až na sklonku třicátých let minulého století. V této době byla ve Zlíně zřízena Škola umění – ve své době jediná vzdělávací instituce na území dnešní České republiky, která se cílevědomě věnovala průmyslovému návrhářství a reklamní grafice. Na její činnost navázala nejdříve Středni uměleckoprůmyslová škola ve Zlíně a Uherském Hradišti a poté Vysoká škola uměleckoprůmyslová, když v roce 1959 zřídila pod vedením Zdeňka Kováře Ateliér tvarování strojů a nástrojů. Kovář ve zlínském ateliéru vychoval řadu vynikajících českých designérů a design se také díky nim stal nedílnou součástí výuky na VŠUP; v osmdesátých letech minulého století se ateliér transformoval na samostatnou katedru. Více než padesátiletá historie zlínské „umprumky“ je nezastupitelnou kapitolou dějin českého designu – právě jí a jejím protagonistům je věnovaná tato publikace. Chronologický přehled • 800 výt.

Knížka věnovaná tématu ornamentu a ornamentalismu na přelomu 19. a 20. století /1880-1930/

Jedná se o druhé vydání knihy z roku 2007. Do publikace, která zůstává v obsahově nezměněné podobě, je navíc vložen reprint plakátu původně doprovázejícího úspěšnou stejnojmennou výstavu, zahájenou v Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze 2. října 2007. Po více než deseti letech tak může čtenář názorně posoudit, co se v této oblasti a její reflexi změnilo a co přetrvává.

Monografické zpracování souborného díla jednoho z nejosobitějších malířů české moderny je týmovou prací českých historiků umění a přináší nové poznatky a hodnocení života a tvorby tohoto významného umělce.