Jef Kratochvil Bücher

Z bezmála 8.000 snímků fotograf jef Kratochvil spolu s editorem vybrali na 200 fotografií mapujících dění v Divadle (Husa) na provázku od jeho vzniku coby profesionálního souboru až do konce roku 1989, kdy se divadlo přestěhovalo do vlastních prostor a začalo psát úplně novou kapitolu. V knize Provázek fotografie doplňují vzpomínky, výroky či krátké úvahy těch, kteří s Divadlem na provázku spojili svůj život od sedmdesátých do počátku devadesátých let dvacátého století. Do publikace autorsky přispěli například herci Boleslav Polívka, Dáša Bláhová, Arnošt Goldflam, Mojmír Maděrič, Jiří Pecha, Miroslav Donutil a další, skladatel profesor Miloš Štědroň, dramaturgové a dramatici jako Petr Oslzlý a Milan Uhde nebo výtvarník Boris Mysliveček. Ti všichni (spolu s dalšími) vytvářeli divadlo, které svým významem a věhlasem daleko přesahovalo hranice města Brna. Snad se povedlo dosáhnout toho, že dnes již legendární inscenace v této publikaci opět ožijí.

Za zrcadlem je výpravná publikace shrnující poprvé v knižní podobě unikátní projekt brněnského fotografa Josefa (jefa) Kratochvila Dech brněnských ateliérů. Na sto padesát koláží, které jef vytvořil v letech 1980-1985, představuje brněnské výtvarníky. V premiéře byly fotokoláže zachycující daného umělce a prvky jeho samotné umělecké tvorby poprvé prezentovány v roce 1985 na výstavě v galerii Čs. spisovatele. Opět je připomenulav roce 2012 výstava v Paláci šlechtičen – to však byl instalován jen zlomek celé kolekce. Knižní vydání, které dostalo název Za zrcadlem, nabízí tento ojedinělý projekt v zatím nejrozsáhlejší podobě. Představuje se zde celá generace brněnských výtvarníků všech typů osmdesátých let dvacátého století. Tím se k čtenáři dostává kromě ojedinělého fotografického díla jefa Kratochvila i výjimečné historické dílo neopakovatelné hodnoty, které vypovídá o rozsahu výtvarného umění té doby v Brně.

Přestože New York a jeho socha Svobody jsou pro spoustu cizinců symbolem Ameriky, nelze vlastně o tomto městě říci, že je typicky americké. New York City je totiž celý svět vměstnaný do jednoho města. Zkušenosti z návštěvy turistické mekky a mnoho důležitých zajímavostí o New Yorku doplňují i nevšední fotografie Jefa Kratochvila.

›Endstation Sehnsucht‹ erzählt die Geschichte von Blanche Dubois, einer Lehrerin aus den Südstaaten. Blanche erlebt die Auflösung ihrer Familie, einer nach dem anderen stirbt, sie muß zusehen, wie der einstmals stolze Besitz, das Herrenhaus »Belle Reve«, zwangsversteigert wird. Die einzige Zuflucht, die ihr bleibt, ist ihre Schwester Stella, die in New Orleans lebt, mit einem Mann verheiratet ist, der nach Blanches Meinung weit unter ihrem sozialen Status steht. Blanche versucht, sich im Hause ihrer Schwester einzuleben, doch ihre Unfähigkeit, die Wirklichkeit zu akzeptieren, das dadurch verstärkt auftretende Mißverhältnis zwischen tatsächlicher und erträumter Realität führt zur Katastrophe. ›Endstation Sehnsucht wurde 1947 in New York uraufgeführt. Tennessee Williams erhielt dafür den Pulitzer-Preis. Mit Marion Brando in der Rolle des Stanley Kowalski wurde es in Hollywood verfilmt.

Vydání této monografie pokrylo mezeru v čs. bibliografii, kde doposud neexistuje psychologie umění ve vztahu ke všem uměleckým druhům. Kniha je pojednána na základě komunikace uměním, tedy tvůrce-dílo-vnímatel. Zabývá se metodologií, psychologií tvorby a vnímání. Je praktickou pomůckou nejen pro studenty uměleckých oborů a umělecké tvůrce, ale také pro všechny zájemce o tuto problematiku.

Jde o ojedinělý projekt, v němž autor kolážovitým způsobem vypráví o sobě, o svém manželství, o kamarádech, o klaunech, o lidských vztazích i o víře. Vše provází laskavý i černý humor, mezi nímž se nenápadně prochází hluboká lidskost a moudrost. Tuto knihu můžeme otevřít na kterékoliv stránce a můžeme se ocitnout kdekoliv.

Carlo Goldoni: Der Diener zweier Herren. (Il servitore di due padroni) Die Prosakomödie um das Doppelspiel des Dieners Truffaldino, der »dumm und schlau zugleich« ist, ist Goldonis erfolgreichstes Bühnenwerk und darf als Höhepunkt der Commedia dell’arte gelten. Entstanden 1745, Uraufführung wahrscheinlich 1746 in Mailand, Erstdruck: Florenz 1753. Hier in der Übers. v. Friedrich Ludwig Schröder, Halle a.d.S.: Verlag von Otto Hendel [o.J.]. Neuausgabe mit einer Biographie des Autors. Herausgegeben von Karl-Maria Guth. Berlin 2016. Textgrundlage ist die Ausgabe: Goldoni, Carlo: Der Diener zweier Herren. Übers. v. Friedrich Ludwig Schröder, Halle a. d. S.: Verlag von Otto Hendel [o. J.]. Die Paginierung obiger Ausgabe wird in dieser Neuausgabe als Marginalie zeilengenau mitgeführt. Umschlaggestaltung von Thomas Schultz-Overhage unter Verwendung des Bildes: Carlo Goldoni. Gemälde von Alessandro Longhi. Gesetzt aus der Minion Pro, 11 pt.