Helena Glancová Bücher

Bücher zählen bis heute zu den wichtigsten kulturellen Errungenschaften der Menschheit. Ihre Erfindung war mit der Einführung des Buchdrucks ähnlich bedeutsam wie des Internets: Erstmals wurde eine massenweise Weitergabe von Informationen möglich. Bildung, Wissenschaft, Forschung, aber auch die Unterhaltung wurde auf neuartige, technisch wie inhaltlich revolutionäre Basis gestellt. Bücher verändern die Gesellschaft bei heute. Die technischen Möglichkeiten des Massen-Buchdrucks führten zu einem radikalen Zuwachs an Titeln im 18. Und 19 Jahrhundert. Dennoch waren die Rahmenbedingungen immer noch ganz andere als heute: Wer damals ein Buch schrieb, verfasste oftmals ein Lebenswerk. Dies spiegelt sich in der hohen Qualität alter Bücher wider. Leider altern Bücher. Papier ist nicht für die Ewigkeit gemacht. Daher haben wir es uns zur Aufgabe gemacht, das zu Buch gebrachte Wissen der Menschheit zu konservieren und alte Bücher in möglichst hoher Qualität zu niedrigen Preisen verfügbar zu machen.

Ivan Petrovič Berestov sloužil v mládí v gardě, dal se penzionovat a v jedné zapadlé gubernii měl statek. Jeho žena mu zemřela při porodu. Statek prakticky neopouštěl. Měl dceru, najal si anglickou vychovatelku. Dcera se jmenovala Líza nebo Betty, jak ji otec obvykle nazýval, protože propadl zcela anglické kultuře. Líze bylo sedmnáct let, když prvně spatřila Alexeje Berestova, o němž se povídalo, že je mužem v nejlepších letech, vynikající sportovec, a velký krasavec, duchaplný a i manuálně šikovný. Sešli se, popovídali a ukázalo se, že Alexej je okouzlen víc Lízou, než Líza jím. Alexej se nemohl vynadivit, jak je Líza chápavá. Alexej přijde domů, táta mu doporučuje, aby šel na vojnu, jako většina a vysloužil si aspoň husarskou hodnost. Pokud to odmítne, což i Alexej udělá, tak mu táta navrhuje, aby se oženil a to s Lízou Muromskou. Alexej ale řekne, že se mu nelíbí. Táta odvětí - Tak se ti bude líbit a hotovo, jinak nepodědíš po mě ani děravý hrnec. Čtenáři mě zprostí zbytečné povinnosti popisovat rozuzlení. (to je poslední věta od Puškina týkající se téhle povídky).

Texty otištěné v této knize jsou z valné části zveřejňovány poprvé. Ze značně rozsáhlých materiálů různého původu a určení je vybrali a tematicky utřídili Helena Glancová a Karel Kraus. Citují většinou z Krejčových režijních knih, poznámek, podnětů a připomínek adresovaných hercům, a také z článků, zápisků, náčrtů a jiných publikovaných i nepublikovaných textů vzniklých v rozpětí několika desítek let. Seznam pramenů, z nichž čerpali nejvydatněji, je zařazen na konci. V příloze k části věnované Čechovovi jsou zařazeny příklady Krejčových inscenačních přístupů k dramatikovým hrám, jeho řešení určitých situací a také představy o některých postavách. Kniha je doplněna rozsáhlou studií o režisérovi od dlouholetého dramaturga jeho inscenací Karla Krause.