Tomáš Stejskal Bücher

Svazky Publicistika 3 a 4 navazují na Publicistiku 2 (2012) a přinášejí souhrn Čapkových referátů, recenzí a článků o výtvarném umění z let 1921–1930 a 1931–1939. Tyto svazky uzavírají vydávání výtvarné publicistiky tohoto autora a celou edici jeho Spisů, která začala v roce 2007. Texty v posledních dvou svazcích byly většinou původně otištěny v periodickém tisku, přičemž Čapek přispíval do Lidových novin od dubna 1921 do svého zatčení 1. září 1939. Publikoval stovky referátů, v nichž sledoval výtvarné aktivity v Praze. I když deník nebyl považován za prostor pro kritiku, Čapkovy články obsahují jeho vlastní hodnocení a nároky na výtvarnou tvorbu. Sledoval výstavy významných umělců i méně známých autorů, včetně ženského umění a výstav různých uměleckých spolků. Čapek odmítal epigonství a konvenčnost, vyzdvihoval vlastní názor a vnitřní svobodu. Jeho články poskytují jasný obraz dění na pražské umělecké scéně mezi válkami. Přispíval také do umělecky zaměřených časopisů, kde se obracel na odbornou veřejnost. Edice přinášejí kriticky připravené texty doplněné o komentáře a rejstříky. Josef Čapek, malíř a spisovatel, byl významnou postavou českého kulturního dědictví, jehož literární dílo zahrnuje široké spektrum žánrů. Byl zatčen německými okupanty a zemřel v koncentračním táboře.

Tomáš Stejskal (1970–2012) byl klavírista, absolvent Pražské konzervatoře. Koncertoval v Čechách a ve Francii s všestranným repertoárem. Někdy ze záliby či z nouze pracoval jako zedník na stavbách. Byl pravidelným sezónním sběračem jahod na plantážích v Normandii. Byl velký čtenář knih v originále (francouzština, němčina, ruština), současné i klasické literatury a antických textů, které svébytně vykládal. Byl umělcem dialogu, víc naslouchal, než mluvil. Psal básně, eseje, náčrty povídek a v posledních letech si kreslil deník na čtverečky papíru. V jeho pozůstalosti se snad najde i několik hudebních skladeb. Ačkoli byl vynikající virtuos, nebudoval si kariéru. Kriticky se díval na prostředí měst, zvláště na severu Čech. Jeho manželka se dvěma dětmi je hudební teoretička a režisérka. Román „Sametová 17“ nepojednává o politice. 17 je číslo domu ve stejnojmenné liberecké ulici, kde bydlela jeho nezletilá milenka, studentka baletu. Hrdina románu přihrává do rytmu na umělecké škole, z které ho právě kvůli tomuto vztahu vyhodí. Jak může děj dopadnout...? Jde o román, deník, novelu či literární scénář? 200 stran strojopisu je synopsí trilogie: láska, život, smrt. Než začnete tuto vzácnou knihu číst, velmi pozorně si všimněte úvodních citátů z díla G. Grasse a J. W. Goetha.

Tato kniha vznikla na základě otázek a odpovědí autora a jeho klientů. Je to příběh Samuela, který si pamatuje všechny své životy a schopnosti v nich nabyté. V jednotlivých kapitolách se pohybuje časem (od současnosti až do pradávné minulosti), prostorem a děním. Popisuje události, které sám zažil, duchovní zákonitosti a energie a hlavně schopnosti pomáhat druhým. Věnuje se i správnému směru vnímání a pojetí mezilidských vztahů a řešení těžkých životních situací. Čtenáře, kteří se cítí nejistí, nerozumí těžkým životním situacím, jako je smrt blízkého člověka, rozvod, ztráta práce, nemoc, nefungující vztahy, nasměruje jak najít kontakt se svou duší a jak pochopit, proč toto vše zažívá a jak to co nejméně bolestivě překonat. Tato kniha má velikou hloubku, je psaná od srdce a již tím, že ji budete číst, vás bude léčit.