Emil František Burian Bücher

„Brecht zielt mit der Dreigroschenoper auf die Entlarvung der korrupten Bourgeoisie. Auf der einen Seite erscheint der Bettlerkönig Peachum als Musterbeispiel des Geschäftemachers, für den Not und Armut nichts anderes sind als Mittel zum Zweck; auf der anderen Seite entpuppt sich der skrupellose Verbrecher Mackie Messer als Prototyp sogenannter bürgerlicher Solidität. Peachum mobilisiert die Bettlermassen, organisiert eine Demonstration des Elends und droht, den Krönungszug zu stören, falls der korrupte Polizeichef Tiger-Brown sich weigern sollte, Mackie Messer zu verhaften, der Peachums Kreise störte.“

Výbor veršů E. F. Buriana. Předmluvu napsal Vítězslav Nezval.

Povídky z koncentračního tábora, v nichž národní umělec, režisér, skladatel a spisovatel zachycuje na pozadí atmosféry druhé světové války a psychologie lidí, kteří ji prožívali, své válečné zážitky a zkušenosti. Povídky olidech, procházejících mezními situacemi nacistického týrání, jsou psány s optimistickou perspektivou a v polemickém zaměření proti heroizaci jejich osudů. Odhalují těž tvář německého člověka, toužícího po míru a po odčinění křivd, které napáchal nacismus.

Sbírka lidové poezie Severní Ameriky s několika vloženými melodickými nápěvy obsahuje písně a popěvky námořníků, vorařů, horníků, železničářů, písně o bojích za svobodu, vězení, lásce, nenávisti i hrdinství atd.

Výbor z článků, projevů, úvah a polemik jednoho z tvůrců nového českého divadelnictví o moderním socialistickém divadle. Pořadatelem jsou záměrně soustředěny k tématům, jež jsou dnes nejaktuálnější a stejně jako v době, kdy byly napsány nebo proneseny, odpovídají na otázky "životaza našich dnů".

Toto dílo se vrací do roku 1945, do závěru druhé světové války a prvních okamžiků svobody. Autor v něm románovou formou zpracoval vlastní zážitky vězně nacistického koncentračního tábora, který poslední dny války prožíval obzvlášť dramaticky: britská letadla napadla po nacistické provokaci loď s politickými vězni a zapálila ji ... Čtyřem antifašistům se podaří prchnout z nacistického pekla a vrátit se do života. Jejich příběhy mají, zejména v druhé části knihy, až baladický a tajuplný přízvuk. Zachycují věrně typy lidí - antifašistů, spojených jedinou myšlenkou přes všechny národnostní a jiné přehrady, poražených nacistů, kteří již tehdy myslí daleko dopředu na uchování Hitlerova "dědictví", i typy "vítězů", britských vojáků, kteří chtějí osvobozenému světu vtisknout vlastní tvář. Burianova kniha se čte na mnoha místech jako napínavé svědectví, jako vzrušený obraz vzrušené doby.

Autor svým spiskem reagoval na zkreslené chápání a přejímání prvků černošských rituálních tanců jako atraktivně primitivních jevů černošské kultury a pokusil se nastínit chápání pohybu, rytmu a hudby afrických domorodců, četné fotografie.