Spisovatelka, výtvarná umělkyně, ilustrátorka a scénografka Dagmar Urbánková napsala jímavý roční deník s názvem Šustit taškama v roce 2018 a doplnila jej o několik postřehů v roce 2022. Její pozorování, reflexe a nadhled s ostny trpkého sledování světa se může jevit jen jako sumář letmých zážitků a reflexí, ale není – je to drobný literární kontinent, v němž se skrze vyostřené postřehy dobírá hluboké reflexe uplynulých dní i let.
Podobně jako v předchozí knize Už měkoně vyvádějí se autorka inspirovala omyly, přeřeky a fantazií dětství. Vznikla tak další sbírka nepochopení, zádrhelů, nejasností a přeslechnutí... Archivní sběr dětských představ, ze kterých mimovolně vzniká humor bez vtipu a často také vtip, který nás svou lehkostí nadnese, přetavila autorka do kreslených výjevů, které pobaví čtenáře všeho věku.
Autorská knížka vypráví příběhy beze slov: obrázky čtenáře přenášejí do domovů po celém světě, podněcují fantazii a nechávají snít nejen menší děti, ale i dospělé.
Soubor poetických textů odkazujících na život těsně před převratem v ČSSR od české výtvarnice a básnířky. Autorka zpřítomňuje ve své próze sledem vzpomínkových záznamů všednodenní magii dětství a dospívání. Důvtipně zaostřenými a barvitě vykreslenými pohledy na prožitky, které se ze střízlivé perspektivy dospělosti hrozí stát jen blednoucí vzpomínkou, Urbánková hravě a hutně postihuje příznačné rysy jedné životní a shodou okolností zároveň historické epochy, v níž, jak si všímá, často všichni chtějí mít všechno už co nejdřív za sebou.
Emanuel Fajahyla je trochu osamělý spisovatel, má rád svou maminku a občas si představuje, jaké by to bylo, kdyby s ním bydlela jeho vyvolená. Ale ouha, místo dívky jeho snů se u něj zabydlel medvěd. Eman s ním zažívá různé legrační historky a medvěd Emanův život doslova převrátí naruby. Dá se vlastně staromládenecký život převrátit naruby? Scénografka, malířka, ilustrátorka a autorka mnoha knih pro děti v lecčems navazuje na absurdní, nonsensový humor, který se po celé 20. století dá vystopovat od Marcela Aymého přes Williama Saroyana po Ivana Vyskočila, k němuž se, jako ke svému učiteli, vždy ráda hlásí. Její způsob vyprávění i jazyk nemají daleko k divadlu, její příběhy jsou vždy potěšující, neambiciózní, a přesto v naší mysli dlouho rezonují.
„Lezu do staré koupelny v rozpadlém chlévě. Jsou tu bakelitové vypínače; točím jimi vždy o sto osumdesát stupňů na jeden zátah. Když se to nepovede, musím znovu. Popraskané modré zdi, vlhko, netýkavky, divoké víno. Hlína rozhrabaná od kur; nic tu neroste. Všechno je temné a vlhké – bojím se jak blázen. Pod zbytkem střechy visí po pradědovi dřevěná socha anděla. Tu mám tady za oknem. Dívám se na ni, když teď píšu. Mezi jeho křídly si dělají hnízda ptáci.“ Minimalistickým pásmem vzpomínkových záznamů, bodově nasvěcujících vzdálená místa paměti, Dagmar Urbánková evokuje původní bezprostřednost dětského vnímání světa jako nejbližšího domova, kde se na každém kroku nabízejí dosud nepoznané dojmy a vzrušující tajemství.
Knížka-hračka ilustrátorky, spisovatelky a scénografky Dagmar Urbánkové je založena na vděčném principu rozřezaných stránek, který umožňuje skládat a kombinovat figury neodmyslitelně patřící k maškarním průvodům a karnevalům. Děti v ní najdou převleky ze starých časů, nedávno minulých i ty ze žhavé současnosti. Kniha je také vzorníkem výtvarných prostředků (kresba, malba, výšivka, koláž), katalogem písmových typů z předpočítačové doby (dřevěné grotesky, zdobné toskánky, těžkopádné egyptienky) i vděčnou slovní hrou. A nakonec — vytvořte si vlastní maškaru i verš!
Fantastická sbírka omylů, nepochopení, zádrhelů, nejasností, přeslechnutí a představ z dětství, jak je sesbírala, sepsala a kresbou doprovodila Dagmar Urbánková. Dětství je úžasné? Proč? Třeba pro nekonečné a pomalé plynutí času, v němž vzniká “nerozumný “ prostor, který smývá hranice mezi fantazií a skutečností, v němž se svět jeví jako cosi nepochopitelného, magického a nekonečně rozměrného. Malá knížka Dagmar Urbánkové se tohoto zvláštního času dotýká z té legračnější stránky. Mapuje a kreslí „vymyšlenky“ neboli falešné představy, které si děti dělají, protože špatně pochopily nějaké slovo, slovní spojení nebo si jen něco představují jinak, než to ve skutečnosti je. To vše se přitom odehrává na hranici jazyka a fantazie, někdy je to směšné, někdy zábavné a někdy se to dotýká podstaty vesmíru. Více prozrazovat nebudeme, vzpomeňte si sami a bavte se…
Rozpočítadlo a hříčka, která vám přivane atmosféru léta. Dagmar Urbánková připravila sešit o jednom velkém rozhodnutí: jakou zmrzlinu si má holčička vybrat? Lesní směs? Pistáciovou? Společně s ní můžete vystát frontu, u zmrzlináře pročítat všechny ty lákavé názvy chutí a pak to přijde. Kterou? Pomůže rozpočítadlo: „Plave mýdlo…“ Nevyšlo to? Nevadí. Sešit můžete obrátit vzhůru nohama a pokračovat ve čtení pozpátku.
Básnická sbírka. Dagmar Urbánková (*1972) je výtvarnice, básnířka a prozaička. Je autorkou knih pro děti Byl jeden dům (2004), Adam a koleno (2007), Chlebová Lhota (2010), Cirkus ulice (2012), vydaných v nakladatelství Baobab, povídkové knihy Fjertoch si vyšiju (Eman 2007) a básnické sbírky Ta hlava větru vypadá jako pes (Host 2008).
