Jean Yves Tadié Bücher

Die „Biographie des Werkes“ ist die einzig sinnvolle Aufgabe für einen Proust-Biographen. Mit diesem Leitfaden folgt Jean-Yves Tadié – Kenner und wohl wichtigster Herausgeber des Proustschen Gesamtwerkes – der Intention Prousts, der 1921 in seinem Aufsatz über Baudelaire betont, bei einer Biographie gehe es um das Warum und das Wie, nicht um das Was. Bei Tadié sind folglich die äußeren Lebensumstände und -zeugnisse, einschließlich der Korrespondenz, nur Belege und Mittel, um das „innere Leben“, das, was Proust wußte, dachte, empfand, interpretierend zu erschließen. Die Darstellung fließt dabei nicht immer exakt linear. Sie reflektiert auch die Bruchstellen und registriert bewertend die Details von Belang und die oft retardierenden Bedeutungen der Ereignisse. Es ergibt sich ein Puzzle von Personen, Orten und Motiven. Jedes einzelne der Teile gleicht einer Miniatur, bildet ein eigenständiges Porträt, um sich schließlich in ein Gesamtbild zu fügen. Dieses mikrologische Verfahren bietet alles, was man über Proust wissen kann, alles Wissenswerte, was zum Verständnis der Gestalt des Schriftstellers und seines Werkes beiträgt.

Für Wissensdurstige öffnen die Brüder Tadié Schatzkammern im Palast des Denkens. Kenntnisreich und belesen formulieren sie eine Poetik des menschlichen Gedächtnisses: seine entscheidende Bedeutung für die eigene Identität, seine physiologischen Grundlagen und seine Störungen. Eingebettet in eine Kulturgeschichte des Erinnerns von der Antike bis zur Gegenwart mit Belegen aus Philosophie und Literatur. Der sechste Sinn des Menschen entfaltet sich in seiner ganzen Bandbreite. So erklärt sich die Faszination, die auf Künstler und Naturwissenschaftler von den Themen Erinnerung und Vergessen von jeher ausging. Denn: Das Gedächtnis ist die erste Voraussetzung des Genies (Balzac). Mit einem ausführlichen Glossar zu Fachbegriffen der Kognitionswissenschaft, einem Literaturverzeichnis und Register.

Marcel Proust was arguably the greatest writer of the twentieth century. This fascinating, definitive biography by the premier world authority on Proust redefines the way we look at both the artist and the man. A bestseller in France, where it was originally published to great critical acclaim, Jean-Yves Tadie's monumental life of Proust makes use of a wealth of primary material only recently made available, Marcel Proust: A Life provides a scrupulously researched and engaging picture of the intellectual and social universe that fed Proust's art, along with an indispensable critical reading of the work itself. The result is authoritative, magisterial, and a beautiful example of the art of biography.

La maison était triste parce qu'elle avait des remords, elle avait des remords parce qu'elle cachait un crime. "Oh ! qui dit que c'est un crime ? reprit Villefort, tentant un dernier effort. - Comment ! un enfant enterré vivant dans un jardin, ce n'est pas un crime ? s'écria Monte-Cristo. Comment appelez-vous donc cette action-là, monsieur le procureur du roi ? - Mais qui dit qu'il a été enterré vivant ? - Pourquoi l'enterrer là, s'il était mort ? Ce jardin n'a jamais été un cimetière. - Que fait-on aux infanticides dans ce pays-ci ? demanda naïvement le major Cavalcanti. - Oh ! mon Dieu ! on leur coupe tout bonnement le cou, répondit Danglars. - Ah ! on leur coupe le cou, fit Cavalcanti. - Je le crois... N'est-ce pas, monsieur de Villefort ? demanda Monte-Cristo. - Oui, monsieur le comte ", répondit celui-ci avec un accent qui n'avait plus rien d'humain.

Druhý díl monografie mapující detailně život a dílo autora, které téměř nikdo nečetl ale všichni o něm zasvěceně hovořili.

Kniha Jeana-Yvese Tadiého je inventářem myšlenek Marcela Prousta a Sigmunda Freuda, nacházející paralely v jejich názorech na spánek, sny, paměť, dětství, homosexualitu, lásku, žárlivost, smutek a smrt. Tadié, odborník na Prousta a pozorný čtenář Freuda, porovnává inteligence obou výjimečných mužů a jejich postoje k okolnímu světu. Freud a Proust byli průzkumníky lidské psychiky, jeden prostřednictvím nevědomí a psychoanalýzy, druhý v kontextu paměti a obrazu koloběhu života, což nám pomáhá pochopit sebe i naše situace. Přestože se nikdy nesetkali a nestudovali vzájemně svou práci, sledovali paralelní cesty ve výzkumu hloubek lidské mysli. Tadié spojuje dva světy a vymýšlí společná témata, přičemž jemně staví oba muže vedle sebe. Přemýšlí o psychice Proustových postav a klinických případech Freuda, upozorňuje na jejich podobnosti a rozdíly, a rozebírá myšlenky, které oba géniové zaznamenali, ale také to, o čem mlčeli. Výsledkem je vzácná esej, která vrhá nové světlo na propojení obou myslitelů a osvětluje temná zákoutí studia lidské duše a dosahu umění.

Bezmála dvacet let uplynulo od napsání prvního dílu tohoto pozoruhodného životopisu o neméně pozoruhodném muži. Bylo tedy právě načase, aby i čeští čtenáři měli možnost nahlédnout do nejtemnějších zákoutí života a duše velkého spisovatele, jakým byl Marcel Proust. Biografie, kterou vám předkládáme, je bezesporu tou nejhodnotnější knihou, která kdy o Proustovi vyšla. Jen málo odborníků by se mohlo tohoto úkolu zhostit s větší pokorou a zároveň důrazem na fakticitu informací než Jean-Yves Tadié, jenž proustovskému bádání zasvětil mnoho let intenzivní práce. V tomto díle je vše, co se můžeme o Proustovi dozvědět, vše, co je nutné znát, abychom pochopili jeho osobnost a jeho dílo. Konečně máme možnost zjistit, kým autor Hledání ztraceného času skutečně byl a co vše ho následně utvářelo...

La littérature est comme le temps selon Saint Augustin : "Si personne ne me le demande, je le sais bien ; mais si on me le demande, et que j'entreprenne de l'expliquer, je trouve que je l'ignore." Les histoires de la littérature française ne manquent pas. Elles ont en commun de retracer l'émergence, plus ou moins téléologique, du canon d'aujourd'hui, des grands classiques qui longtemps définirent la culture de l'honnête homme, comme si, dès leur publication, critiques et lecteurs avaient salué le génie de ces écrits. Cette Littérature française entend justement répondre, contre tout anachronisme, à la question : que fut, à chaque grand âge de l'histoire culturelle de la France, la "littérature" pour les contemporains ?