Focusing on ekphrasis as a practice intertwined with embodied imagination, this volume presents a comprehensive study of ancient ecphrastic shields. It uniquely examines a group of these shields collectively, highlighting their interconnected development rather than treating them in isolation. This fresh perspective sheds light on the verbal dimensions of this artistic expression, offering valuable insights into its significance in ancient contexts.
Kolektivní monografie ze 8. mezinárodního pražského platónského symposia, konaného v Praze ve dnech 10.–12. listopadu 2011. Obsah: M. Dixsaut, La bonne mémoire de Socrate M. Louise Gill, Plato’s Statesman and Missing Philosopher Ch. Rowe, The Statesman and the Best City M. Lane, Political Expertise and Political Office in Plato’s Statesman: D. El Murr, Protagoras et l’âge de Zeus du mythe du Politique J. Jinek, „Herdenzucht“ und „Gemeinschaftszucht“ F. Karfík, The World of Human Politics J. Jirsa, Letters and models: on the Statesman, 277d–278e D. O’Meara, A New Robe for the Goddess in Plato’s Statesman? K. Thein, “The Greatest and Most Valuable Things”: On Statesman 285d9–286a7 M. Miller, Non-bifurcatory Diairesis and Greek Music Theory: A resource for Plato in the Statesman? F. Ricken, Plato’s Statesman – a Political Utopia? D. Ambuel, Pigs in Plato: Delineating the Human Condition in the Statesman
Monografie o stoické filosofii z pera slavného znalce antické filosofie. Přeložil Karel Thein.
Eseje Karla Theina představují v českém kontextu ojedinělou recepci filmových děl. Jeho texty nejsou tradičně pojímanou recenzí, ale vždy vážným pokusem postihnout filmovou tvorbu v její celistvosti a významových vztazích k ostatním uměleckým druhům. Kniha je rozčleněna do tematických okruhů týkajících se povahy filmového obrazu, periodizace vnitřně různorodých dějin filmu a kategorizace filmových žánrů. Tyto otázky si autor klade v souvislosti s konkrétními tituly, které jsme za poslední léta mohli jako diváci zhlédnout. Autor byl za tuto knihu vyznamenán Cenou F. X. Šaldy za rok 2002. Cenu uděluje Nadační fond Společnosti F. X. Šaldy za vynikající výsledky v oblasti umělecké kritiky a publicistiky.
Burtons Riesenwerk handelt von einem Leiden, das jeder kennt. Die moderne Medizin möchte es auf den klinischen Begriff der Depression reduzieren, aber damit ist es nicht getan. Denn die Melancholie ist von der condition humaine nicht zu trennen; nur dem Stumpfsinnigen ist sie unbekannt. Der Autor dieses Buches spricht zu uns aus einer Distanz von mehr als dreihundert Jahren; doch es fällt uns nicht schwer, unsere eigenen Erfahrungen in den seinigen wiederzuerkennen. Seine lebenslange Schwermut äußert sich empört, aber nicht verbittert, illusionslos, aber im Gesprächston eines Menschen, dem man vertrauen kann. Was er uns hinterlassen hat, ist keine medizinische Abhandlung, sondern ein Weltpanorama, in dem von Liebe und Religion, Wahn und Sex, Politik und Krieg ebenso die Rede ist wie von der „schwarzen Galle“. Burton ist ein glänzender Erzähler und ein scharfsinniger Psychologe. Paradoxerweise ist sein Werk zu einem Unterhaltungsschlager der englischen Literatur geworden. Noch im Jahre 2001 hat ein Kritiker behauptet, es sei „the book to end all books“. Es ist höchste Zeit, dem deutschen Publikum diesen Text wieder zugänglich zu machen. Ulrich Horstmann, selbst ein Melancholiker von hohen Graden, hat aus den 1400 Seiten des Originals einen philologisch getreuen Extrakt gezogen und einen klugen Essay beigesteuert.
Autor představuje své myšlenky o Evropě, jejím vývoji, kultuře a společnosti. Zamýšlí se nad významem evropanství, stejně jako nad funkcí náboženství v minulosti a současnosti.
Kniha představuje Aristotelovo pojetí člověka jako výraz přesvědčení, že určující podobou skutečnosti jsou konkrétní živé bytosti. Rozdíly mezi těmito bytostmi jsou dány různými druhy činností, které jsou té či oné živé bytosti vlastní a které se promítají přímo do její tělesné stavby. Lidská anatomie je z tohoto hlediska výrazem schopnosti myslet i možností tuto schopnost realizovat. Aristotelův výklad lidské existence má proto dvě neoddělitelné stránky: tematizaci účelu tělesných částí a výklad jejich látkové konstituce. Kniha se věnuje oběma těmto stránkám v pěti kapitolách, v nichž směřuje od tvaru a funkce lidské postavy přes vnímání a představování až k problému myšlení, které samo tělesný půdorys nemá. Zvláštní postavení člověka současně ve středu a na okraji fyzikálního světa dokládá též na vlivném motivu sepětí mezi melancholií a géniem.
Kniha doplňuje tradiční výklady platónských idejí novým pohledem, jenž vychází z ostrého rozdílu mezi tím, co lze poznat, a tím, co je možné vytvořit. Platónova teorie poznání a jeho kosmologie jsou z tohoto hlediska dvěma obory, jejichž výstřednost odráží z různých úhlů postavení člověka v kosmu. Se slavnou hypotézou idejí zacházejí tyto obory zcela odlišně, v obou případech však za předpokladu svobody lidského i božského rozumu. Díky podrobnému čtení několika platónských dialogů se ukazuje, jak lidé poznávají vlastnosti věcí a jak vzniká sám svět jako božský artefakt.
Spojnicí tří různých studií je motiv rozvažování ve smyslu rozhodování mezi alternativami. Tímto motivem vystihuje Platón stejně tak božské jako lidské myšlení: v obou případech se jedná o rozvažování odlišné od modelu neotřesitelně téhož myšlení, vztahujícího se vždy týmž způsobem k týmž věcem. Kniha by měla ukázat, že platónský motiv nesmrtelného a nestárnoucího stavu myšlení v nás (známý z dialogu Filébos) není výrazem hotové metafyziky, ale předznamenáním pozdějšího, rovněž aristotelského rozlišení mezi praktickou a teoretickou stránkou myšlení.
Podtitul: K Platónově praktické filosofii Jaká duše, takový život, taková obec – tato klíčová premisa se vrací v řadě variací v celém Platónově díle, v němž neustále připomíná původní sepětí filosofické teorie s pestrým živlem praktických záležitostí. Cílem této knihy je představit různé ohledy tohoto prolínání, od otázky „co je ctnost“ přes hledání možnosti ideální filosofické výuky až po ustanovení zákonů, které by lidskou obec ochránily před prudkými zvraty společenského zřízení. Ať už jde o dialogy Menón či Lachés, hledající výměr ctnosti, o Ústavu a její úvahy o ideální obci, či o podrobně propracované Zákony, lidská duše a její vědění zůstává tím, co podmiňuje politické uspořádání i každodenní rozhodování jejích obyvatel. Takto morálně chápané vědění je primárně poznáním dobrého a zlého – jeho důležitost pak spočívá v tom, že je pro lidskou bytost spontánně závazné: ať už si to uvědomujeme či nikoli, naše jednání je vedeno tím, jak duše chápe povahu a rozdíl dobra a zla. Každé vědění, včetně definičního poznání ctnosti, je proto nevyhnutelně praktické.
