Adam Drda Bücher

Práce mapuje různé stránky každodenního života v komunistickém Československu.

Na podzim 2021 uplynulo právě osmdesát let od chvíle, kdy nacisté zahájili systematické deportace Židů z Čech a Moravy do vyhlazovacích koncentračních táborů. K tomuto neblahému výročí vychází kniha vzpomínek pamětníků přeživších šoa. Všichni zakusili antisemitskou persekuci, všichni jen zázrakem přežili nacistické „konečné řešení židovské otázky“, všichni ztratili své blízké. Jsou to skutečné příběhy skutečných lidí, které jsouvšak mnohdy krutější než smyšlené thrillery. Jsou to svědectví o zločinech.

Lidé, o kterých je tato kniha, jsou naši nenápadní sousedé a současně výjimeční svědkové moderní doby – 20. století, které nad jiné vynikalo technickým pokrokem a krutostí. Lidé, o kterých je tato kniha, žijí dosud mezi námi. Generál Tomáš Sedláček bojoval za druhé světové války za československou svobodu na západní i východní frontě. V roce 1941, v době, kdy se přepravoval z Francii do Anglie, byl Mikuláš Hulín, mladík z Poskarpatské Rusi, na cestě do sovětského Gulagu. V červenci 1943, kdy Sedláček absolvoval v Anglii výcvik, přežili Antonín Činka a Josef Kechrt vyvraždění své volyňské vesnice Český Malín a stejně jako Sedláček pak bojovali na Dukle. Možná se tam potkali s pozdějším prokurátorem Karlem Vašem, možná, že se s ním kdesi v sovětském lágru míjel i Mikuláš Hulín, ale zcela určitě ho potkal další voják z východní fronty Jaroslav Grosman. Roku 1944, kdy „volyňáci“ narukovali k čs. východní armádě, zápasily Anita Fischerová a Anna Kovanicová o život v Osvětimi a v dalších nacistických vyhlazovacích táborech a Anna Magdalena Schwarzová doufala, že přežije Terezín. Po roce 1948 už byl Jaroslav Grosman v komunistickém kriminále, kam Sedláček přibyl roku 1951 a Anna Magdalena Schwarzová roku 1953. Jaroslav Řičica se zrovna stával komunistickým vyšetřovatelem, Karel Vaš už poslal na smrt Heliodora Píku, Vratislav Herold si podával žádost o přijetí ke Státní bezpečnosti…

Jak snadno se člověk mohl stát spolupracovníkem StB? Jakými prostředky vydíral bývalý estébák evangelické faráře? Jak se žilo v 70. a 80. letech homosexuálům? Co způsobilo ponížení tzv. anticharty mezi umělci i prostými občany? Kniha podle dokumentárního cyklu České televize, jenž vznikl ve spolupráci se obecně prospěšnou společností Post Bellum, přináší unikátní příběhy a dramatické osudy obyčejných lidí v době husákovské normalizace.

Publikace zachycuje osudy několika pamětníků-českých Židů především v období nacismu. Setkáte se v ní s lidmi, kteří se v českých zemích buď narodili, nebo k nim měli či mají zvláštní vztah. Všichni zakusili antisemitskou persekuci, všichni jen zázrakem přežili nacistické „konečné řešení židovské otázky“, všichni v letech 1938-1945 ztratili své blízké. Kniha, zaznamenávající například vzpomínky Miloše Dobrého, Alexandry Gutinové-Slačálkové, Richarda Glazara, Helgy Hoškové-Weisové, Heleny Maršíkové a dalších, vychází z úspěšného dokumentárního cyklu Příběhy 20. století (Český rozhlas Plus, Radiožurnál, ve spolupráci s občanským sdružením Post Bellum). Navazuje na předchozí publikace „Kruté století“ (titul již vyprodán) a „V komunismu jsme žít nechtěli“.

Podtitul: Rodinný tábor terezínských Židů v Auschwitz II. – Birkenau Šoa, nacistické vyhlazování Židů, je v Čechách často vnímána jako něco cizorodého, nikoli jako nedílná součást národní tragédie. Zatímco příběh Lidic je známý, málokdo ví, že v noci z 8. na 9. března 1944 bylo v plynových komorách zavražděno téměř čtyři tisíce Židů z terezínského rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau. Tato událost, spolu s dalšími vraždami v červenci téhož roku, představuje největší masovou vraždu českých občanů během druhé světové války. Rodinný tábor byl zřízen nacisty v Birkenau v září 1943 a jeho prvními obyvateli byli Židé z Čech a Moravy deportovaní z ghetta Terezín. Tito lidé byli podrobeni šestiměsíční karanténě, po níž mělo následovat Sonderbehandlung, což v nacistické terminologii znamenalo smrt v plynové komoře. Karanténní lhůta vypršela v březnu 1944. Kniha Adama Drdy dokumentuje historii rodinného tábora na základě vzpomínek několika desítek přeživších a obsahuje dobové snímky a fotografie Radovana Kodery, které zachycují zbytky rodinného tábora v Osvětimi-Birkenau.

Výbor z publicistických textů od roku 1996 přináší širokou diskusi o soudobých dějinách a způsobech, jakými se lidé vztahují k nedávné minulosti. Autor se zaměřuje na to, jak tyto diskuse odrážejí situaci společenství a jak definují jeho identitu. Skrze konkrétní příklady z kulturního a společenského dění po roce 1989 analyzuje jak vážné problémy, tak cenné příklady pozitivních postojů a činů, které by mohly přispět k budování povzbudivější tradice. Autor zdůrazňuje, že veřejné přemýšlení o tom, kdo jak obstál v různých situacích, je riskantní, ale nezbytné pro otevřenou kritickou diskusi. Texty se dotýkají různých témat, jako jsou Václav Havel, Bohumil Doležal, Pavel Kohout, Miloš Forman a další významné osobnosti a události, které formovaly českou společnost. Autor se snaží ukázat, že minulost stále ovlivňuje přítomnost a že je důležité o ní diskutovat, abychom lépe porozuměli současným problémům a výzvám. Tímto způsobem se snaží přispět k hlubšímu porozumění a reflexi naší historie.

Knižní sbírka fascinujících případů obětí totalitní zvůle v Československu přináší pestrou mozaiku mapující všechno, co obyvatelé této země ve 20. století prožili: války, nacistickou a sovětskou okupaci, komunistické lágry, monstrprocesy, ale také vzepětí proti totalitě. Pohnuté osudy, v kterých se zrcadlí jednotlivé éry našich dějin, jsou mnohdy napínavější než smyšlené thrillery. Zvláště jímavé jsou příběhy těch, kdo byli pronásledování jak mocí nacistickou, tak komunistickou.

Data, jména a fakta k politickému a církevnímu vývoji v českých zemích

Příběhy lidí, kteří se mezi lety 1948-1989 rozhodli aktivně postavit proti komunistickému režimu