Edita Štěříková Bücher

Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku / Edita Štěříková patří ke kmenovým autorům nakladatelství Kalich. Čtenářům je dobře známa jako neúnavná autorka rozsáhlých historických studií, jimiž soustavně mapuje dějiny české náboženské emigrace. Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, Pozváni do Slezska, Zelów, Exulantská útočiště v Lužici a Sasku, Země otců a naposledy „tenký“ průvodce Stručně o pobělohorských exulantech – to je přehled téměř vyčerpávající i z hlediska místopisného.Její nová knížka čtenáře patrně překvapí. Tentokrát totiž nejde o odbornou teoretickou práci, ale o historickou prózu – román či obsáhlou novelu, jejímž hlavním hrdinou je historická postava, exulantský kazatel Václav Blanický. Prozaické zpracování zpřítomňuje čtenáři nejen jeho osobní životní příběh, ale pohnuté osudy exulantů vůbec, a to způsobem daleko bezprostřednějším a účinnějším, než dokáže pouze faktografické historické pojednání. Pozoruhodné je samo autorčino kultivované, do detailu promyšlené vyprávění, kterým nás přenese do tehdejších časů, její mírně archaizující výrazivo, v němž zaslechneme ozvuk jazyka našich písmáckých předků. Historická novela Edity Štěříkové splňuje tři náročné požadavky: nese ji znalost věci, literární uměřenost a schopnost zprostředkovat čtenáři osobní prožitek.

Autentický životní příběh jednoho z obyčejných řemeslníků, kteří kvůli své víře opustili rodinu, živnost i vlast, aby mohli svobodně následovat Ježíše Krista. Strhující osobité vyprávění krejčího Jana Jílka nenechá nikoho bez odezvy v srdci. Jílkova oddanost Kristu, jeho čisté srdce a jednoduché vyznání, kterého se nevzdal ani tváří v tvář vyhrůžkám mučení a smrti, inspiruje i současníky k osobní statečnosti, k hledání pravdy a životu v opravdovosti.

Velmi výjimečná kniha, která nás seznámí s životy křesťanských žen z území Česka, Moravy a Slezska kvůli pronásledování od katolíků se svými rodinami uprchly směrem Sasko (dnes součást Německa) a některé z nich sloužili i ve vzdálených zemích, například v severoamerickém Grónsku nebo ve středoamerických ostrovech v Karibiku. Dozvíme se o tom, co všechno je v životě potkalo a že život vlastně není peříčko.

O dějinách Obnovené Jednoty bratrské, církve vzniklé v 18. století a dnes rozvětvené téměř po celém světě, existuje bohatá, především cizojazyčná literatura. Jak už jméno napovídá, v jejích kořenech lze hledat dědictví staré české Jednoty bratrské. U kolébky Obnovené Jednoty stáli moravští exulanti, potomci bratří z fulneckého sboru, jehož posledním kazatelem byl Jan Amos Komenský. V roce 1727 podepsali v Herrnhutu statuty „bratrského spolku“. Jejich společenství se brzy stalo tak přitažlivé, že se v něm postupně ocitli v menšině, ačkoliv se k němu během padesáti let připojilo více než dva tisíce exulantů z Moravy, Čech a rakouského Slezska. Svou exulantskou vážností stáli Moravané své vrchnosti, svému milému, fantazií obdařenému hraběti Mikuláši Ludvíku Zinzendorfovi nejednou v cestě. V dosavadní literatuře se o nich psalo jen na okraji, spíše povrchně a více z hlediska Zinzendorfova. Moravané se tak dostali zcela do stínu výřečného hraběte. Tato práce si naopak všímá především exulantů, na základě pramenů se ve zkratce snaží podchytit jejich osudy, jejich postoje a přínos pro vznikající církev, v níž chtěli vidět obnovenou českou Jednotu bratrskou.

Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska / Publikace byla vydána k 250. výročí české emigrace do Pruského Slezska (1742–1992); jedná se o první a úvodní knihu z dlouhé řady publikací zaměřených na české exulanty v zahraničí; český evangelický exil se rozprostíral od Berlína přes Slezsko až na Ukrajinu; názvy kapitol: Česká emigrace ve třicátých letech 18. století: do Lužice a do Berlína; Organizovaná emigrace v první slezské válce; Shromaždiště českých emigrantů v Münsterberku; Rozdělení českého sboru v Münsterberku na luterský a reformovaný; Usazení se českých emigrantů ve Slezsku; Husinec; Bedřichův Tábor (Friedrichstabor); Bedřichův Hradec (Friedrichsgrätz); Založení dalších českých kolonií v Polsku (Zelov), vývoj slezských emigrantských osad; Mateřština a státní příslušnost; Reemigrace; – reprodukce pramenů a obrazový materiál je komentován rovněž v němčině

Christian David patří mezi největší moravské osobnosti, přesto je dosud znám a obdivován více ve světě než v České republice. Prostý tesař se stal smělým následovníkem Ježíše Krista a pro jeho víru, odvahu a vytrvalost se evangelium rozneslo do končin země. Stal se zakladatelem bratrské osady Herrnhut v Horní Lužici, spoluzakládal obnovenou Jednotu bratrskou, známou také pod názvem Moravská církev - Moravian church. Davidův životní příběh dosud inspiruje věřící i nevěřící k praktickému životu v prosté odevzdanosti Bohu v čisté důvěře a lásce. Jsem velmi rád, že se vůbec poprvé dostává k českému čtenáři tak hodnotná kniha o Christianu Davidovi. - David Loula

Tvrdá náboženská perzekuce vládnoucí v českých zemích v době od Bílé hory až do tolerančního patentu donutila statisíce lidí k odchodu do exilu. Čeští exulanti se uchylovali ponejvíce do sousedních zemí Lužice, Saska, Polska, Slezska, Uher, později i do vzdálenějšího Braniborska. Dějiny české náboženské emigrace jsou velmi složitou a členitou otázkou. Předložená kniha podává nenáročnou populární formou jejich stručný, avšak fundovaný přehled. V současné době se křesťanské církve snaží o přehodnocení své společné minulosti a v Evropě jsou živě diskutována témata průchodnosti hranic a poskytování azylu. Podněty k zpracování novodobých problémů jsou hledány i v historii. I tato knížka může vést k důkladnějšímu zamyšlení nad minulostí a přítomností.

Obsáhlá práce věnovaná poslední vlně nekatolických exulantů z českých zemí. Zahrnuje i vlastní životopisy exulantů, seznamy exulantských rodin, mapy, dokumentární fotografie.

Matouš Stach : 1711-1787 : grónský misionář, exulant z Mankovic / Jedinečné dílo renomované historičky o osobnosti Matouše Stacha, exulanta z Moravy. Po dramatickém útěku z rodných Mankovic kvůli pronásledování pro víru se dostává do Herrnhutu a odtud odjíždí jako první misionář do Grónska, kde rozvíjí misijní činnost obnovené Jednoty bratrské. Životní příběh Matouše Stacha inspiruje dnešní křesťany k následování Pána Ježíše kamkoli on jde, povzbuzuje k odvážné víře, která se nedá odradit ani nebezpečím ani dlouhým neúspěchem.