Zdeněk Potužil Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Při přípravě knihy Život je krátký jak prásknutí bičem jsme se Zdeňkem Potužilem snažili zahrnout různé žánry, včetně jeho prací pro divadlo a televizi, pohledů kritiků, vzpomínek přátel a jeho vlastních memoárových, beletristických a publicistických textů. Oddíl Lyrika jsme nakonec vyřadili pro velký rozsah. Nyní, po letech, vychází kniha díky Dany Tučkové, Barboře Solperové a Milanu Hdkovi, což je skvělé. Nabízí Zdeňkovo upřímné svědectví o sobě a svých blízkých, na které se můžeme spolehnout, i když paradoxně nese název Teorie nespolehlivosti. Tento název vznikl jako slovní hříčka, humorná parafráze názvu klíčového díla Zdeňkova oblíbeného básníka Ivana Diviše. Zdeňkův život byl bouřlivý a plný tvořivosti, což vyvolává otázku, zda je možné být spolehlivý v takovém napětí mezi mánií a depresí. Osobně jsem Zdeňka poznal v obdobích tvůrčího nadšení i zoufalství, a přesto jsem na něj mohl spolehnout. Jeho otevřenost a upřímnost byly vždy zřejmé, nikdy nepředstíral a nemanipuloval. V jeho textech nacházíme pravdivý obraz jeho osobnosti, což činí čtení drsným, ale autentickým. Děkujeme Zdeňkovi za tuto výpověď. Jan Šulc.

Kniha představuje v pestré koláži různorodých textů a unikátních fotografií veřejnou i soukromou tvář divadelního a televizního režiséra Zdeňka Potužila, klíčové osobnosti dnes již legendárního Divadla na okraji. Tvorba tohoto divadla – představující veřejnou tvář Potužilovy tvůrčí osobnosti – je zde nastíněna mimo jiné několika významnými teatrologickými studiemi, rozsáhlými rozhovory, fotografiemi a soupisy inscenací. Soukromá Potužilova tvář, často šokující, exhibicionistická a překračující společenská tabu, je zde představena rozhovory, původními Potužilovými vzpomínkovými texty a písemným dialogem mezi Potužilem a básníkem a prozaikem Pavlem Buštou. Kniha je doplněna podrobnými soupisy Potužilovy divadelní i televizní režijní práce a původními texty Miroslava Kováříka a Mikiho Jelínka, přibližujícími Potužilovu osobnost. Kniha vychází ve spolupráci s dnešním „divadlem na okraji“.

Kniha svým názvem navazuje na Divišovu básnickou knihu Odchod z Čech – tentokrát však nejde o sbírku básní, ale o výbor z korespondence, a to z let 1990 až 1999, tedy z období, kdy básník žil sedm let ještě v Německu, ale do Čech již mohl – po dvacetiletém exilu – jezdit a postupně se odhodlával se do Čech vrátit natrvalo, což v roce 1997 skutečně udělal (a o dva roky později zde zemřel). Kniha, kterou uspořádal básníkův přítel Zdeněk Potužil, je složena z dopisů více než deseti adresátům, dopisy jsou řazeny chronologicky. Diviš se zde projevuje jako stylistický vulkán, jako básnická sopka chrlící proudy postřehů, soudů, nápadů, ale i vzlyků, klení, proseb a spílání. Jde o knihu nesmírně živou, podnětnou, plnou vášně i bolesti. Divišův mimořádný jazykový talent, známý z jeho Teorie spolehlivosti, se zde doplňuje s psaním zcela zbaveným jakékoli autocenzury – v tom je kniha jedinečná a též historicky zajímavá: poskytuje pozoruhodný a pronikavý pohled zvnějšku na první polistopadová léta v Čechách.