Luboš Panda Bücher

Honza a Eva, každý z jiného prostředí, ale oba se stejným handicapem - narodili se se jako neslyšící. Pomocí deníkových záznamů sledujeme jejich životní cestu od dětství až do dospělosti, aby se v závěru knihy jejich osudy protnuly.

Užívejte si svých blízkých, dokud je čas.Ve chvíli, kdy se dozvíte, že vaše máma má alzheimera, je vám vcelku jedno, zda tuto nemoc způsobuje pokročilý věk, hliníkové soli nebo nezdravá strava. Jediná informace, která se vám zavrtá do mozku, je to, že na Alzheimerovu chorobu neexistuje lék. Zdravotní stav vaší maminky se začne nemilosrdně zhoršovat a vy se budete vzájemně čím dál víc odcizovat. Milovaná osoba se vám před očima změní v někoho zcela jiného, než koho jste tolik let znali. Vy se pro ni časem proměníte v bezejmennou tvář, kterou vůbec nepoznává. Přes fyzickou blízkost budete od sebe na míle daleko. Společné vzpomínky zůstanou jen ve vaší hlavě. A nejde s tím dělat absolutně vůbec nic. Dovolte mi, abych vám vyprávěl, jak se s důsledky tohoto nepříjemného onemocnění vyrovnávala naše rodina. Nebude to jednoduché čtení, ale pokuste se poučit z našich chyb. Nikomu bych nepřál, aby si musel podobnou diagnózu vyslechnout, ale pokud by se tak nedej bože stalo, budete aspoň trochu tušit, do čeho jdete.

Uprostřed rodiny, kterou zasáhly drogy. Skutečný příběh jedné závislosti. Mluvíte se svými dětmi o drogách? Myslíte si, že vás se tahle problematika týkat nemůže? Svoje zlatíčka jste přece vychovali dobře. Monika Kolářová si to taky myslela. Věřila, že její syn je bezproblémový kluk, kterému se v životě bude dařit. Až do chvíle, kdy se předávkoval neznámou látkou. Autentické zápisky matky a syna spolu se záznamy z terapeutických deníků ukazují nepříjemnou skutečnost v celé nahotě – závislost jednoho vždy zasáhne celou rodinu.

Třicítka na krku. Zpackaný vztah. Pár kilo navíc. Jmenuju se Helena a je mi něco kolem třiceti let. Přesný věk vědět nepotřebujete a s dovolením si nechám pro sebe i to, kolik vážím. Pocházím původně z malého města, ale už nějakou dobu žiju v Praze. Pracuju v jedné velké společnosti, jejíž název radši nebudu prozrazovat, abych nedostala padáka. Každopádně někdy mám pocit, jak kdybych dělala v ZOO. Vysokou školu jsem vzdala, takže si nemůžu moc vyskakovat. Když se to vezme kolem a kolem, jsem v podstatě dost skromná. Mám ráda teplo, čerstvě povlečenou postel, pečené kuře a polosuché víno. Vezměte mě jednou za rok na dovolenou k moři a budu naprosto spokojená. Tuhle knížku jsem se rozhodla napsat, abych se s Vámi podělila o to, jak jsem dospěla k rozhodnutí, že budu spokojená s tím, co mám. Všimli jste si někdy toho, jak vtipně vyzní, když se něco nepříjemného přihodí někomu jinému? Já jsem úplný magnet na trapasy. Nejdřív jsem z toho měla depky, ale teď už jsem nad věcí. Pamatujte si, že každý člověk si občas namele hubu. Pokuste se poučit z mých chyb a neberte život tak vážně. Jsme tady jen na chvilku. Nemá smysl se zbytečně trápit.

"Opravdové příběhy z dvacetileté praxe českého záchranáře" Jak moc zle vám musí být, abyste si zavolali sanitku? Necháváte si linku 155 jako poslední možnost, nebo ji vytáčíte, kdykoliv vás někde trochu zabolí? Máte pocit, že záchranná služba v České republice nefunguje dobře? Tak si situaci nechte popsat z opačné strany. Nahlédněte do skutečného světa záchranářů, bez příkras, upřímně, otevřeně. Začtěte se do pravdivých příběhů, se kterými si musí poradit profesionálové, když k pacientům přispěchají sanitou. Třeba vám kniha pomůže vnímat jejich práci trochu jinak.