Kateřina Wewiorová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Co je pavilon kůstek? Snad výstavní budova, která předvádí kosterní pozůstatky. Nabízená podívaná je morbidně groteskní i temně tajemná. To jsou nakonec tóniny, jež lyrik Ewald Murrer orchestruje nejlépe. Život je nádherný i krutý, vždyť i krásné jablko, které obřadně spočívá na míse, je určeno k rozřezání nebo ku dravé hostině, v horším případě k rozkladu a hnití. Murrer je básník produktivní, umí básně vážné i hravé. Pavilon kůstek se ukazuje jako sbírka hluboce vážná, v autorově díle dřevní, silně osobní. V jádru knihy se básnický subjekt transponuje na místa, která v něm zanechala otisk, avšak z paměti vyvstávají jako omamně neurčité a mizející obrazy…

Je tady. Román provokativní vším, počínaje názvem a jménem autora… Čtyřicetiletý syn Jana Balabána, jednoho z nejpodstatnějších spisovatelů české porevoluční literatury, bude ve svém debutu jistě dráždit, zvlášť když je text plný smělých narážek na slavné otcovo dílo. Zvlášť když některé kapitoly explodují ironií a sarkasmem, nesmiřitelnou herezí vůči vytváření falešných mýtů a útěšných božstev. Některým lidem mohou některé reálie něco sakramentsky připomínat a nemusí to být příjemné. Některým lidem tohle psaní patrně přijde drzé, drsné, nespravedlivé a nepatřičné. A jiní se tímto textem vůbec nebudou zabývat, protože ze sebe přece nenechají dělat pitomce. Ale třeba všechna ta srovnávání, pátrání po předobrazech a pohoršování či jízlivá potěšování úplně nepřekryjí vnitřní vůli této knihy, tu odvážnou, těžkou i groteskní vzpouru člověka vůči nastaveným schématům, přiděleným rolím, vnuceným přístupům. I když se víra ve smysl takové vzpoury může jevit jako ta největší pitomost.