Catherine Ébert-Zeminová Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Dva přední francouzští historici-medievalisté v ní shromáždili přes osm desítek hesel, samostatných a ucelených esejů, věnovaných podstatným skutečnostem a tématům středověkého života: nalezneme mezi nimi jak tradiční témata politických dějin („Král“, „Šlechta“, „Válka a křížová výprava“), dějin hospodářských („Peníze“, „Řemeslníci“, „Půda“), kulturních („Katedrála“, „Literatura a literatury“, „Poutnictví“, „Symbol“), tak hesla věnovaná základním vrstevnicím mentální krajiny středověkého člověka, často už pouhým názvem naznačující napětí mezi protikladnými složkami pojednávaných témat: „Mužství a ženství“, „Řád a stavy“, „Střed a periferie“, „Svoboda a otroctví“, „Ústní a písemné“. Stranou nezůstávají ani „periferie“ středověkého Západu: „Byzanc a Západ“, „Islám“ či „Moře“. Složení autorského kolektivu je podobně rozmanité – převažují v něm autoři francouzští, ale vedle nich nalézáme i odborníky z Itálie, Německa, Anglie, Spojených států, Polska i Ruska. Podařilo se tak encyklopedii vtisknout celoevropský rozměr, byť její zaměření zůstává v první řadě západoevropské a v samém centru pozornosti je pochopitelně Francie. Díky knize dojde čtenář k hlubšímu pochopení oné nejednoznačné, vzrušující a v mnohém klíčové epochy evropských dějin.

Nový román Orbis urbis Catherine Ébert-Zeminové je epicko-lyrická syntéza osobních, rodových a kolektivních dějin, jejichž pojítkem je hlavní postava, autorčino druhé já, a také jazyk coby nejvlastnější živel, s nímž se její identita vypravěče doslova překrývá. Tetralogie se mnohými motivy a narativními postupy protíná s dvěma předchozími prózami Ébert-Zeminové (V prameni ohně, 1998; Bludný kruh, 2007), ale na rozdíl od nich v širším chronologickém záběru zahrnuje osudy čtyř generací malé rodiny v českém provinčním městečku 20. století. Je to příběh poetický, patetický, tragický, vážný, ale i nevážný, a místy i humorný, zejména tam, kde vypravěčská perspektiva přeje odstupu a ironii. Žánrově synkretický Orbis, v němž se prolínají různorodé poetiky jako román psychologický, psychoanalytický, historický, iniciační, Bildungsroman, román-mýtus a Nový román, ohledává možnosti, jak propojit iluzivní a zcizující vyprávění, a otevírá tak před námi celou škálu způsobů, jak se svým vyladěním stavíme k leckdy trýznivé skutečnosti. Zároveň se v intertextuální rovině reflexivně vztahuje ke kanonickým dílům evropské literatury jakožto k pilířům autorčina duchovního domova. Ve svém celku představuje Orbis urbis pokus o obraz složitosti vnitřního i vnějšího světa. Vzdává hold literatuře a je výrazem vděku za spásonosnou moc umění. I Domov počátků, 395 s. II Jak se dějí pravdy, 288 s. III Představivost nelže, 210 s. IV Úsvit světa, 140 s.

Texterritorium volně navazuje na autorčinu předchozí knihu Textasis, vydanou rovněž v Karolinu, a podobně jako ona ohledává hranice a možnosti textu, slova, jazyka v protnutí literární vědy, psychoanalýzy a daseinsanalýzy. Základna, ono „území“, kde se tento pohyb odehrává, se však rozšiřuje. Na vzdálenějším chronologickém kraji sahá k symbolismu a dekadenci (Gide, Huysmans, Valéry), přes meziválečné období (Drieu La Rochelle, Green, Malraux) s komparativními přesahy (Canetti, Arthur Miller) a se samostatným oddílem věnovaným surrealismu (např. Char, Gracq, Mandiargues) dospívá k éře nedávné a současné (Tristan, Bernheimová, Orsenna). Uzavírá se obecnou úvahou o vztahu moderny a postmoderny a o jeho filosofických souvislostech. Autory a témata přes jejich historickou a estetickou různorodost propojuje ontologické pozadí, v němž je psaní a čtení dvojím, takřka totožným způsobem uskutečňování určité životní formy. V tomto rámci je text pro autorku jednou z podob univerza a druhého člověka, která vždy zas a znovu zve k naplňování vzájemnosti mezi světem a lidským bytím.

Vyzrálá novela mladé autorky, známé dosud především kritikami francouzské beletrie, je pozoruhodnou prozaickou sondou do lidské psychiky. Mnohavýznamový titul je metaforou hledání odpovědi na základní existenciální otázky a výpovědí o tom, jaké naléhavosti nabývají pro člověka, který se ocitá na hraně mezi duševním zdravím a duševní poruchou.

Nach dem Ende des Zweiten Weltkriegs wandert Esther mit ihrer Mutter nach Palästina aus. Auf dem Weg nach Jerusalem begegnet sie der Palästinenserin Nejma, die mit Landsleuten auf der Flucht in ein Lager ist. Obwohl die beiden jungen Frauen nur kurz zusammen sind, empfinden sie sich als Schwestern; gegen die Kriege, die sie trennen, begehren beide auf.

Meditace dvou výrazných duchovních osobností 20. století, které nám mohou pomoci otevřít své srdce pro druhé. Učí nás pokoře, smíření a dobrotě.