Milan Novák Reihenfolge der Bücher

Práce shrnuje stávající poznatky týkající se plánování a provádění nacistické „eutanázie“ osob s duševním a mentálním postižením, která byla první masovou vraždou nacistického režimu na území českých zemí v letech okupace a druhé světové války (1939–1945). Na základě podrobné heuristiky rekonstruuje její rozdílný průběh v tzv. Říšské župě Sudety a v protektorátu.

Jako kabinet kuriozit může působit historie tak exaktní vědy, jakou je medicína. Lékaři 16. století doporučovali, aby strava odpovídala fyziologickému složení člověka, proto třeba cibule mohla šlechtice ohrozit. Smysl léčebných postupů osvícenských lékařů spočíval ve vyvolání projevů podobných nemoci, již bylo třeba léčit. Pouštění žilou se tak…

Už niekoľko rokov píšem o svojich zážitkoch na osobnom facebookovom profile. O bežných životných situáciách, stretnutiach s ľuďmi, ktoré isto sami zažívate. Vo výťahu, na ulici, v škole, obchode či autobusom cestou do práce. Po prečítaní týchto príbehov ma mnohí povzbudzovali vydať ich aj knižne. A tak vznikla kniha s názvom Niekedy stačí preskočiť plot. Po jej vydaní som dostal veľmi veľa správ, mailov, recenzií… Boli to väčšinou len krátke vety, len pár slov od známych aj neznámych ľudí. Vraj ich príbehy rozosmiali, rozplakali, povzbudili. V rukách držíte druhú knihu a ja verím, že bude rovnako príjemným spoločníkom.

Milan se ptá, odpovídají: Magda, Láďa, Karol, Tonda, Milan, Claudie, Ivan

Der Autor versucht ein utopisch anmutendes Ideal zu skizzieren. Universelle ethische Werte sind sein Anliegen. In Anbetracht der vielen Krisen möchte dieses Büchlein einen Impuls zur Orientierung geben und beitragen, dass sich nicht nur das Erdklima verbessert, sondern auch das geistige Klima im Umgang miteinander.

Karel I. (1887–1922), poslední z českých králů (1916–1918), byl Habsburk i potomek Přemyslovců. V mládí sloužil u dragounského pluku v Brandýse nad Labem a ve Staré Boleslavi, dobře mluvil česky a brandýský zámek si v roce 1917 koupil do osobního vlastnictví. Čechy měl rád, rád sem zajížděl a pozitivní vztah k zemím i lidu Koruny svatováclavské si zachoval až do své předčasné smrti ve vyhnanství na ostrově Madeira v roce 1922. V roce 2004 jej papež Jan Pavel II. prohlásil blahoslaveným a v dlouhé řadě českých panovníků se tak stal druhým světcem po svatém knížeti Václavovi. V tragickém a dojemném životní příběhu císařského páru Karla a Zity sehrála důležitou úlohu celá řada lidí z českých zemí a českého původu, a i proto by se v naší historické paměti měl stát příběhem znovu živým, chceme-li se konečně objektivně ohlédnout za vlastní minulostí a lépe se pak orientovat v současném, neméně komplikovaném a ohroženém světě.

In diesem Buch geht es um die autobiografische Aufarbeitung eines frühkindlichen Schuldthemas, welches nach sechs Jahrzehnten zur Ruhe kommen konnte. Die Suche nach Befreiung und Lösung des Schuldthemas zieht sich wie ein roter Faden durch den Text und zeigt, welch ungewöhnliche und mutige Wege der Autor in seinem Leben gegangen ist.

JOZEF KRAKOVSKÝ - monografia akademického maliara s nezvyčajnou mierou talentu nielen v rokoch zrelosti, ale i v čase organizovaného zabúdania. Jozef Krakovský nikdy nebol verný jednej téme, námetu. Jeho prístup k výtvarnej tvorbe je vždy charakteristický pre jeho určitú epochu, ktorá trvá niekedy aj veľmi krátky čas. Potom maliarove odrazy sveta v dielach prechádzajú turbolentne rôznymi výtvarnými štýlmi, ktoré paradoxne prinášajú akúsi rovnováhu. Veľmi silný „prízvuk“ obrazov tvorí farba, ktorá odzrkadľuje maliarov vnútorný svet, podobne ako u jeho veľkých vzorov Vincenta Willema van Gogha a Jacksona Pollocka. Jozef Krakovský neustále hľadal, tvoril. Niekedy zašiel do slepej uličky, ale vždy našiel silu a vrátil sa späť. Jeho diela zachytávajú všehochuť výtvarného umenia 19. až 21. storočia nielen u nás doma, ale podnety nachádzal i vo francúzskych a holandských výtvarných prúdoch.

Jsou dějinné události vězněm svého času, nespojitými epizodami bez vyššího smyslu? Nebo obsahují nějaká poselství, jimž můžeme i dnes rozumět? A rozumíme správně, když naši předkové uvažovali úplně jinak? Jsou vůbec doby minulé důvodem k optimismu? Je ještě naděje? Trochu mysteriózní pozadí velmi starého domu, nadaného pamětí a schopností rozpoznat dobré od zlého, spojuje přímo či nepřímo několik postav, které by snad mohly odpovědět. Nebo aspoň naznačovat. Ti, kteří tu skutečně byli – muž z pravěku, kupec Sámo, Ibráhím z Tortosy, Přemysl Otakar II. i císař Karel IV. A také ti, kteří docela snadno existovat mohli – holandský rytmistr kavalerie, pražská židovská rodina, bezejmenný normalizační disident či stejně bezejmenný šíbr doby nedávné. Mnoho otázek – málo odpovědí. Dům na ně hledí se starozákonní přísnosti.