Jan Zálešák Bücher

Publikace, jejímž tematickým rámcem je vztah mezi grafickým designem a volným uměním, je extenzí autorovy doktorské práce. Publikace je specifickým manuálem – uzavřením a rekapitulací projektu identity Centra pro současné umění Futura, na němž autor spolupracoval pět let. Knížka též obsahuje rešerše a reflexe tématu identit kulturních institucí, představuje výsledky a především proces tvorby identit, jež jsou spjaty s konkrétními tvůrci, umělci, kurátory nebo spolupracovníky, aluze z historie grafického designu či výtvarného umění a technických postupů, písmových vzorníků, tedy také neautorských vizuálních materiálů. Zvláštní pozornost je věnována adekvátnímu výtvarnému a technickému zpracování. Grafika Jan Brož a Michal Landa (Parallel Practice).

Jan Zálešák volí pro publikaci Refrén koncepci stávající ze tří tematicky provázaných celků: katalogové části, obsahující obrazovou dokumentaci a doprovodné texty k realizovaným výstavám; dále rozsáhlého textu umělecké teoretičky Hany Drštičkové, v němž autorka shrnuje výsledky vlastního výzkumu zaměřeného na výstavu Against Nature a její odkaz, jenž měl pro konceptuální soudržnost Zálešákova celoročního cyklu zásadní význam; a konečně syntetizujícího a zároveň sebe-reflektujícího textu z pera samotného Jana Zálešáka. V této eseji Zálešák sumarizuje vlastní zkušenost s kurátorováním výstav v Galerii Kurzor a odkrývá také některé důležité tematické přesahy a horizontální vazby mezi nimi. Zálešák se vedle toho ve svém textu snaží v jistém smyslu „doříct“ vztah ke zmiňované výstavě Against Nature, jejímu konceptuálnímu odkazu a také paralelám v současné umělecké praxi.Publikace Refrén vychází v souvislosti s kurátorským působením Jana Zálešáka v Galerii Kurzor v roce 2022.

Kniha vyšla u příležitosti výstavy Silver Lining v Národní galerii v Praze (30. 9. 2015 - 17. 1. 2016) Kurátor: Adam Budak a Jen Kratochvíl Editor: Adam Budak Ilustrace: Marcela Vorlíčková

Od počátku devadesátých let jsme v současném umění svědky obratu ke spolupráci, který zahrnuje zesílení důrazu na kolektivní formy umělecké praxe a participativní přístupy, v jejichž rámci umělci zapojují do realizace svých projektů "obyčejné lidi", případně celé komunity. Studie Umění spolupráce se zaměřuje na dva základní cíle. Tím prvním je představení současného diskurzu o umění spolupráce; druhým je zmapování projevů a podob umění spolupráce v současném českém umění. Přehledová část knihy je doplněna trojicí případových studií, zaměřených na vybrané umělecké projekty (Nic tam není Kateřiny Šedé, My skupiny Rafani a Figura a pozadí Jespera Alvaera a Isabely Grosseové), které svou uměleckou hodnotou a komplexností představují vhodné východisko pro komparativní analýzu.

Obvykle chápeme apokalypsu jako to, co na lidstvo jako celek dopadá zvenčí. Rázné gesto, jímž Bůh ukončí divadelní hru, aby po krátké přestávce pozval hrstku vyvolených na nekonečný raut; přírodní nebo kosmická událost, jež v jediném spektakulárním okamžiku škrtne rozepsanou kapitolu „dějin člověka“. Apokalypsa je o radikálním převrácení pólů aktivity a pasivity, které z lidí udělá pouhé statisty, přihlížející vlastnímu konci. Zvratné zájmeno v názvu výstavy nicméně signalizuje jiné pojetí, v němž se z apokalypsy jako „velkého příběhu“ může stát pouhá „událost“, nebo spíše „status“. Z úrovně kosmického řádu rázem klesáme na rovinu narcistního zabývání se osobními problémy. S tím, jak je zvnitřňována a stává se součástí struktury já, přestává být apokalypsa něčím vnějším - prostupuje našimi těly, z reprezentace (ať už jsou to výjevy z evangelia, nebo hollywoodský film) se mění v perspektivu.