František Ochrana Bücher

Publikace se zabývá klíčovými problémy metodologie vědy. Metodologie vědy je pojímána jako teorie vědeckých metod a vědeckých postupů, jak dané vědecké metody používat ve vědeckém zkoumání a při budování vědeckých teorií. Podrobněji je zkoumán axiomaticko-deduktivní a induktivní přístup při budování vědecké teorie. Je analyzována role explanace a predikce ve vědeckém zkoumání a role narace v sociálních vědách. Na základě metody komparace je porovnávána vědecká explanace, interpretační výklad v sociálních vědách a definována východiska integrativního přístupu ke zkoumání sociálních jevů. Součástí publikace je slovník základních pojmů, věcný rejstřík a seznam literatury. Kniha je vhodnou studijní pomůckou pro studenty nefilosofických fakult, zejména sociálních věd, jakož i všechny zájemce, kteří se chtějí seznámit s klíčovými problémy filosofie a metodologie vědy.

Publikace se zabývá vztahem mezi volbou metodologie, metodou, výzkumným cílem a výslednou výpovědí v obecné rovině vědeckého zkoumání. Na teoretické bázi představuje jednotlivé typy metod a možnosti jejich uplatnění a analyzuje jejich přednosti a omezení. Podrobněji je zkoumána explanace a z časového, procesního a strukturně-funkčního pohledu také narace. Závěr knihy je věnován problému evaluace vědeckovýzkumné činnosti a jejího dopadu na financování věd.

Publikace pomůže čtenáři pochopit vzájemné vazby v oblasti veřejných financí, vysvětluje fungování jednotlivých prvků veřejných financí a nastiňuje aktuální problémy a možnosti jejich řešení. Po úvodu do základních teoretických konceptů se autoři zaměřují na praxi veřejných financí v České republice a EU. Je určena studentům vysokých škol, pracovníkům veřejné správy a dalším lidem z praxe. Výklad začíná základními pojmy, včetně veřejné volby, a pokračuje problematikou státního rozpočtu, jeho tvorbou, plněním a kontrolou. Dále se věnuje problémům veřejných výdajů, faktorům, které je ovlivňují, veřejným zakázkám a PPP projektům. Autoři se zaměřují na sociální zabezpečení, problémy v této oblasti v ČR a možné způsoby jejich řešení. Následuje otázka veřejných příjmů, se zdůrazněním daňových příjmů a charakteristikou daňové soustavy ČR, a také fiskální decentralizaci z teoretického i empirického pohledu. Kapitola o fiskální politice podtrhuje význam státního rozpočtu jako nástroje hospodářské politiky pro stabilizaci ekonomického vývoje. Poslední kapitola se zabývá rozpočtovým deficitem a veřejným dluhem, které mají významné ekonomické, politické a sociální dopady. Každá kapitola obsahuje přehled cílů, shrnutí a soubor otázek pro ověření porozumění.

Problém dosahování úspor ve veřejném sektoru patří k aktuálním teoretickým a praktickým otázkám teorie a praxe veřejných financí, veřejné ekonomie, správy a politiky. Autoři publikace předkládají původní koncept a návrhy, jak systémově řídit proces dosahování úspor ve veřejném sektoru. Kladou si zásadní otázky, pro něž nalézají řešení: Co je podstatou plýtvání ve veřejném sektoru a jakými způsoby lze ve veřejném sektoru dosahovat racionální úspory? Jaké rozpočtové metody jsou vhodné pro optimální alokaci zdrojů a pro dosahování úspor? Jak optimálně nastavit proces změn vedoucí k racionálním úsporám ve veřejném sektoru? Jaké závěry a doporučení vyplývají z provedeného zkoumání pro oblast řízení úspor a omezování plýtvání ve veřejném sektoru? Inspiraci pro svou práci zde naleznou jak vědecko-odborní pracovníci zabývající se problémy veřejného sektoru, tak i řídící, analytičtí a koncepční pracovníci veřejné správy. Publikace může být využita i při přípravě odborníků veřejné správy na univerzitách a vysokých školách.

Kniha se zabývá vybranými klíčovými problémy metodologie vědy: vědeckým paradigmatem a vědeckými přístupy. První kapitola zkoumá problém vědeckého paradigmatu, pozornost je dále věnována problému nesouměřitelnosti paradigmat, explanačnímu a výkladovému paradigmatu. Druhá kapitola se zabývá problémem Lakatosovy metodologie vědeckovýzkumných programů. Lakatos svoji metodologii rozvíjí na příkladu přírodních věd. Autor ukazuje, že je možné ji aplikovat i v oblasti jiných věd. Třetí kapitola vymezuje pojem „volba přístupu ve vědeckém zkoumání“. Na základě dichotomického přístupu jsou vymezeny a charakterizovány jednotlivé vědecké přístupy: tradiční a netradiční paradigmatický přístup, nenormativní a normativní přístup, induktivní a deduktivní přístup, aprioristický a relativistický přístup, evolucionistický versus kreacionistický přístup. Čtvrtá kapitola vypracovává nový vědecký přístup, který je východiskem ke zkoumání trajektorie sociálních a historických jevů. Autor jej pojmenovává „historicko-evolucionistický přístup“. V jeho rámci rozpracovává metodu retrográdní analýzy. Tento přístup je demonstrován na příkladu historického vývoje veřejné správy v českých zemích.