Maria Judite de Carvalho Reihenfolge der Bücher (Chronologisch)

Die Wiederentdeckung von Portugals wichtigster literarischer Autorin des 20. Jahrhunderts – zum ersten Mal auf Deutsch Dora Rosário hat sich in der Trauer um ihren schon vor zehn Jahren verstorbenen Ehemann Duarte eingerichtet, der ihr und der fast erwachsenen Tochter Lisa nichts außer Armut hinterlassen hat. Doch eines Tages eröffnet ihr ihre Schwiegermutter, dass Duarte sie nie geliebt habe, und treibt damit Doras Karussell der unerreichbaren Träume und lebenslangen Verletzungen aufs Neue an. Als der Roman 1966 erschien, stand Portugal unter der Salazar-Diktatur. Die meisten Männer waren abwesend oder handlungsunfähig, den Frauen blieb trotzdem nur die Rolle als Mutter, Tochter, Ehefrau oder Geliebte. Mit wenigen scharf konturierten Strichen entwirft Maria Judite de Carvalho ihre Figuren und lässt eine Zeit aufscheinen, die wenig Gnade zeigte und in der die Frauen auf sich selbst gestellt waren. Der grandiose Sprachrhythmus treibt die Geschichte auf die Spitze und mit schneidendem Witz lösen sich Einsamkeit und gesellschaftliche Enge in melancholischer Heiterkeit auf.

Sbírka povídek a novel Marii Judite de Carvalho (1921–1998) s názvem Tolik lidí, Mariano / Nevyřčená slova je první částí čtyřsvazkového souborného vydání (Obras completas). Autorčin debut, novela Tolik lidí, Mariano z roku 1959, byl kritikou vysoce ceněn. Prozaička a novinářka Maria Judite de Carvalho začala psát v době nesvobody, kdy v Portugalsku vládl ultrapravicový autoritářský režim Antónia de Oliveiry Salazara, a patří dodnes k výjimečným hlasům portugalské prózy, do tzv. Karafiátové revoluce v roce 1974 byly ženské kulturní projevy v této zemi sporadické. Jako manželka vlivného disidenta a rovněž významného literáta Urbana Tavarese Rodriguese byla často pod tlakem tajné policie, pár pobýval několik let v emigraci ve Francii a v Belgii. Hlavním jmenovatelem próz Marii Judite de Carvalho by mohlo být hutné dusivé ticho, které je důsledkem neporozumění mezi mužem a ženou, stejně jako mezigeneračních nepochopení. Protagonistkami jsou především ženy, ze kterých vyzařuje neklid, deprese, negativita a sebezapření. Touha pohnout nepohodlným světem se projevuje zejména v novele Tolik lidí, Mariano. Skutečným skvostem je velmi úsporným jazykem psaná novela Nevyřčená slova z roku 1961 oceněná ve stejném roce portugalskou Velkou cenou Camila Castela Branca za povídku (Grande Prémio do Conto Camilo Castelo Branco).