Rukopis této knihy byl nedávno nalezen v pozůstalosti jedné pražské rodiny. Autorka, vystupující pod pseudonymem Jaroslava Lukavská, jej připravila ve formě strojopisu pravděpodobně v polovině padesátých let, vycházející ze svých deníkových záznamů z let 1925 až 1954. Tento autentický životní příběh vzdělané ženy dramaticky spojuje její intimní život s politickými událostmi doby. Množství postav a uzavřených příběhů dodává rukopisu románový charakter, zaměřený na hledání lásky a pravých hodnot. V prvním dílu se hlavní hrdinka ve svých jedenadvaceti letech přeloží na ministerstvu zahraničí a její zápisky se postupně soustředí na silnou náklonnost k ženatému kolegovi. Druhý díl se věnuje jejímu vyrovnávání se s tímto vztahem. Třetí díl přináší nový vztah s mužem, jehož traumatické zkušenosti ovlivňují jejich manželství, které tragicky končí. Čtvrtý a nejrozsáhlejší díl pokrývá léta 1937 až 1954 a dramatické události jako mnichovská krize a nacistický teror. Autorka se vyrovnává s osobními vztahy a po roce 1948 překonává válečné útrapy i komunistické ústrky, udržuje si dobré zaměstnání a na závěr bilancuje svůj život a osudy dalších postav.
