Lenka Šedová Bücher

Ojedinělá a reprezentativní antologie přináší ukázky z děl žen, v jejichž literární tvorbě se nějak odrazila tematika nacismu a holocaustu. Zahrnuto je široké spektrum autorek, od těch více známých (Ruth Bondyová, Hana Bořkovcová, Milada Marešová), přes méně známé (Erika Bezdíčková, Renata Laxová, Helena Lewisová, Evelina Merová) až po ty, jejichž literární svědectví se objevuje knižně vůbec poprvé (Irena Pastorová, Ivana Berková). Cílem publikace je prozkoumat specifické a u nás dosud příliš nezmapované literární téma, ale také čtenáři v kontextu představit některé méně známé autorky a jejich strhující příběhy. Vzhledem k tomu, že část ukázek se týká zážitků z dětství a dospívání, mohla by být antologie vhodně využita i v pedagogickém procesu.

Sieben Jahrhunderte werden lebendig mit allen technischen Problemen und körperlicher Anstrengung, die die Reisen mit sich brachten, ob im Wagen oder zu Pferd, zu Schiff oder in der Eisenbahn, als Pilger nach Jersualem, zur Krönung und Hochzeit, zur Jagd, ins Heilbad, zu diplomatischen Verhandlungen, zu Repräsentation und Inspektion, im kaiserlichen Prunk, als Schiffsoffizier, als Flüchtling und in die Verbannung

»Ich war in Theresienstadt achtzehn Monate. Im Leben eines Erwachsenen ist das nicht viel. Im Leben eines Kindes, das eben zwölf Jahre alt geworden ist, ist es fast eine Ewigkeit.« Eva Landová 1942 bis 1944, ein Mädchenheim in Theresienstadt. Ein Zimmer, dreißig Quadratmeter für dreißig Kinder, Häftlinge aus dem »Protektorat Böhmen und Mähren«. Zwölf bis vierzehn Jahre alt waren sie, als sich ihre Wege im Zimmer 28 kreuzten. Immer wieder mussten einige von ihnen antreten zum gefürchteten Transport nach Osten, und andere nahmen ihren Platz im Zimmer 28 ein. Insgesamt waren dort sechzig jüdische Mädchen, eine auf Treue und Freundschaft eingeschworene Gemeinschaft. Fünfzehn von ihnen überlebten, zehn treffen sich noch heute einmal im Jahr. Hannelore Brenner-Wonschick erzählt die Geschichte dieser Mädchen, die zugleich eine Chronik des Ghettos und der Aufführungen von Hans Krásas Kinderoper Brundibár in Theresienstadt ist. Den täglichen Tod vor Augen, probten die Mädchen für diese Oper, lernten Walzer tanzen und sangen. Ein zutiefst berührender Bericht von der Menschlichkeit in unmenschlicher Zeit.

Cévní mozková příhoda představuje hlavní příčinu invalidity. Její výskyt souvisí s kombinací ovlivnitelných a neovlivnitelných faktorů. Důležitou roli v primární i sekundární péči o pacienty s tímto postižením sehrávají zdravotní sestry. V multidisciplinárním týmu nabízejí koordinovanou péči, která je preventivně a terapeuticky zaměřena a vede ke zlepšení kvality života těchto nemocných. Publikace shrnuje výsledky grantového projektu, jehož cílem bylo zjistit zdravotní gramotnost občanů České republiky ve vztahu k cévní mozkové příhodě a zmapovat současnou úroveň poznání v oblasti její prevence. Dílčím cílem bylo ověřit a popsat úroveň následné péče a kvality života osob po cévní mozkové příhodě z pohledu pečujících sester i samotných pacientů. Publikace je určena všeobecným sestrám, které komplexní péči o pacienty po cévní mozková příhodě zajišťují.