Jan Poněšický Bücher

Současný proces globalizace otvírá i nabízí nejrůznější alternativní způsoby bytí, spolužití, uvažování i politického jednání. Postmoderní postoj znamená nic nehodnotit coby správnější, pravdivější či morálnější. Přitom se v současné době jedná o stále naléhavější nutnost správně a odpovědně se rozhodovat a chovat a nenechávat narůstat globální problémy týkající se přelidnění, úbytku nerostných zdrojů, ničení přírody, nezaměstnanosti a migrace, konfliktů mezi bohatými a chudými, náboženskými a etnickými společenstvími apod. Je opravdu všechno – podstata člověka, láska, věrnost, odpovědnost, trestný čin, etika a smysl života – pouhý relativní, individuální konstrukt skutečnosti, či existují jisté konstanty, jejichž respektování teprve činí život naplněným?

Jak a proč se tělo dává k dispozici pro neřešitelné či konfliktní situace? Jak se snaží kompenzovat psychologické nedostatky ve výstavbě osobnosti? Proč se tělo používá k vyrovnání neschopnosti vyjádřit emoce? Kdy se stává prostředkem komunikace? Psychosomatickým onemocněním trpí celá jedna třetina pacientů obvodních lékařů. Než se jim dostane odborné psychoterapeutické péče, kterou skutečně potřebují, vystřídají zbytečně v průměru 12 lékařů během 7 let. Psychoterapeutická léčba nabízí nejen možnost vyléčení vlastním úsilím, bez léků, nýbrž je „navíc“ spojena i s možností dosáhnout vyšší kvality a hlubšího smyslu žití.

Autor v publikaci představuje psychoanalýzu jako napínavou, stále se vyvíjející a hledající vědu o člověku. Kniha se zabývá problematikou nevědomí, vývojem analýzy ve 20. století, vývojem, dynamikou a strukturou osobnosti, tématem učení, otázkou tělesna a tělesnosti v psychosomatice, vztahovostí, účinnými faktory v psychoterapii, prostor je věnován i skupinové psychoterapii a vztahu psychoanalýzy k politice a kulturně-společenskému dění. Představuje náčrt hlubinné psychologie osobnosti, jež zahrnuje jak zdraví, tak i abnormální vývoj. Autorův příspěvek spočívá zejména ve snaze o integraci hlubinného psychologického, behaviorálního i humanistického pojetí člověka na pozadí psychoanalytického výkladu a porozumění, ale i o integraci často kontroverzně koncipovaných psychoterapeutických představ coby hermeneutického výkladu potíží a problémů pacienta, či coby víceméně objektivních poruch a zábran v psychickém vývoji, ve zdravém psychickém fungování.

Brání vám únava v činnosti? Nejste tak výkonní, jak chcete? Co všechno vám únava znemožňuje, z jakých činností, které jste dříve běžně vykonávali, vás vyřadila? Lidé s tímto syndromem pociťují únavu jinak než jako přirozenou příjemnou únavu, která se dostavuje například po sportovním výkonu. V případě zdravé únavy vyčerpání po odpočinku mizí, únava nám byla pouze signálem, že musíme odpočívat, abychom se zcela nevyčerpali.Lidé se syndromem chronické únavy nejsou však schopni po odpočinku energii obnovit a ani po delším spánku se u nich pocit osvěžení a regenerace sil neodstavuje. Tato příručka termín chronická únava definuje, poukazuje na možné terapeutické přístupy, imunologickou léčbu, dietoterapii, rehabilitaci a v neposlední řadě na psychterapeutické léčebné postupy.

Psychogenní onemocnění jsou v naší uspěchané a na výkon a úspěch zaměřené době stále častějším fenoménem. Odcizení, povrchnost vztahů a smysl života viděný v zábavě a blahobytu protiřečí autentickým lidským hodnotám a potřebám jak seberealizace, tak i vzájemnosti a občanské odvahy. Zvláště neurózy a psychosomatická onemocnění, jež jsou považovány za civilizační choroby, jsou podmíněné nepřirozeným způsobem života, stresem, to jest tlakem na přizpůsobení se daným podmínkám, přičemž rozhodující roli hraje způsob, jak tyto zátěžové situace zpracováváme. Mnohem lépe se s nimi vyrovnávají lidé, kteří dbají na své mezilidské vztahy a zázemí, a též ti, kteří se ze svých zkušeností učí a mohou se opřít o své názory a ideály. To je i cíl psychoterapie.Autor poukazuje na fakt, že rozhodující roli v ní hraje vztah a interakce mezi pacientem a terapeutem, jeho postoj a angažovanost. Terapeut se chtě nechtě stává v jistých ohledech vzorem pro pacienta. Na co terapeut reaguje, do jakých stránek pacientovy osobnosti se vciťuje a jak s ním jedná – tato interpersonální dynamika, kterou Poněšický podrobně popisuje, hraje podstatnější roli nežli proklamované terapeutické postupy a techniky.

Rukopis mapuje proces dynamické psychoterapie a autor je si nepochybně vědom jak tradice, tak pestrosti současné praxe. Má opravdu bohaté literární znalosti, z druhé strany je schopen podpořit svá tvrzení důkazy neuropsychologie či imunologie a dalšími argumenty z ryze somatické a pozitivistické oblasti. Odhalené skutečnosti, platné pravdy ani vlastní zkušenost nebrání autorovi, aby v podtextu připomínal, že poznání našich smyslů je velmi nejisté a převedení těchto poznatků do slov nemusí být přesné; že je třeba se stále ujišťovat o specifickém kontaktu dvou jedinečných bytostí, které mají a někdy nemají společný cíl; a co dělat v případě, že se cíle rozejdou. Text je mnohovrstevný sám o sobě a skrývá v sobě navíc jakési „metaposelství“, které vnímavému čtenáři odhalí a nabídne porci čehosi mnohem podstatnějšího, než je psychoterapie. Je vyčerpávající encyklopedií nejrůznějších terapeutických situací, včetně střízlivého pohledu na genderovou problematiku, na nejrůznější úskalí protipřenosu, přenosu a empatie, na terapie u pacientů s různou diagnostickou nálepkou a také různou osobnostní a psychopatologickou problematikou, na etické mantinely a další aspekty každodenní práce terapeuta. Je však především moudrým a laskavým pohledem na celý proces, je studnicí optimismu pro začínající, kompasem pro všechny.

Propojení duše a těla vnímáme všichni v každodenním životě – v některých situacích se nám zrychlí tep, zvýší krevní tlak, zpotíme se, rozbolí nás hlava... Psychosomatická medicína se zabývá vzájemnými vztahy mezi duševními, tělesnými a sociálními procesy. V současné době se setká s psychosomatickým onemocněním v průběhu života třetina obyvatel. Příčinou je nebývale rychlé životní tempo a silný civilizační tlak, zvnitřnění diktátu výkonnosti. Důsledkem je stále méně přirozený a zdravý způsob života, jenž se spolu se stresem a problémy v mezilidských vztazích podílí na vzniku a trvání většiny nemocí, jako jsou např. bolesti hlavy, astma, zažívací potíže, vředová choroba žaludku, bolesti zad, chronická únava, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, chronická kožní onemocnění, ulcerózní kolitida, gynekologické potíže, přejídání či nechutenství aj. Kniha obsahuje příspěvky jedenácti uznávaných českých představitelů psychosomatiky, kteří nás seznamují se zásadními směry či koncepty psychosomatiky – psychodynamickým, psychoanalytickým, daseinsanalytickým a systemickým, jež jsou doplněny historickým přehledem a příspěvky integrujícími různé přístupy v psychosomatické medicíně a psychoterapii.

Jak se liší agrese od násilí? Existuje i konstruktivní agrese ve službách života či obrany lidských práv? Musí mít agrese vždy za následek něco negativního? Je nutná destrukce starého, aby vzniklo místo pro to nové? Neznamená teprve násilí – ve srovnání s férovým bojem – újmu druhému, poškození jeho života, znemožnění přirozeného a svobodného vývoje? Těmito a dalšími otázkami se zabývá kniha lékaře a filosofa Jana Poněšického, psychoanalytika, který čerpá jak z vlastních niterných prožitků, tak ze zkušeností z psychoterapeutické praxe. Ve středu jeho zájmu je zkoumání lidské podstaty, zde pak kontroverzního názoru na to, zda je člověk dobrý či zlý, odkud se bere jeho nenávist, co vyvolává pocity agrese a za jakých podmínek vyúsťují do mezilidských vztahů a chování.

Autorův svět je plný lidí různých národností, povah a osudů. Ve stínu válečné hrozby a se zkušeností jejích hrůz se autor dívá na člověka jako na nositele jedinečnosti, díky níž může podle jeho názoru lidský rod přežít. Povídky, které publikace obsahuje, jsou u nás uveřejněny poprvé. Povídková sbírka amerického spisovatele zavádí čtenáře do meziválečné a poválečné Ameriky. Popis nakladatele Prim. MUDr. Jan Poněšický, dipl. psych., vkládá do této publikace nejen své zkušenosti lékaře a psychoterapeuta, jak tomu bylo v jeho předešlých dvou knihách, ale navíc se rozepisuje o ženství a mužství z pozice psychoanalytika a psychologa. Srozumitelným způsobem integruje dosavadní často kontroverzní poznatky z každodenních zkušeností s věděním, jež vyplývá z dávné moudrosti pohádek a mýtů. Snaží se o nezaujatý a diferencovaný psychologický přístup, jenž má uvést typické ženské a mužské vlastnosti, úzkosti, vztahy i způsoby chování nejen do vzájemných souvislostí, nýbrž je – na rozdíl od většiny dosavadních popisů – také zdůvodnit na podkladě odlišného psychického vývoje. Čtenář nechť posoudí sám, nakolik vyváženě se mu podařilo zprostředkovat jak kritický, tak laskavý pohled na ženy a muže. Kniha by měla přispět ke vzájemnému porozumění mezi příslušníky obou pohlaví a tím i ke zlepšení kvality partnerských vztahů.