Pravidla českého pravopisu
S dodatkem Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky
Od vydání Pravidel českého pravopisu v roce 1957 se objevilo mnoho pravopisných problémů, jejichž řešení veřejnost očekávala. Nová Pravidla českého pravopisu odstraňují zbytečné výjimky a rozpory, zjednodušují komplikovaná pravidla a reflektují prohloubené poznání české výslovnosti, což ovlivňuje kodifikaci, zejména u cizích slov. Obsahují předmluvu, pravopisná pravidla, přídavek o přepisu slov z cizích jazyků, pravopisný slovník a seznamy rodných, antických a zeměpisných jmen. Nová pravidla přinášejí úpravy týkající se psaní velkých písmen, psaní s a z v přejatých slovech, označování délky samohlásek, psaní složených přídavných jmen a částečně interpunkce. Rodná, antická a zeměpisná jména jsou zpracována do samostatných seznamů, což poskytuje podrobnější informace o jejich skloňování a výslovnosti. Rozšířená část o přepisu slov z cizích jazyků zahrnuje i transkripci z jazyků se znakovým písmem. Slovníková část je zaměřena na pravopisná obtížná slova a zahrnuje nová odborná výrazy, které jsou široce užívány.