Bernlefs Werk zeichnet sich durch eine nüchterne Sprache und eine unermüdliche Faszination für das menschliche Gedächtnis aus. Seine Schriften tauchen oft tief in die menschliche Psyche ein und erforschen, wie wir uns erinnern, vergessen und wie unsere Erinnerungen geformt werden. Durch seine Poetik deckt er die Komplexität der menschlichen Existenz und die Zerbrechlichkeit des Gedächtnisses auf. Seine Prosa ist für ihre meditative und introspektive Qualität bekannt.
1984 wagte es Bernlef als Erster, in einem Roman den Prozess einer Alzheimer-Erkrankung aus der Innensicht zu schildern. Außerdem erzählt er darin die ergreifende Liebesgeschichte eines alten Ehepaars. In Holland eine halbe Million Mal verkauft, dazu verfilmt und auf die Bühne gebracht, wurde „Bis es wieder hell ist“ gefeiert wegen seines fast unheimlichen Vorstellungsvermögens und seiner erhellenden Nachvollziehbarkeit.
Die Geschichte spielt in einer kleinen Stadt in der Nähe von Boston im Winter. Maarten Klein ist Rentner und lebt dort mit seiner Frau Vera, die Kinder sind längst aus dem Haus. Seit einiger Zeit fühlt Maarten sich ständig müde, außerdem hat er Aussetzer, die er als Alterszipperlein abtut: Ein Lapsus hier, eine Verwechslung da, zunächst nichts wirklich Schlimmes, Dinge die er dennoch vor seiner Frau zu verbergen sucht. Und dann beobachtet er an sich selbst viel gravierendere Phänomene, deren er zusehends nicht mehr Herr wird: »Was steckt da drin in meinem Körper, was braut sich da zusammen?«, fragt er sich. Der literarische Coup des Autors besteht darin, die krankheitsbedingten Veränderungen aus der Innensicht des Betroffenen zu schildern und damit die Erfahrungswelt eines Alzheimerkranken lebendig werden zu lassen. »Das macht ›Hirngespinste‹, in dem die Ich-Figur nach und nach in der dritten Person Singular, er, zu sprechen beginnt, zu dem eindringlichsten Buch über Verfall, das ich kenne.« (Pieter Steinz)
Sedmdesátník Martin Klein žije se ženou Věrou na americkém venkově. Přišla zima, napadl sníh, svět ztratil barvy a Martinovi připadá, že je stále těžší se v něm orientovat. Jeho lehká roztržitost se rychle mění v zapomnětlivost, až končí totálním rozpadem jeho světa – i jazyka. To vše sledujeme od začátku do konce z perspektivy Martina. Autorova odpověď na zdánlivě prostou otázku, co prožívá dementující člověk, je natolik sugestivní, že kniha kromě širokého literárního ohlasu doma i v cizině získala uznání také v profesionálních kruzích a v Nizozemsku patří k povinné četbě pracovníků pečovatelských domů.... celý text
Dnes už celosvetovo známy román J. Bernlefa patrí k najprekladanejším dielam holandskej literatúry. Výraznými „postavami“ v Stratenom synovi sú okrem „hlavného hrdinu“, ostrov, pes a papagáj. S iróniou jemu vlastnou Bernlef dokazuje, že zvieratá, vedené svojími inštinktmi a kus zeme v mori sú vnímavejšími a bystrejšími rozprávačmi a vokalizátormi ako človek, ktorého inštinkty už dávno otupili komunikačné média a pohodlie výdobytkov modernej civilizácie. Zlomyseľne a sarkasticky necháva autor svojho Noordhoeka zomrieť úbohou smrťou na zranenie, ktoré by si doma v Nizozemsku takmer ani nevšimol. V skutočnosti však Rob Noordhoek skonal na ticho a samotu. Kniha vychádza v preklade talentovanej Marty Maňákovej v novej edícii Tulipán, v ktorej chce Vydavateľstva Európa slovenským čitateľom predstaviť najpodstatnejšie prózy holandskej literatúry. Editorom a odborným garantom edície je Adam Bžoch.
Een 12-jarige Amsterdamse jongen, die de laatste maanden van de oorlog op een boerderij doorbrengt, vormt zich uit de maar half begrepen gebeurtenissen om hem heen een beeld van de oorlog en de wereld van de volwassenen.
Drie korte verhalen geschreven door J. Bernlef, getiteld: - Hondendromen - Geboorte - Dubbele tong
Een man van weinig woorden wordt in Dover achtergelaten door een Engels meisje met wie hij door Europa reist. Hij zwijgt, zoals hij dat zijn hele leven gewend is geweest waardoor hij niet geïdentificeerd kan worden.
