Die Schrift untersucht die Wahrnehmung von Künstlern durch die Umwelt, fokussiert auf das Urteil von Mit- und Nachwelt statt auf den Lebenslauf. Sie zeigt, dass in der Künstlerbiographik grundlegende Vorstellungen vom bildenden Künstler vorhanden sind, die historisch nachvollziehbar sind und bis in die Gegenwart relevant bleiben.
Svým tématem naprosto ojedinělá kniha představitelů mezinárodně proslulé vídeňské školy dějin umění Ernsta Krise (1900-1957) a Otto Kurze (1908-1975) si už v době svého vzniku (1934) kladla za cíl zpracovat určitá životopisná klišé, schémata a strategie, které podporují či dotvářejí tzv. legendu o umělci. Na příkladech z historie předkládá typické motivy, opakující se doslova nebo s obměnami v mnoha životopisech. Neopomíjí hledisko psychologické ani sociologické. Autoři si s velkou citlivostí a novátorstvím všímají zdánlivě marginálních oblastí, na základě rozboru historie životopisů umělců přesně analyzují legendu, jež se kolem nich vytvářela, nalézají souvislosti a shody s hagiografií a mytologií. Životní příběhy bývaly v biografické literatuře předkládány tak, aby legendu umocňovaly. Oproti věcnému výkladu se uplatňuje záhada, stimuluje se obrazotvornost... Překlad odborného textu vysokých beletristických kvalit Ernsta Krise a Otto Kurze je doplněn zasvěcenou statí českých editorů, kteří přinášejí zajímavé informace o zázemí autorů a současně nastolené téma aktualizují na příkladech z novodobé historie dějin umění.